Sibiřská anabáze: Porovnání verzí

Naplnění této dohody však ztěžovalo a nakonec zcela zmařilo několik činitelů. Především [[Německé císařství|Německo]] po uzavření [[Brestlitevský mír|brestlitevského míru]] s Ruskem tlačilo na bolševickou vládu, aby odzbrojila všechny [[Trojdohoda|dohodové]] jednotky na svém území v duchu brestlitevského míru. Přeprava legionářských transportů se neustále komplikovala. Na přesunové trase se množily konflikty mezi československými legionáři a německými či rakousko-uherskými zajatci, které přesouvali na západ, aby se mohli opět zařadit do armády. I tak napjatou situaci ještě komplikovala Stalinova podmínka, že československé jednotky nejenže se nebudou míchat do vnitřních sporů, ale odevzdají i všechny zbraně kromě množství nezbytného pro obranu a propustí část ruských důstojníků. Důstojnický sbor legií byl přesvědčen, že je to v rozporu s Masarykovou zásadou ozbrojené neutrality. Stanoviska sovětských orgánů k československému sboru záporně ovlivňovali i němečtí a maďarští zajatci, kteří vstoupili do [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Českoslovenští komunisté v Rusku se snažili získat legionáře na stranu bolševické moci, využívajíce atmosféru revolučního období. Poslední osudovou kapkou byl [[Čeljabinský incident]] a [[Lev Davidovič Trockij|Trockého]] telegram, který přikazoval všem Sovětům na magistrále „odzbrojit Čechoslováky“. Legionáři sáhli po zbraních a v bojích u Marianovky, Zlatorostu, [[Čeljabinsk|Čeljabinsku]], [[Penza|Penzy]], Lipiagy​​ i jinde sovětské jednotky porazili.

 

 

== Literatura ==