Gajret: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
korekce: časopis Gajret značka: editace z Vizuálního editoru |
doplnění značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Gajretov dom, Sarajevo.jpg|náhled|Sídlo ''Gajretu'' v Sarajevu, tzv. Gajretův dům.]]
'''Gajret''' (Úsilí, v [[srbština|srbské]] [[cyrilice|cyrilici]] '''Гајрет''') byl muslimský podpůrný a kulturní spolek v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]]. Založen byl v únoru [[1903]] na popud liberálněji smýšlejících muslimských intelektuálů, sdružených kolem kulturního časopisu ''[[Behar]]'' (Květ), konkrétně učitelů [[Edhem Mulabdić|Edhema Mulabdiće]], [[Safvet-beg Bašagić]]e, [[Salih Aličehić|Saliha Aličehiće]], [[Hajdar Fazlagić|Hajdara Fazlagiće]] a dalších s materiální podporou tešanjského obchodníka a mecenáše [[Adem-aga Mešić|Adem-agy Mešiće]], kteří se zasazovali o materiální podporu muslimských studentů na středních a vysokých školách.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kemura|jméno=Ibrahim|příjmení2=|jméno2=|titul=Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941)|vydání=|vydavatel=Veselin Masleša|místo=Sarajevo|rok=1986|počet stran=|strany=27–42|isbn=}}</ref>
Spolek v polovině roku [[1907]] ovládla [[Muslimská národní organizace]], politické hnutí konzervativních autonomistů, nicméně až do roku 1914 o vedení ''Gajretu'' soupeřilo několik znepřátelených frakcí. Roku [[1909]], kdy se tajemníkem spolku stal srbofil [[Osman Đikić]], v něm převládlo prosrbské křídlo, definitivně pak roku [[1911]] s novým předsedou Ibrahim-ef. Sarićem. To se ostře vymezovalo proti rakousko-uherské okupaci Bosny a Hercegoviny a inklinovalo k jihoslovanské vzájemnosti se srbskými konturami. Po atentátu na rakouského následníka trůnu roku [[1914]] bylo vedení spolku rozpuštěno a jeho činnost přešla pod správu [[Islámské společenství v Bosně a Hercegovině|Islámského společenství v Bosně a Hercegovině]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kemura|jméno=Ibrahim|příjmení2=|jméno2=|titul=Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941)|vydání=|vydavatel=Veselin Masleša|místo=Sarajevo|rok=1986|počet stran=|strany=42–77|isbn=}}</ref>
Podpůrné sdružení obnovilo svou činnost po první světové válce roku [[1919]], ale stejně jako dříve bylo předmětem mnoha politických třenic. Část nespokojenců následně roku [[1923]] (formálně 1924) založila konkurenční spolek ''[[Narodna uzdanica]]'' (Lidová opora), načež ve vedení ''Gajretu'' trvale převládlo prosrbské smýšlení.
Ve 20. letech Gajret významně rozšířil pole své působnosti. Od materiálně strádajícího Vakufsko-meárifského sněmu [[Islámské společenství v Bosně a Hercegovině|Islámského společenství v Bosně a Hercegovině]] převzal pět chlapeckých studentských internátů (v Sarajevu, Banja Luce, Mostaru, Tuzle a Bihaći, později přibyl ještě ženský v Sarajevu, společně se srbským spolkem ''Prosvjeta'' vedl i chlapecký v Trebinje a krátce i ve Foči, Gacku a Novém Pazaru) a sirotčinec (''Muslimansko sirotiště'', založen roku 1913 v Sarajevu). Vedle toho pořádat analfabetizační kurzy, korepetice, školy pro hospodyňky (v Sarajevu, Cazinu, Rogatici, Tuzle a Foči), čítárny a učiliště (škola na výrobu koberců v Novém Pazaru aj.). Nadto měl Gajret svá reprezentativní sídla a současně konvikty v Sarajevu (moderní budova postavena otevřena roku 1936, dnes ''[[Preporod (Bosna a Hercegovina)|Preporod]]'' v ulici Branilaca Sarajeva 30) a Bělehradě (dnes ''Studentski dom Vera Blagojević'' v ulici Dalmatinska 37). Bělehradská pobočka ''Gajretu'', jen formálně spojená se sarajevským ústředím, vznikla roku [[1923]] na podnět zde usedlých muslimů [[Hasan Rebac|Hasana Rebce]] a Abduselama Džumhura, kteří pro věc získali podporu srbských intelektuálních kruhů.
''Gajret'' roku [[1929]] podpořil zavedení královské diktatury a z jeho řad vzešla celá řada horlivých exponentů nového režimu. V této době se spolek přejmenoval na Srbský kulturně-osvětový spolek ''Gajret'', čímž stvrdil svou ideologickou orientaci. Koncem 30. let ale někteří jeho prominentní členové podpořili autonomii Bosny a Hercegoviny, která měla být dle [[Dohoda Cvetković-Maček|Dohody Cvetković-Maček]] rozdělena mezi srbské a chorvatské země. Po německé [[Dubnová válka (Jugoslávie)|invazi do Jugoslávie]] v dubnu [[1941]] byl spolek úředně rozpuštěn fašistickým [[Nezávislý stát Chorvatsko|Nezávislým státem Chorvatsko]]. Po rozpadu [[Království Jugoslávie]] se někteří členové organizace přidali ke komunistickým [[Jugoslávští partyzáni|partyzánům]] (např. Muhamed Sudžuka, Zaim Šarac, [[Hasan Brkić]], Hamdija Ćemerlić a Murat-beg Zaimović), a jiní zase k srbským nacionalistům, [[Jugoslávské vojsko ve vlasti|četnikům]] (Mustafa Pašić, [[Ismet Popovac]] aj.).<ref>{{Citace monografie|příjmení=Hoare|jméno=Marko Attila|příjmení2=|jméno2=|titul=The Bosnian Muslims in the Second World War|vydání=|vydavatel=Oxford University Press|místo=Oxford|rok=2013|počet stran=|strany=41|isbn=ISBN 978-0-19-936531-9}}</ref>
Řádek 11 ⟶ 13:
== Časopis Gajret ==
Spolek v
=== Šéfredaktoři ===
| |||