Zvuk: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
značka: možný vandalismus
m Editace uživatele 84.244.66.219 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Remaling
Řádek 5:
 
== Zdroje zvuku ==
ZZdroj zvukového vlnění se stručně nazývá [[zdroj zvuku]] a hmotné prostředí, ve kterém se toto vlnění [[Šíření zvuku|šíří]], jeho vodič. Vodič zvuku, obyčejně [[vzduch]], zprostředkuje spojení mezi zdrojem zvuvěnízvuku strunya vznikájeho přetlakpřijímačem ve(detektorem), směrukterým jejíhobývá pohybuv apraxi současně[[ucho]], na[[mikrofon]] opačnénebo straně[[Elektromagnetický podtlaksnímač|snímač]]. Tím se nejbližší okolí struny stává druhotným zdrojem dvou vlnění, kteráZvuky se šíří na všechny strany prakticky s opačnoui [[fáze vlny|fázíkapalina]],mi protože příčné rozměry struny jsou vzhledem na(např. [[Vlnová délkavoda|vlnovou délkuvodou]]) zvukovéhoa vlněnípevnými vždylátkami velmi(např. maléstěnami domu). TatoVzduchoprázdno, dvěvakuum, vlněníje sedokonalou [[Interference|interferencí]]zvukovou rušíizolací.
 
Zdrojem zvuku může být každé chvějící se [[těleso]]. O vlnění v okolí zdroje zvuku však nerozhoduje jen jeho chvění, ale i okolnost, jestli je tento předmět dobrým nebo špatným zářičem zvuku. Tato jeho vlastnost závisí hlavně na jeho geometrickém tvaru. Struna napnutá mezi dvěma pevnými body není dobrým zářičem zvuku, protože při chvění struny vzniká přetlak ve směru jejího pohybu a současně na opačné straně podtlak. Tím se nejbližší okolí struny stává druhotným zdrojem dvou vlnění, která se šíří na všechny strany prakticky s opačnou [[fáze vlny|fází]], protože příčné rozměry struny jsou vzhledem na [[Vlnová délka|vlnovou délku]] zvukového vlnění vždy velmi malé. Tato dvě vlnění se [[Interference|interferencí]] ruší.
Zdrojem zvuku mohou být kromě těles kmitajících vlastními kmity i tělesa kmitající kmity vynucepatří např. [[ozvučnice (součást hudebního nástroje)|ozvučnice]] mnohých hudebních nástrojů, [[reproduktor]]y, [[sluchátka]] a další zařízení pro generování nebo reprodukci zvuku.
 
Zdrojem zvuku mohou být kromě těles kmitajících vlastními kmity i tělesa kmitající kmity vynucepatřívynucenými. K nim patří např. [[ozvučnice (součást hudebního nástroje)|ozvučnice]] mnohých hudebních nástrojů, [[reproduktor]]y, [[sluchátka]] a další zařízení pro generování nebo reprodukci zvuku.
 
== Vznik zvuku ==
Řádek 82 ⟶ 84:
 
=== Výška zvuku ===
Výška zvuku je dána jeho [[frekvence|frekvencí]], čím vyšší je frekvence, tím je vyšší výška. U jednzvukujednoduchých tónů s harmonickým průběhem určuje jejich frekvence [[absolutní výška tónu|absolutní výšku tónu]]. Absolutní výška tónu se měří [[přístroj]]i pro měření zvukových frekvencí, za obvyklých podmínek ji nelze určit [[sluch]]em. Pro subjektivní hodnocení zvuku je důležitější [[relativní výška tónu]], což je podíl frekvence daného tónu vůči frekvenci referenčního tónu. [[Hudební akustika]] určuje jako základní tón 440 Hz, v technické praxi se jako základní (referenční) tón udává 1000 Hz (jeden kilohertz).
 
U zvuků s neharmonickým průběhem (složené tóny) je určení výšky obtížnější, mnohdy základní výška tónu odpovídá složce s nejmenší frekvencí.