Niccolò Piccinni: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m kategorie |
→Život: který |
||
Řádek 14:
Roku [[1776]] byl pozván královnou [[Marie Antoinetta|Marií Antoinettou]] do [[Paříž]]e. Všechna jeho díla se v Paříži dočkala velkého úspěchu a skladatel obdržel od pařížského dvora tučnou rentu.
Velkým rivalem na poli operní tvorby v Paříži mu byl [[Christoph Willibald Gluck]]. Paříž byla rozdělena na piccinisty a gluckisty. Tuto rivalitu podporoval ředitel [[Opéra Garnier|pařížské opery]], který objednal u obou skladatelů operu na stejné téma: Ifigenii na Tauridě. Gluckova opera měla premiéru [[18. květen|18. května]] [[1779]], Picciniho následovala [[23. leden|23. ledna]] [[1781]]. Ačkoliv byla provedena sedmnáctkrát, což byl na tehdejší dobu obrovský úspěch, později upadla v zapomenutí, zatímco Gluckovo dílo je trvalou součástí světového repertoáru. V roce [[1780]] Gluck opustil Paříž a ředitelé opery se pokusili roznítit novou rivalitu mezi Piccinim a [[Antonio Sacchini|Sacchinim]]. To se však již nepodařilo. Když [[Christoph Willibald Gluck]] zemřel, navrhl Piccini, aby byl na jeho počest v Paříži vybudován pomník. Projekt však sami gluckisté odmítli podpořit.
[[Soubor:Statue de Niccolo Piccinni - Bari.jpg|thumb|405x405px|Socha N. Piccinniho v italském Bari]]
Roku [[1784]] se Piccini stal profesorem na Královské konzervatoři (L'école royale de chant et de déclamation). Po nástupu [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] se vrátil do Neapole. Z Paříže odešel ani ne tak z politických důvodů, jako spíše proto, že Republika mu královskou rentu silně zredukovala. Neapolským králem [[Ferdinand IV. Neapolský|Ferdinandem IV.]] byl nejprve vřele přijat. Když se však Picciniho dcera provdala za francouzského jakobína, jeho přízeň rychle ochladla. Na Picciniho bylo uvaleno domácí vězení a přežíval na příležitostných zakázkách pro divadla v [[Benátky|Benátkách]], [[Neapol]]i a [[Řím]]ě.
| |||