Měchožil zhoubný: Porovnání verzí

Dospělé [[tasemnice]] jsou [[Anatomické polohy a směry|dorso-ventrálně]] zploštělé a jejich tělo je tvořeno [[Skolex|skolexem]] (hlavička) a&nbsp;pouze třemi proglotidy (články) o&nbsp;celkové délce 2−7&nbsp;mm.<ref name=":0" /> Poslední článek je největší a&nbsp;obsahuje plně vyvinutou [[Děloha|dělohu]]<ref>{{Citace monografie|příjmení=Smrž|jméno=Jaroslav|příjmení2=|jméno2=|titul=Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů|vydání=|vydavatel=Karolinum Press|místo=Praha|rok=2015|počet stran=194|strany=|isbn=9788024622583}}</ref> s&nbsp;vajíčky. Skolex je vybaven čtyřmi přísavkami a&nbsp;jednou řadou háčků. Dospělci ''E. granulosus'' jsou uchyceni pomocí skolexu na [[Sliznice|sliznici]] [[Tenké střevo|tenkého střeva]] definitivního hostitele (pes).<ref name=":0" /> Dospělci přijímají živiny ze střevního obsahu přes [[tegument]]<ref name="Poznámka1" group="p"> Měchožilům chybí trávicí soustava podobně jako u&nbsp;všech tasemnic.</ref>. Počet dospělců v&nbsp;tenkém střevě definitivního hostitele je většinou ve stovkách. Přítomnost dospělců ve střevě psa způsobuje jen omezenou lokální [[Imunitní reakce|imunitní reakci]] ve střevě a samotná infekce psů je tak zcela bez klinických projevů. Vajíčka z&nbsp;terminálních článků ''E. granulosus'' se uvolňují kontinuálně do prostředí spolu s&nbsp;trusem. Vajíčka jsou kulatá o velikosti 32&ndash;4032–40 µm, morfologicky neodlišitelná od vajíček rodu ''[[Taenia|]]''Taenia'']]. Uvnitř vajíčka je larva zvaná ''onkosféra'' se šesti háčky obklopená radiálně žíhanou vrstvou označovanou jako ''embryofor''.<ref name=":1" /> U infikovaných psů mohou vajíčka ulpívat na [[Srst|srsti]] nebo se při samočištění psů mohou dostat např.&nbsp;na [[Ústa a ústní dutina|tlamu]] či [[Jazyk (orgán)|jazyk]] psů.<ref name=":2" /> Vajíčka v&nbsp;prostředí kontaminují travnatý porost a půdu v&nbsp;místech kálení či pohybu nakažených psů. Mezihostitel (nejčastěji ovce) se nakazí pozřením vajíček na pastvě. V&nbsp;[[Tenké střevo|tenkém střevě]] se z&nbsp;vajíček líhne larva (onkosféra), jež penetruje střevní stěnu a [[Oběhová soustava|krevním oběhem]] je zanesena do orgánů &ndash;– u ovcí nejčastěji [[játra]] nebo [[plíce]].<ref name=":0" /> V&nbsp;játrech uchycená onkosféra dá vzniknout měchýřkovité cystě (hydatida). Z&nbsp;vnitřní tzv.&nbsp;zárodečné vrstvy se oddělují menší dceřiné cysty, jež se uvolňují do tekutého vnitřního prostoru cysty. V&nbsp;dceřiných cystách se formují zárodky malých tasemnic tzv.&nbsp;protoskolexy.<ref name=":0" /> Dochází zde k&nbsp;nepohlavnímu rozmnožování. Z&nbsp;jednoho vajíčka, respektive jedné onkosféry se tak vyvine jedna cysta ale s&nbsp;mnoha protoskolexy.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Horák|jméno=Petr|příjmení2=Volf|jméno2=Petr a kol.|titul=Paraziti a jejich biologie|vydání=1.|vydavatel=Triton|místo=Praha|rok=2007|počet stran=318|strany=189|isbn=978-80-7387-008-9}}</ref> Cysty rostou pomalu a mohou dosáhnout značných rozměrů – nejčastěji mezi 1–15&nbsp;cm, avšak cysty o&nbsp;průměru 20&nbsp;cm a více nejsou výjimkou.<ref name=":0" /> Zralá cysta je bělavé barvy s&nbsp;tenkou stěnou, obsahuje tekutinu se stovkami až tisíci volných protoskolexů (označuje se hydatický písek). Definitivní hostitel se nakazí pozřením orgánů s&nbsp;těmito cystami. V případě domácích zvířat jde o&nbsp;zkrmování orgánů z&nbsp;[[Porážka zvířat|poraženého]] dobytka psům. U&nbsp;volně žijících zvířat jde o&nbsp;klasický cyklus [[býložravec]]–[[predátor]].<ref name=":0" />

