Kostel Jména Panny Marie (Křtiny): Porovnání verzí

| popisek =kostel Jména Panny Marie s kaplí svaté Anny a bývalým probošstvímproboštstvím

'''Kostel Jména Panny Marie''' je barokní poutní kostel ve [[Křtiny (okres Blansko)|Křtinách]], [[okres Blansko]], vybudovaný během první poloviny 18. století podle návrhu architekta [[Jan Blažej Santini-Aichel|Jana Blažeje Santiniho-Aichela]]. Kostel spolu s &nbsp;přilehlou kaplí svaté Anny a [[Křtiny (zámek)|bývalým probošstvímproboštstvím]] je dominantou obce. Celý poutní areál byl roku 2008 vyhlášen [[Národní kulturní památka České republiky|národní kulturní památkou České republiky]].<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Poutní kostel Jména Panny Marie ve Křtinách (Křtiny)| url = http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=NP%2C216&oKodOk=6201&Limit=25| datum přístupu = 2014-09-15 | vydavatel = [[Národní památkový ústav]]}}</ref>

Křtiny se nachází přibližně 14 km severovýchodně od Brna a jsou známé především [[pouť#Mariánská poutní místa|mariánskými poutěmi]] ke kamenné gotické skulptuře Madony, která vznikla okolo roku 1340. Nicméně hromadné poutě do Křtin jsou doloženy až v &nbsp;17. a 18. století, kdy zdejší poutě patřily k &nbsp;nejnavštěvovanějším. Již na počátku 17. století přicházelo tolik poutníků, že o &nbsp;velkých poutích museli vypomáhat i kněží z &nbsp;Brna. Například roku 1720 zde bylo zaznamenáno 41 tisíc poutníků.

První písemná zmínka o &nbsp;Křtinách se nachází v &nbsp;textu imunitní listiny, vydané papežem Řehořem IX. v &nbsp;září 1237, kde se obec vyskytuje mezi dalšími vesnicemi v &nbsp;majetku zábrdovických [[Řád premonstrátských řeholních kanovníků|premonstrátů]], kteří snad mohli být i jejich zakladateli. Již na konci [[13. století]] se zde nacházel kostel, což dokazuje listina z &nbsp;[[Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae|Moravského diplomatáře]], v &nbsp;níž [[Vittorio Veneto|cenedský]] pomocný biskup Antonín udělil odpustky návštěvníkům křtinského a zábrdovického kostela.<ref>[http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&action=jdi&cat=3&bookid=63&page=109&action_button.x=0&action_button.y=0| CDM V. s.109]</ref><!--ktery antonin? olomouckym biskupem byl Dětřich z Hradce--> Dodnes nedořešená je otázka existence dvou středověkých kostelů v &nbsp;obci. Menší kostel tzv. český, ležel přibližně na místě dnešního barokního chrámu. Severně od něj, v &nbsp;místech dnešní kaple sv. Anny, se nacházela větší kostelní stavba, snad patřící ženskému klášteru premonstrátek, které barokní literatura uvádí ve spojitosti se zničením kláštera husity 1423 (popř. 1424). Tento větší kostel nebyl od [[Husitství|husitských]] válek až do [[17. století]] obnovován a socha Panny Marie byla přesunuta do menšího, původně farního, kostela. V &nbsp;prvním desetiletí 18. století došlo k &nbsp;nákladným opravám starých kostelů, což dokazuje, že za opata Hájka (1695 – 17121695–1712) se s &nbsp;novou výstavbou v &nbsp;obci nepočítalo. Avšak jeho nástupce, opat Hugo Bartlicius (1712 – 1738), se rozhodl vystavět nové poutní místo a pro tento úkol získal [[Jan Blažej Santini-Aichel|Jana Blažeje Santiniho-Aichela]].{{#tag:ref|První Santiniho zakázka pro premonstrátský řád byla obnova a částečná novostavba vyhořelého klášterního kostela v &nbsp;Želivě. Pro zdejšího opata Jeronýma Hlínu pracoval od roku 1714. Zřejmě ve stejné době, kdy začíná pracovat i pro zábrdovického opata ve Křtinách. Zda jej opat Bartlicius pozval na doporučení svého želivského spolubratra, či ještě dříve na základě znalosti jiných děl, nelze doložit.|group="p"}} Vzhledem k &nbsp;&nbsp;tomu, že po zrušení zábrdovického kláštera císařem [[Josef II.|Josefem II.]] v &nbsp;roce [[1784]] [[]]zanikly zřejmě všechny písemné i plánové dokumenty, týkající se Santiniho účasti na novostavbě ve Křtinách, zůstává základním pramenem stavba samotná.

