Pernštejnové: Porovnání verzí

| znak velikost =100px150px

| popisek =Erb Pernštejnů

| zakladatel =[[Štěpán I. z Medlova]]

| rok založení = před [[1285]]

'''Páni z Pernštejna''' ({{Vjazyce|de}} {{Cizojazyčně|de|''von Pernstein''}}) či '''Pernštejnové''' byli výrazný [[šlechta|šlechtický]] rod původně z  jihozápadní [[Morava|Moravy]].

Největšího rozmachu dosáhli v  [[16. století]], kdy patřili spolu s  [[Rožmberkové|Rožmberky]] k  nejmocnějším rodům [[Země Koruny české|České koruny]]. Jen Rožmberkové a právě Pernštejnové mohli mít v  areálu [[Pražský hrad|Pražského hradu]], v  sousedství krále, své paláce (ten pernštejnský se dnes nazývá [[Lobkovický palác (Pražský hrad)|Lobkovický palác]]). Rozšiřováním pozemkového vlastnictví a rozumným hospodařením, včetně využití tzv. režijního hospodářství, se rod nakonec stal jedním ze tří nejbohatších v  českých zemích.

Rodu náležela rozsáhlá panství jak na Moravě ([[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]], [[Zubštejn]], [[Aueršperk]], [[Pyšolec]], [[Louka (hrad)|Louka]], [[Mitrov (hrad)|Mitrov]], [[Jimramov]], [[Víckov (hrad)|Víckov]], [[Lísek (hrad)|Lísek]], [[Dalečín (hrad)|Dalečín]], [[Rysov (hrad)|Rysov]], [[Jakubov u Moravských Budějovic|Jakubov]], [[Helfštejn]], [[Plumlov (hrad)|Plumlov]], [[Prostějov]], [[Tovačov]], [[Lipník nad Bečvou]], [[Přerov]], [[Hranice (okres Přerov)|Hranice]], [[Drahotuše (hrad)|Drahotuše]] aj.) tak zejména od přelomu 15. a 16. století i v  Čechách ([[Pardubice]], [[Kunětická hora (hrad)|Kunětická hora]], [[Potštejn (hrad)|Potštejn]], [[Rychnov nad Kněžnou]], [[Litice (hrad)|Litice]], [[Brandýs nad Labem]], [[Častolovice]], [[Lanšperk (hrad)|Lanšperk]], [[Rychmburk (hrad)|Rychmburk]], [[Lanškroun]], [[Holice]], [[Dašice]] aj.) Ve východních Čechách významně ovlivnili tamní hospodářství i utváření krajiny založením soustavy rybníků a zavodňovacích struh, z  nichž mnohé přetrvaly dodnes.

Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí, s  průměrným věkem dožití asi 70 let; někteří členové rodu měli potomky i ve více než šedesáti letech. Přesto Pernštejnové nakonec, podobně jako jiné starobylé české rody, vymřeli v  neklidném [[17. století]]; po meči roku [[1631]] (rok po [[Smiřičtí ze Smiřic|Smiřických]], dvacet let po svých velkých soupeřích Rožmbercích), po přeslici roku [[1646]]. Jejich dědici – včetně erbu – se stali [[Lobkovicové]].

Užití [[Predikát (titul)|predikátu]] „z Pernštejna“ je doloženo poprvé v  roce [[1285]] a poté roku [[1292]]. Konec [[13. století]] je tak uvažován jako doba přesídlení rodu na rodové sídlo. Jméno Pernštejn je nejčastěji spojováno s  německým výrazem ''Bärenstein'' („medvědí kámen“) – podhradím totiž protéká říčka Nedvědice (Medvědice). Poněmčené názvy byly pro šlechtu ve středověku obvyklé.

Rodovým heslem Pernštejnů bylo ''Kdo vytrvá, vítězí''. Za erb přijali černou hlavu [[zubr]]a se zlatou houžví v  nozdrách, pole štítu bylo nejprve stříbrné, od 16. století se zobrazovalo jako zlaté. Přesný původ erbu není znám (erbovní pověst viz níže).