Plebiscit ve Varmii a Mazursku: Porovnání verzí

Celé území plebiscitu bylo dáno pod ochranu [[Trojdohoda|dohodových vojsk]] a moci nad územím se chopila speciální komise zvolená [[Společnost národů|Společností národů]]. Britské a italské jednotky dorazily na místo v únoru [[1920]]. Území plebiscitu bylo přesně dané ve [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvě]] a zahrnovalo převážně oblasti kolem měst Marienwerderu (dnes polský [[Kwidzyn]]) a Allensteinu (dnes polský [[Olsztyn]]). Území bylo podle odhadů obydleno 720 000 obyvateli, z čehož 440 000 byli Poláci.

 

Vojska [[Trojdohoda|Dohody]] vstoupila do Allensteinu ([[Olsztyn]]a) již v první půlce roku [[1919]], aby osvobodila uvězněné Mazury, kteří se chtěli účastnit [[Pařížská mírová konference (1919)|Pařížské mírové konference]]. Prezidentem plebiscitní komise se stal Brit Ernest Rennie. Komisi doplnili Francouz M. Couget, italský senátor Marquis Fracassi a Japonec Marumo. Němci poslali do oblasti Wilhelma von Gayl, který býval zaměstnancem ministerstva zahraničí. V únoru [[1919]] byla polština zrovnoprávněna s němčinou. Místní policie byla po příjezdu komise podřízena Britům a do oblasti byly umístěny vojenské jednotky Britů a Italů. Však jejich síla nebyla dostatečná, aby zabránila opakovaným německým útokům proti polskému obyvatelstvu.

 

 

==Propaganda==

Obě strany začaly se svojí propagandou hned, jak to bylo možné. Již 6. června [[1919]] luteránský [[Superintendent]] Paul Hensel odjel do [[Paříž]]e s protestovat proti zamýšlenému odstoupení části Pruska Polsku. Oporou mu bylo 144 447 podpisů místních obyvatel. Němci vytvořili organizaci zvanou ''Ostdeutsche Heimatdienst'', která měla přes 220 000 členů. V čele organizace stál nacionalista [[Max von Scheubner-Richter]] (budoucí blízký spolupracovník [[Adolf Hitler|Hitlera]] při tzv. [[Pivní puč|Pivním puči]] v roce 1923). Heimatdienst vyvíjel velký psychologický tlak na Mazury a zastrašoval propolské síly, a to i fyzickým násilím. Nejznámějším případem byla vražda mazurského aktivisty Bogumiła Linky, který otevřeně propagoval připojení Mazurska v Polsku. Násilí postoupilo až do takových mezí, že přes 3 000 propolských aktivistů ze strachu o holý život emigrovalo do Polska. Obecně se snažili Němci povzbudit loajalitu místních obyvatel k pruskému státu a vyzdvihávali dlouholetou pruskou historii. Svého polského protivníka se snažili diskreditovat údajnou zaostalou ekonomikou a kulturou. Dalším stěžejním německým bodem byl fakt, že pokud by území bylo připojeno k Polsku, proběhlo by zde velké verbování do polské armády, která v té době bojovala s bolševickým Ruskem.

 

<references />

 

[[Kategorie:Dějiny Polska 20. století]]

[[Kategorie:Důsledky první světové války]]