Wikipedista:MiF/Pískoviště: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
pokrač. značka: editace z Vizuálního editoru |
m pokrač. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
{{Infobox - letadlo|název=Iljušin DB-3|typ=[[bombardovací letoun]]|výrobce=[[Iljušin]]|obrázek=Db3 at museum.jpg|popisek=DB-3M, [[Ústřední muzeum vojenského letectva v Moninu]], [[Rusko]].|konstruktér=[[Sergej Vladimirovič
'''Iljušin DB-3''' (DB je zkratka pro ''dalnij bombardirovščik,'' [[Ruština|rusky]] дальний бомбардировщик,
== Vývoj ==
13. ledna 1933 byla při Moskevském leteckém závodu č. 39 zřízena ústřední konstrukční kancelář CKB-39 (''Centralnoje konstrukťorskoje bjuro'', [[Ruština|rusky]]: Центральное конструкторское бюро). Vedoucím byl jmenován Sergej Vladimirovič Iljušin, který byl v té době ceněn spíše pro své organizační schopnosti než jako konstruktér letadel. Možnost navrhnou vojenský letoun byla pro Iljušina velkou výzvou, neboť zatím navrhoval jen školní a sportovní [[Kluzák|kluzáky]]<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika|titul=Ильюшин ДБ-3|periodikum=www.airwar.ru|url=http://www.airwar.ru/enc/bww2/db3.html|datum přístupu=2017-03-13}}</ref>. Již v únoru 1933 se souhlasem náčelník GUAP (''Glavnoje upravlenije aviacionnoj promyšlennosti'', rusky: Главное управление авиационной промышленности, česky: Hlavní správa leteckého průmyslu) P. I. Baranova, vytvořil v rámci CKB vlastní malou skupinu, která ihned začala rozpracovávat několik projektů. Jedním z nich byl i projekt rychlého dvoumotorového bombardéru inspirovaného typem [[Martin B-10]], který byl právě zaveden do výzbroje [[Letectvo Spojených států amerických|letectva USA]]. Velení [[Sovětské letectvo|VVS RKKA]] vzneslo požadavek na stroj obdobných vlastností. Vývoj byl zadán [[Andrej Nikolajevič Tupolev|Tupolevově]] konstrukční kanceláři AGOS v [[CAGI]] (na jeho konci byl [[Tupolev SB-2|SB-2]]) a CKB-39. Zadání se mírně lišila - Tupolev měl použít celokovovou konstrukci, Iljušin smíšenou. Projekt v CKB održel označení LB-2 (lehký bombardér) a měl splňovat následující parametry: maximální rychlost 300 km/h ve výši 5 000 m se dvěma [[Řadový motor|řadovými motory]] M-34RN, operační dostup 7 500 m, dolet 800 - 1500 km, výzbroj 800 kg pum a dva kulomety na obranu<ref name=":1" />.
Práce na projektu probíhaly až do podzimu 1933, kdy nastal nečekaný obrat. V létě totiž padlo rozhodnutí nakoupit pro potřeby sovětského leteckého průmyslu licence výkonných motorů, neboť jejich nedostatek brzdil výrobu moderních letadel. V delegaci, která v září 1933 odcestovala do Francie, byl i Iljušin. Zde byly zakoupeny licence na [[řadový motor]] [[Hispano-Suiza 12Y]] (v licenci označný M-100) a [[hvězdicový motor]] [[Gnome-Rhône 14K Mistral Major|Gnome-Rhône 14K]] (v licenci M-85). Hvězdicový motor zaujal Iljušina svojí kompaktností, malou hmotností a nízkou spotřebou v cestovním režimu. Tyto motory mohly podstatně vylepšit výkony projektovaného bombardéru, zvláště doletu. Po návratu z Francie Iljušin zažádal o změnu projektu, kterou GUAP v říjnu 1933 schválil<ref name=":1" />. Pozměněný projekt dostal nové označení '''BB-2''' (''bližnyj bombardirovščik'', rusky: ближний бомбардировщик, česky: bombardér krátkého doletu). Zároveň s ním měla být vyvinuta i civilní varianta pro přepravu 12 cestujících s motory [[Wright R-1820|Wright R-1820-F3]] (v licenci [[Švecov M-25|M-25]]). Na jaře 1934 byly všechny principiální otázky vyřešeny a v červnu se začal stavět prototyp pod označením CKB-26
Poprvé vzlétl v létě roku 1935 a pilotoval ho zkušební pilot [[Vladimir Konstantinovič Kokkinaki|V. K. Kokkinaki]]. Při dalších zkušebních letech se zjistilo, že letoun je ve vzduch stabilní, snadno ovladatelný a velmi obratný. Ačkoli pro sériovou výrobu byl nakonec vybrán Tupolevův ANT-40 ([[Tupolev SB-2|SB-2]]), díky vynikajícím výkonům letadla dostal Iljušin doporučení přepracoval projekt na dálkový bombardér. O rok později, při nácviku na leteckou přehlídku 1. máje ([[Svátek práce]]), s ním Kokkinaki jako první provedl přemet s dvoumotorovým letadlem a v zápětí ještě dva další<ref name=": Skutečný prototyp DB-3 poprvé vzlétl 31. března 1936 pod označení '''CKB-30'''. Oproti CKB-26 měl řadu vylepšení, zejména celokovovou konstrukci, delší příď, posuvný kryt pilotní kabiny s pevným čelním sklem a lepší kryty motorů. Úspěšně složil Státní akceptační zkoušky a bylo nařízeno do výroby v srpnu 1936 jako DB-3, i když některé zdroje se odkazují na tento původní série jako DB-3 pro ''seriynyy'' (série-postavený).
|