[[Soubor:Schematic life cycle of E. granulosus.tif|alt=stádo ovcí s ovčáckým psem a ovčí plíce|vpravo|náhled|Schématicky zobrazený cyklus měchožila zhoubného. (šipky ukazují směr přenosu)]] Vývojový cyklus měchožila zhoubného existuje ve dvou hlavních formách. Domestikovaný cyklus, kde definitivním hostitelem je [[pes domácí]] a mezihostitelem domácí [[Kopytníci|kopytnatci]]. V&nbsp;sylvatickém cyklu je definitivním hostitelem volně žijící psovitá šelma a mezihostitelem volně žijící kopytnatci. Hranice mezi oběma formami cyklů se mohou prolínat. Například domestikovaný cyklus v&nbsp;podobě pes&ndash;ovcepes–ovce je rozšířen v&nbsp;řadě oblastí s&nbsp;intenzivním [[Pastevec|pastevectvím]]. Nicméně v&nbsp;[[Austrálie|Austrálii]] se často nakazí od ovcí i volně žijící psi [[dingo]], kteří potom mohou šířit tasemnici do volné přírody na [[Klokanovití|klokany]]. Naopak u&nbsp;sylvatického cyklu známého např.&nbsp;ze [[Skandinávie]] (genotypy 8 a 10), kde echinokok koluje výhradně mezi [[Vlk|vlky]] a [[Sob polární|soby polárními]], může sporadicky dojít k&nbsp;infekci [[Lov|loveckých]] psů. Největší riziko z&nbsp;hlediska přenosu CE na člověka představuje domestikovaný cyklus pes&ndash;ovcepes–ovce<ref name=":0" />.

U&nbsp;domestikovaného cyklu pes&ndash;ovcepes–ovce hraje z&nbsp;hlediska přenosu zcela zásadní roli zkrmování [[Vnitřnosti|vnitřností]] psům z&nbsp;porážených infikovaných ovcí. V&nbsp;[[Rozvojová země|rozvojových zemích]] ale i na venkově některých vyspělých zemí (např. ve [[Středomoří]]) se domácí přežvýkavci často poráží přímo na [[Statek (zemědělství)|hospodářstvích]], kde se chovají, a to bez jakékoliv [[Veterinární prohlídka jatečných zvířat a masa|veterinární prohlídky]]. Vnitřnosti porážených zvířat se buď používají cíleně ke zkrmení psům nebo se nechávají ležet volně na zemi a jsou tak psům dostupné.<ref name=":0" />

[[Inkubační doba]] cystické echinokokózy (CE) se pohybuje od 1 do 20 let. Nemoc je proto [[Diagnóza|diagnostikována]] mnohem častěji u&nbsp;dospělých než u&nbsp;mladistvých a dětí. Vzhledem k&nbsp;délce života člověka v&nbsp;porovnaní s&nbsp;kopytnatci mohou larvocysty u lidí dorůstat daleko větších rozměrů než u&nbsp;zvířat. Nejčastěji jsou diagnostikovány cysty velikosti mezi 1–15&nbsp;cm. Byly dokumentovány i cysty o&nbsp;průměru větším než 20&nbsp;cm. Největší zdokumentovaná cysta u člověka na světě měřila 45&nbsp;×&nbsp;35&nbsp;×&nbsp;25&nbsp;cm.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Gole|jméno=Gautam N.|příjmení2=Tati|jméno2=Shekar Y.|příjmení3=Bashetty|jméno3=Sujeethkumar|titul=Pedunculated giant hepatic hydatid cyst: Largest ever reported|periodikum=Tropical Parasitology|datum=2011-07-01|ročník=1|číslo=2|strany=132–134|issn=2229-5070|pmid=23507808|doi=10.4103/2229-5070.86966|poznámka=PMID: 23507808 PMCID: PMC3593491|url=https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23507808|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> U&nbsp;většiny pacientů (40–80%) bývají cysty [[Solitér|solitérní]] &ndash;– tedy jedna cysta v&nbsp;jednom orgánu. Mnohočetné cysty, vznikající při uchycení více onkosfér v&nbsp;těle, jsou ojedinělé. Nejčastěji zasaženým orgánem jsou [[játra]] (69–74&nbsp;% případů) a dále pak [[plíce]] (18–22% případů). Průměrný poměr infekcí jater a plic je 2,5:1. Záchyt cyst v&nbsp;jiných orgánech je méně častý. Cysty byly zjištěny např. v [[Dutina břišní|dutině břišní]] a [[Pánev (anatomie)|pánevní]] (<5,2&nbsp;%), [[Ledvina|ledvinách]] (<3,7&nbsp;%), [[Slezina|slezině]] (<3,3&nbsp;%), [[Sval|svalech]] a [[Kůže|kůži]] (<2,2&nbsp;%), [[Mediastinum|mediastinu]] (<1,1&nbsp;%), [[Mozek|mozku]] (<0,9&nbsp;%), [[Kost|kostech]] (<0,6&nbsp;%) a [[Vaječník|vaječnících]] (<0,2&nbsp;%).<ref name=":0" />

