Eurocentrismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstranění linku na rozcestník Reprezentace s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na reprezentace (politika)
m oprava formátování a pravopisu
Řádek 2:
'''Eurocentrismus''' (nebo také europocentrismus) je pojem, který popisuje obecnou perspektivu na svět, která vychází z evropských [[hodnota|hodnot]], [[zvyk|zvyků]], představ nebo věr. Zrod eurocentrismu je často přímo spojován s [[kolonialismus|kolonialismem]] či [[imperialismus|imperialismem]] a jeho [[kritika|kritiky]] jsou naopak často spojeny s [[antikolonialismus|antikolonialismem]] či [[dekolonizace|dekolonizací]]. V podstatě lze eurocentrismus považovat za jeden z mnoha [[etnocentrismus|etnocentrismů]] (afrocentrismus, sinocentrismus či v menším rusocentrismus nebo čechocentrismus) s tím rozdílem, že se eurocentrismus stal dominantním ideologických ospravedlněním i interpretací koloniální expanze Evropy v novověku a dnes je podle řady kritiků (například Samir Amin) [[ideologie|ideologií]] globální dominance [[kapitalismus|kapitalismu]]. Vzhledem ke globálnímu charakteru kapitalismu je eurocentrismus záležitostí nejenom Evropanů, ale i Neevropanů, kteří díky kolonizaci a kolonialismu, [[kulturní imperialismus|kulturnímu imperialismu]] a kulturním střetům i setkáním přijali eurocentrické [[pojem|pojmy]], [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]] a hodnoty za vlastní.
 
Jako perspektiva nebo způsob pohledu eurocentrismus vědomě i nevědomě aplikuje evropské standardy a představy na mimoevropské kultury i náboženství. Jeho nedílnou součástí jsou také [[geokultura|geokulturní]] [[reprezentace (politika)|reprezentace]] [[Západ]]u a [[Východ]]u jako dvou protikladů nebo antipólů, jak je popsali například [[Edward Said]]<ref>Said,E.: Orientalismus. ''Západní koncepce Orientu''.Litomyšl-Praha 2008.</ref> nebo [[Larry Wolff]],<ref>Wolff L.: ''Inventing Eastern Europe. The Map of Civilization on the Mind of the Enlightenment''.Standford Un. Press 1994.</ref>, nebo protikladné binární opozice mezi [[barbarství]]m a [[civilizace|civilizací]] atp., jež hrály významnou roli ve společenskovědním myšlení [[19. století]].
 
==Některé projevy eurocentrismu==
Jako dominantní [[ diskurz]] je eurocentrismus obsažen v celé řadě společenskovědních, politických a kulturních pojmů a koncepcí. Podle Jamese Blauta je základním problémem eurocentrismu skutečnost, že se nejedná o pouhý [[předsudek]], ale o soubor empirických fakt a jako takový je eurocentrismus záležitostí vědy a akademického světa.<ref>Blaut, J.:''The Colonizer's Model of the World.Geographical Diffusionism and Eurocentric History''. New York 1993, s.9</ref> Jako jeden z příkladů eurocentrického výkladu uvádí Blaut převládající výklad evropských a světových dějin. Podle jeho interpretace vytváří dosavadní koncepce dějin světa následující konstelaci. Světové dějiny mají své věčné jádro (''Inside'') a svou věčnou periférii (''Outside''). Zatímco ''Inside'' je charakterizováno dynamickou lineárně pojatého vývoje (od-k), charakteristického pokrokem,'' Outside'' je odsouzeno k roli imitátora, který přijímá inovace, technologie či obecně pokrok od jádra. Podle Blauta je oním jádrem tzv. Větší Evropa (Evropa a Severní Amerika) a ostatní svět je naopak perifériiperiférií. Jinými slovy sociální dynamismus je přisuzován jen jádru.<ref>Blaut, J.c.d.,s.1.</ref>
 
V rámci kritiky takového pojetí dějin světa se J. Blaut, A. Gunder Frank a nebo I. Wallerstein (a další) zaměřili na kritiku představy o endogenním/autonomním vývoji jádra (tzn. Evropy). Eurocentrické pojetí vidí evropský vývoj jako specifický ([[evropský zázrak]]) a ignoruje podněty z neevropských oblastí a [[civilizace|civilizací]], které přispěly k expanzi Evropy a [[Západ|Západu]]. Nejznáměji tuto koncepci rozvinul J. M. Hobson, který hovoří o orientálních [[globalizace|globalizacích]] a ukazuje, že celá řada [[inovace|inovací]], [[technologie|technologii]] nebo vědeckých poznatků, ale také hospodářských projevů [[kapitalismus|kapitalismu]] existovala mnohem dříve mimo Evropu. V mnoha případech je Evropa nevymyslela, ale pouze převzala.<ref>Hobson, J.M.:''The Eastern Origins of Western Civilization''. Cambridge 2004.</ref>
 
Dalším doprovodným projevem eurocentrismu je jeho [[univerzalismus]]. Podle I. Wallersteina se jedná o představu, že evropské nebo západní zkušenosti, poznání, věda, metody, řešení a hodnoty mají univerzální (všeobecnou) platnost kdekoliv na světě.<ref>Wallerstein, I.: [[Eurocentrism and its Avatars. The Dilemmas of Social Science]]. Online: http://www.binghamton.edu/fbc/iweuroc.htm</ref> Tento universalismus ve skutečnosti zakrývá skutečnost, že se jedná o partikulární zkušenosti a hodnoty.
 
Dalším prvkem eurocentrismu je samotné chápání vývoje potažmo rozvoje, které vychází z nikoliv univerzální koncepce, ale z judeo-křesťanského pojetí času, které je lineární (tzn. vede od bod A do bodu Z). Vědecký diskurz [[pokrok|pokroku]] je [[sekularizace|sekularizovanou]] reflexí takové koncepce. Naopak [[cyklické pojetí času]], typické pro jiné kultury a civilizace, je potlačeno nebo ignorováno. Problémem je, že se jedná ve své podstatě o nereflektovanou skutečnost, která je ideologicky zamlžena univerzálním nárokem.
 
== Odkazy ==