Syfilis: Porovnání verzí

První povědomí o této nemoci vzniklo koncem [[15. století|15. století]], roku [[1493]] zavlekli syfilis na evropskou pevninu dle prvotní teorie [[Kolumbus|Kolumbovi]] námořníci z nově objevené [[Amerika|Ameriky]], ačkoliv je zastáván i názor o vývoji evropské [[endemie|endemické]] formy ve formu vysoce [[virulence|virulentní]]. A skutečně, [[virulence]] lues byla ke konci 15. století, kdy se jako záhadná [[pandemie]] roznesla Evropou, velmi vysoká – oběti umíraly již v II. stádiu, a teprve na přelomu 16. a 17. století, kdy se tato treponematóza přizpůsobila svému hostiteli, se začaly objevovat i stále četnější případy pozdní orgánové syfilis, jejíž groteskní, znepokojivé znaky poté vedly, obzvláště v pozdějších dobách, ke značné stigmatizaci lueticky nemocných. Španělští námořníci, mezi kterými se choroba masově rozšířila, poté roznesli tuto dosud neznámou chorobu do [[neapol]]ských [[Nevěstinec|nevěstinců]], kde se jí při svém vpádu nakazili i francouzští vojáci. Obrovská armáda francouzského krále [[Karel VIII. Francouzský|Karla VIII.]] musela pod tlakem [[Svatá liga|Benátské ligy]] sdružující [[papež]]e, římského císaře, [[Benátská republika|Benátskou republiku]] a [[Španělsko]], brzy ustoupit; nakažení [[žoldnéř]]i se tedy rozptýlili po celé Evropě. Tehdy ještě zhoubně virulentní forma počala sužovat všechny společenské vrstvy a navzdory tomu, že syfilidu ve svém plenění předstihl [[mor]], byla syfilis pokládána za chorobu daleko strašlivější, než jakými byly [[lepra]] nebo [[neštovice]]. Neapolská nemoc brzy získala své druhé jméno – ''[[Latinská rčení M|morbus]] gallicus'', tedy ''galská'', neboli ''francouzská'' nemoc.