Proseč: Porovnání verzí

Město '''Proseč '''({{Vjazyce2|de|''Prosetsch''}}) se nachází v okrese [[Okres Chrudim|Chrudim]] v [[Pardubický kraj|Pardubickém kraji]]. Ke dni 1. 1.&nbsp;2014 zde žilo 2&nbsp;138 obyvatel.<ref name=czso>{{Citace elektronické monografie

Při tažení husitských vojsk r. [[1421]] byl vypálen jak podlažický klášter, tak Proseč jako jeho majetek. Oblast se dostala do držení husitských hejtmanů, rod [[Kostkové z Postupic|Kostků z Postupic]] vystavěl v nedaleké obci Boží dům kolem r.roku 1470 hrad (odsud nový název obce [[Nové Hrady (Okres Ústí nad Orlicí)|Nové Hrady]]), od té doby náležela Proseč k novohradskému panství.

Na počátku 17. století získal panství katolický rod [[Trautsonů]]. Osvícenské 18. století přináší do Proseče mnohé změny. R.Roku 1719 získává Proseč první městské [[privilegium]] a právo na konání dvou týdenních a dvou výročních trhů a následujícího roku městský znak. Je založena také první škola vedle kostela. Ve 20. letech proběhlo přerozdělení půdy rovnoměrně mezi hospodáře a v souvislosti s tím také výstavba nového náměstí s jednotnými dřevěnými domky s podsíňkami (v posledním dochovaném z těchto domků se v současné době nachází muzeum). Proseč měla rychtu, pod níž patřili i obyvatelé vsí [[Záboří (Proseč)|Záboří]], [[Martinice (Proseč)|Martinice]], [[Paseky (Proseč)|Paseky]], [[Podměstí (Proseč)|Podměstí]] (dnes městské části), [[Svatá Kateřina (Borová)|Svatá Kateřina]], [[Bor u Skutče|Bor]] a [[Zderaz (okres Chrudim)|Zderaz]]. R.Roku [[1750]] získává novohradské panství rod [[ze Chamaré]], následujícího roku získává Proseč druhé městské privilegium a také sloup se sochou [[NjesvětějšíNejsvětější Trojice|sv. Trojice]], stojící uprostřed náměstí. V Proseči je obnovena samostatná farnost a u kostela vystavěna fara. Po vydání [[Toleranční patent|tolerančního patentu]] vzniká i evangelický (resp. [[Helvetské vyznání|helvetský]]) sbor a spolu s ním škola, kostel a fara.

Od 17. století se datuje historie prosečského [[sklářství]]. Pracovalo se v panských sklárnách v Záboří a později na Posekanci (na plochách uvolněných těžbou dřeva pro provoz sklárny vznikly obce Paseky a Martinice). Sklářští odborníci přišli z Německa, později na ně navázaly domácí osobnosti, které se uplatnily i po uzavření sklárny r.roku 1883 -– Bohdan Kadlec jako ředitel sklárny v [[Harrachov]]ě a Alois Metelák jako ředitel sklářské umělecké školy v [[Železný Brod|Železném Brodě]]. Z dalších průmyslových odvětví se v Proseči rozvíjelo [[lnářství]] a [[plátenictví]], po jejich úpadku spojeném s nástupem [[bavlnářství]] potom výroba [[Dýmka|dýmek]], nejdříve domácká, postupně vznikají dílny s celoročním provozem s více zaměstnanci a samostatné pasírny.

Proseč se dál rozvíjela i v 19. století, její podobu radikálně proměnil požár r.roku [[1868]], při kterém dřevěné náměstí lehlo popelem. Postupně vzniká v obci pošta, četnická stanice, spolek hasičů, čtyřtřídní obecná i pokračovací průmyslová škola (současně funguje i dvoutřídní evangelická škola). Založen byl také spolek ochotnického divadla, Svatojosefská jednota, [[Sokol (spolek)|Sokol]] a jeho katolický protějšek [[Orel (spolek)|Orel]]. Život nejen na Prosečsku zachytila ve svých dílech spisovatelka [[Teréza Nováková]], která zde zakoupila domek a jezdila sem na letní i dlouhodobé pobyty. Nové století přináší další změny ve vzhledu náměstí – domy jsou přestavovány na zděné, nastavují se patra, je postavena nová radnice a po přesunutí hřbitova je realizována novostavba kostela. Přibývají nové ulice. Ve třicátých letech udělila Proseč (na doporučení prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. MasarykMasaryka]]a) domovské právo německým spisovatelům [[Heinrich Mann|Heinrichu]] a [[Thomas Mann|Thomasi]] Mannovým a dalším členům [[Rodina Mannových|jejich rodiny]], které jim umožnilo vycestovat z fašistického Německa do Spojených států. Jejich přítelem byl známý germanista a syn Terézie Novákové, profesor [[Arne Novák]]. Za války operovaly na Prosečsku skupiny [[partyzán]]ů. V r.roce [[1945]] fungovalo v Proseči 18 podniků na výrobu dýmek, většina z nich byla ale během <!-- s nástupem? -->komunistického režimu zlikvidována. Přesto dýmkařská tradice žije dodnes jak v tovární podobě, tak jako domácí řemeslo, a je prezentována v Muzeu dýmek, údajně jediném muzeu dýmek v Česku.

[[Kostel svatého Mikuláše (Proseč)|Kostel sv. Mikuláše]] je připomínán už k r.roku 1350 jako farní. Z původní gotické stavby se dochoval [[Kněžiště|presbytář]] – dnes levá (východní) kaple, pětiboká s šesti pískovcovými žebry a plochým kulatým svorníkem. Do vnějšího zdiva sakristie je začleněn profilovaný gotický portál. Původní stavba byla několikrát rozšiřována, v letech 1912-19131912–1913 byl postaven nový prostorný kostel kolmo na osu původního. Architektem byl Bóža Dvořák, nový kostel navrhl v gotizujícím stylu.

* [[Thomas Mann]] -– německý spisovatel, získal v Proseči [[domovské právo]], stejně jako jeho bratr [[Heinrich Mann|Heinrich]] a další členové rodiny

* [[Heinrich Mann]] -– německý spisovatel

* [[Teréza Nováková]] -– česká spisovatelka, v Proseči pobývala, odehrává se zde její román ''Děti čistého živého, Drašar, Úlomky žuly''

* [[Arne Novák]] -– syn spisovatelky Terézy Novákové, literární kritik

* [[Václav Vojtěch Tošovský]] -– lékař a spisovatel

* [[Antonín Vávra (rektor)|Antonín Vávra]] (1848–1828) – profesor mechanické technologie a rektor ČVUT

* [[Josef Horák (skladatel)|Josef Horák]] (1874–1860) –  český kapelník a skladatel

* [[Ladislav Dvořák (politik)|Ladislav Dvořák]] -– poslanec, ministr vlády, bankéř, manažer

* [[Vavřinec Toulovec]]

Město Proseč má 7 místních částí a 8 osadních částí.:

* [[Záboří (Proseč)|Záboří]] a osadní část [[Pastvisko]]