Výstavba podle Santiniho{{#tag:ref|Přestože není jeho autorství doloženo prameny, je všeobecně přijímáno.|group="p"}} projektu začala roku 1718 budováním kaple sv. Anny. Provádějícím architektem byl brněnský [[František Benedikt Klíčník]]. Dokončena a vyzdobena byla roku 1733, kdy sem byla přenesena rovněž socha Panny Marie z &nbsp;poutního kostela, který byl v &nbsp;tomto roce zbořen, aby udělal místo barokní novostavbě chrámu. Ta byla započata již roku 1728, tedy pět let po smrti Santiniho, v &nbsp;těsné blízkosti starého kostela, takže jej z &nbsp;počátku částečně obestavěla a teprve po zbořený staré svatyně se mohly práce rozběhnout rychlejším tempem. Stavitelem byl [[František Antonín Ritz]] (1697 – 17671697–1767). Do roku 1738 byla obvodová zeď kostela dovedena pouze do výše velkých oken, za což může zřejmě technicky velmi náročné provedení základů a terasovité podnože na členitém položí. Stavba byla dokončena roku 1750. Původní projekt byl v &nbsp;průběhu výstavby částečně pozměněn, především byla nově připojena osová věž v &nbsp;průčelí a Santiniho tvarosloví štukové výzdoby bylo obměněno v &nbsp;duchu dekorativního cítění pozdního baroka. Autor těchto změn není znám, uvažuje se o [[Christian Alexander Oedtl|Christianu Alexandrovi Oedtlovi]] (1654 – 17311654–1731), avšak argumenty nejsou příliš přesvědčivé. V &nbsp;květnu 1750 byla do chrámu přenesena socha Panny Marie a kostel byl požehnán opatem Matuškou. V &nbsp;následujících dvou desetiletích byl kostel nákladně zdoben za účasti předních umělců, například [[Jan Jiří Etgens|Jana Jiřího Etgense]] (1697 – 17571697–1757), který je autorem freskové výzdoby, mezi sochaři se objevili Antonín a [[Ondřej Schweigl]].{{#tag:ref|K výzdobě blíže Mojmír Horyna – Jan Royt, ''Křtiny: Poutní kostel Jména Panny Marie'', Olomouc 1994, s. 17 – 19, 21 – 25.|group="p"}} Kompletně dokončen a slavnostně vysvěcen byl 21. dubna 1771 prvním brněnským biskupem [[Matyáš František Chorinský z Ledské|Matyášem Františkem Chorinským z Ledské]].

Roku 1884 při požáru shořely střechy kostela i dalších budov poutního areálu a původní členité vysoké [[mansarda|mansardové]] střechy byly nahrazeny vve zjednodušené formě. V &nbsp;letech 1864 – 1865 byla část prelatury přestavěna na [[novorenesance|novorenesanční]] zámek. Menší část, dochovaná dodnes v &nbsp;barokní podobě, slouží jako fara. Na konci [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl [[ambit]] poškozen leteckou pumou a kostel střelbou, tyto škody byly brzy opraveny. Mezi lety 1975 až 2009 probíhala velkorysá rekonstrukce.

Poutní areál sestává z &nbsp;centrálního kostela Jména Panny Marie na půdorysu řeckého kříže, orientovaného na sever, na východní straně na něj navazuje ambitové nádvoří s věžovou kaplí sv. Anny, která měla mít protějšek v &nbsp;nikdy nepostavené západní kapli sv. Josefa rovněž s &nbsp;ambitem, severně od kostela se nachází [[Křtiny (zámek)|proboštství]], které bylo oproti původnímu projektu provedeno jen z částizčásti.{{#tag:ref|Vzhledem k velkému obsahu, kompletní popis nejen půdorysu poutního areálu k &nbsp;dispozici v: Mojmír Horyna, ''Jan Blažej Santini – Aichel'', Praha 1998, s. 332 – 335.|group="p"}}

Důležitou roli v &nbsp;osnově půdorysu, která je určena geometrickými vztahy základního kružnicového schématu, hrají opsané a vepsané [[Pětiúhelník|pentagony]], které mohou odkazovat k &nbsp;pěti ranám Kristovým stejně jako k &nbsp;symbolu univerzality. Symboliku pětice doplňuje rovněž význam dalších čísel (3, 4 a 12). V &nbsp;jinak ryze barokní stavbě se nacházejí některé také latentní gotismy. Jde především o hustě skládané lineární profily říms, trojlisté záklenky oken a vnitřní ochozy chrámu, které navazují na typ středověkých ochozových centrál. Tvarosloví interiéru i exteriéru vychází z&nbsp; kompozitního řádu. V &nbsp;exteriéru jsou skladebné poměry [[pilastr]]ů i utváření jejich detailů volnější než v &nbsp;interiéru chrámu. Tu jsou pilířové úseky stěn osazeny pilastrovými srostlicemi kompozitního řádu, nasazenými na vysokém soklu a vynášejícími [[kladí]]. „''Podstatnou součástí utváření stěny je i bohatá škála arkádových a okenních otvorů, které otevírají plochy polí a utvářejí onen podivuhodný světelně transparentní charakter zdi. Na osy otvorů navazují i velká, výškově oválná okna, probírající paty kleneb. Působení dosedu klenby na korunu stěn je tím výrazně vylehčeno. Klenební plochy působí spíše jako vzhůru se vzdouvající než dosedající a tlačící směrem dolů. Kumulace světla v &nbsp;horní části prostoru rovněž toto optické vylehčení až odhmotnění stěn a kleneb podporuje.''“<ref> Mojmír Horyna, ''Jan Blažej Santini – Aichel'', Praha 1998, s. 335.</ref> Skvěle zvládnutá je i krajině urbanistická situace areálu.

Santini pravděpodobně znal [[Turín|turínský]] kostel Immacolata Concezione od [[Guarino Guarini|Guarina Guariniho]]. Krajní pole hloubkové kompozice tohoto turínského chrámu, jehož půdorys stěn je veden na kružnici, inspirovala utváření půdorysu a obvodové zdi ramen křížové dispozice křtinského kostela. Na stycích jednotlivých báňových kleneb ve křtinském kostele však neužil motivu zprostředkujících valených sedel, jak je tomu v Turíně&nbsp;[[Turín]]ě, místo toho klenební plochy do sebe narážejí se strohém ořezu, který je dán vertikální rovinou jejich styku. Tímto je u této centrály podtržena „buněčná“ prostorová skladba bez náznaku prostorového scelení či proniků kleneb.