Společnost vlasteneckých přátel umění: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění textu a odkazů |
|||
Řádek 56:
Záhy po založení společnosti se jejím jménem hrabě František Šternberk roku 1797 obrátil na císaře i inspektory [[Pražský hrad|Pražského hradu]] s žádostí o zapůjčení obrazů, které měli ve svých bytech císařští úředníci, nebo byly uloženy ve skladech. Žádosti bylo vyhověno, společnost tak na čas získala z [[Pražský hrad|Hradu]] 67 obrazů již 1.dubna 1797, dalších 32 kusů roku 1802. Stísněné výstavní prostory je neumožnily všechny vystavit, některé byly uskladněny. Od roku 1836 se obrazy začaly [[Pražský hrad|Hradu]] vracet, velká část se následně dostala navždy do [[Vídeň|Vídně]]. <ref name="Obrazárna-40">Obrazárna Pražského hradu 1964, s. 40</ref>
[[Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění|Obrazárna]] postupně sídlila v [[Černínský palác|Černínském]] a [[Šternberský palác (Hradčany)|Šternberském]] paláci a teprve roku 1895, při 90. výročí od založení Společnosti, získala stálé prostory v nově otevřeném [[Rudolfinum|Rudolfinu]]. Po vzniku Československa bylo Rudolfinum částečně přestavěno pro potřeby Parlamentu a výstavní prostory byly omezovány, až nakonec roku 1929 dostala Obrazárna výpověď. Ministerstvo školství nabídlo Společnosti na dobu pěti let nové prostory v [[Městská knihovna v Praze|Ústřední knihovně hlavního města Prahy]]. Obrazárna Společnosti tvořila po 140 let ústřední českou veřejnou galerii umění. <ref name="Obrazárna-40"></ref> Po vzniku republiky v roce 1918 měla [[Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění|Obrazárna Společnosti]] ve svých sbírkách vedeno pouze 30 obrazů původem z [[Pražský hrad|Pražského hradu]].
== Vznik Národní galerie ==
| |||