Klinický obraz nemoci závisí na velikosti a lokalizaci cysty a stavu pacienta. Asymptomatický průběh je nejčastější v&nbsp;prvních několika letech infekce. Studie z Argentiny ukazují, že u&nbsp;lidí s&nbsp;cystou do průměru 4–7,5&nbsp;cm nejsou zpravidla žádné klinické potíže. Proto také bývají cysty u&nbsp;zdravých nosičů diagnostikovány jako náhodný nález při [[Lékařská ultrasonografie|ultrazvukovém]] či [[Tomografie|tomografickém vyšetření]].<ref>{{Citace periodika|příjmení=Larrieu|jméno=E. J.|příjmení2=Frider|jméno2=B.|titul=Human cystic echinococcosis: contributions to the natural history of the disease|periodikum=Annals of Tropical Medicine and Parasitology|datum=2001-10-01|ročník=95|číslo=7|strany=679–687|issn=0003-4983|pmid=11784421|doi=10.1080/00034980120094730|poznámka=PMID: 11784421|url=https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11784421|datum přístupu=2016-07-16}}</ref><ref>{{Citace periodika|příjmení=Frider|jméno=B.|příjmení2=Larrieu|jméno2=E.|příjmení3=Odriozola|jméno3=M.|titul=Long-term outcome of asymptomatic liver hydatidosis|periodikum=Journal of Hepatology|datum=1999-02-01|ročník=30|číslo=2|strany=228–231|issn=0168-8278|pmid=10068100|poznámka=PMID: 10068100|url=https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/10068100|datum přístupu=2016-07-16}}</ref> Po překonání bezpříznakové fáze se CE projevuje v&nbsp;závislosti na lokalizaci cyst. Cysty v&nbsp;játrech se manifestují bolestí v&nbsp;[[Nadbříšek|nadbříšku]], zvětšením jater, [[Cholestáza|cholestázou]], biliární [[Jaterní cirhóza|cirhózou]], [[Portální hypertenze|portální hypertenzí]] a [[Ascites|ascitem]]. Při prasknutí cysty může dojít k&nbsp;[[Anafylaktický šok|anafylaktickému šoku]] nebo vzniku sekundární CE &ndash;– tzn. dojde k&nbsp;rozesetí protoskolexů do dalších orgánů a vzniku dalších cyst.<ref name=":0" /> Dle studie z&nbsp;Lotyšska si většina diagnostikovaných pacientů s&nbsp;CE stěžovala na [[Bolest břicha|bolesti]] nebo [[Bolest břicha|napětí břicha]], [[nevolnost]], [[Žloutenka|žloutenku]] a [[svědění]] kůže.<ref name=":5" /> Plicní forma CE se projevuje nejčastěji [[Kašel|chronickým kašlem]], vykašláváním, [[Dyspnoe|dušností]], [[Hemoptýza|hemoptýzou]], [[Zánět pohrudnice|zánětem pohrudnice]], [[Zápal plic|zánětem plic]] či vznikem [[Absces|abscesů]].<ref name=":0" /> Cysty v mozku způsobují [[Neurologie|neurologické příznaky]] jako jsou bolesti hlavy, [[Epilepsie|epileptické záchvaty]] a [[kóma]].<ref>{{Citace periodika|příjmení=Finsterer|jméno=J.|příjmení2=Auer|jméno2=H.|titul=Parasitoses of the human central nervous system|periodikum=Journal of Helminthology|datum=2013-09-01|ročník=87|číslo=3|strany=257–270|issn=1475-2697|pmid=23046708|doi=10.1017/S0022149X12000600|poznámka=PMID: 23046708|url=https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23046708|datum přístupu=2016-07-16}}</ref>