Wikipedista:MiF/Pískoviště: Porovnání verzí

{{Infobox - letadlo|název=Iljušin DB-3|typ=[[bombardovací letoun]]|výrobce=[[Iljušin]]|obrázek=Db3 at museum.jpg|popisek=DB-3M, [[Ústřední muzeum vojenského letectva v Moninu]], [[Rusko]].|konstruktér=[[Sergej Vladimirovič Iljušin|Sergej Iljušin]]|první let=[[31. březen|31. března]] [[1936 v letectví|1936]]|zavedeno=[[1937 v letectví|1937]]|vyřazeno=|výroba=1936-1939 (DB-3), 1942-1944 (Il-4)|vyrobeno kusů=1 528 (DB-3), 5 256 (Il-4)|charakter=|cena za kus=|varianty=|hlavní uživatel=[[Sovětský svaz|SSSR]]|více uživatelů=[[Finsko]]}}

'''Iljušin DB-3''' (DB je zkratka pro ''dalnij bombardirovščik,'' [[Ruština|rusky]] дальний бомбардировщик, což[[Čeština|česky]]: znamená "dálkový bombardér"), byl [[Sovětský svaz|sovětský]] [[bombardér]] z [[Druhá světová válka|druhé světové války]] navržený v CKB-39 pod vedením [[Sergej Vladimirovič Iljušin|S. V. Iljušina]]. Tento dvoumotorový dolnoplošník poprvé vzlétl v [[1935 v letectví|roce 1935]] a celkem bylo vyrobeno 1 528 strojů v různých variantách s výjimkou '''DB-3F''', která byla později označena jako samostatý typ [[Iljušin Il-4]] a které  bylo vyrobeno 5 256 kusů.

První prototyp dostal označení '''CKB-26'''. Měl měl smíšenou konstrukci, trup a kýl byl dřevěný, křídla a vodorovné ocasní plochy kovové. BylStavbu toprototypu spíšekomplikovaly experimentálnízměny letounkvůli sloužícínevyjasněným ktakticko-technickým ověřenípožadavkům, nápadůnicméně acelkové novýchpojetí technologiízůstalo zachováno. Až 29. srpna [[1934 v letectví|1934]] náčelník UVS [[Sovětská armáda|RKKA]] J. I. Alksnis schválil konečné technické parametry. Bombardér BB-2 měl mít dolet 1000 - 2000 km s nákladem 600 - 1000 kg pum, nežmaximální prototyprychlost bombardéru410 - 425 km/h ve výšce 4500 - 5000 m<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Ильюшин ЦКБ-26|periodikum=www.airwar.ru|url=http://www.airwar.ru/enc/xplane/ckb26.html|datum přístupu=2017-03-15}}</ref>. Souběžně s prototypem se stavěla i maketa letadla ve skutečné velikosti. 29. prosince 1934

Poprvé vzlétl v létě roku 1935 a pilotoval ho zkušební pilot [[Vladimir Konstantinovič Kokkinaki|V. K. Kokkinaki]]. Při dalších zkušebních letech se zjistilo, že letoun je ve vzduch stabilní, snadno ovladatelný a velmi obratný. Ačkoli pro sériovou výrobu byl nakonec vybrán Tupolevův ANT-40 ([[Tupolev SB-2|SB-2]]), díky vynikajícím výkonům letadla dostal Iljušin doporučení přepracoval projekt na dálkový bombardér. O rok později, při nácviku na leteckou přehlídku 1. máje ([[Svátek práce]]), s ním Kokkinaki jako první provedl přemet s dvoumotorovým letadlem a v zápětí ještě dva další<ref name=":01">{{Citace elektronického periodika|příjmení=|jméno=|titul=Ильюшин ДБ-3|periodikum=www.airwar.ru|vydavatel=|url=http://www.airwar.ru/enc/bww2/db3.html|datum vydání=|datum přístupu=2017-02-18}}</ref>. Když se o tom dozvěděl [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]], nechal si letadlo ukázat. Vyslechl zprávu o novém bombardéru a postupu prací na něm. Nakonec požádal Kokkinakiho, aby mu s letounem předvedl [[vyšší pilotáž]]. Kokkinaki splnil zadání na 100 %, v závěru opět předvedl tři přemety. Stalin byl spokojen a nařídil zahájit sériovou výrobu DB-3, ačkoli prototyp ještě neprošel všemi zkouškami. Kokkinaki pak dostal svolení, aby se pokusil na stroji překonat některé letecké rekordy. Již během přípravy byly překonány výškové rekordy s nákladem 500, 1000 a 2000 kg. 17. července 1936 vystoupal s 500 kg železa v pumovnici do výšky 11 294 m a stávající francouzský rekord tak překonal téměř o kilometr<ref name=":01" />. Toto byl první sovětský letecký rekord oficiálně zaregistrovaný [[Mezinárodní letecká federace|FAI]]. Během dvou měsíců se tak stal Kokkinaki držitelem 5 světových rekordů.