Wikipedie

Dvorní malíři rudolfínské Prahy: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Editace.
m Editace-kopírování.
Řádek 3:
[[Malířství|Malíři]] vstupovali do dvorských služeb již od doby vrcholného [[Středověk|středověku]]. Stávali se tak součástí [[Panovnický dvůr|královských a knížecích dvorů]], přičemž často zastávali funkci [[Komorník (úřad)|komořích]]. Vedle většinou povinného pobytu u panovnického dvora, bylo hlavní činností dvorních [[Malířství|malířů]] malovat [[Portrét|portréty]] [[Panovník|panovníků]] a členů jejich rodin. Za to získávali smluvní [[plat]], a tím také nezávislost na regulích [[cech|malířských cechů]]. Často pracovali i na výzdobě [[palác|paláců]], na [[Dekorativní umění|dekoracích]] pro [[Slavnost|dvorní slavnosti]] a pro [[divadelní představení]]. Za [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I. Habsburského]] (1503-1564) byli do [[Praha|Prahy]] zváni malíři, které [[císař]] vyznamenal dvorským titulem. Mnozí z nich však nepracovali jen pro dvůr, ale pracovali i ve všech městech pražských, a někdy i v celém [[Království]].
 
Mezi 1526 až 1576 bylo v Praze zapsáno 98 [[mistr|mistrů malířského řemesla]] a mezi [[1576]]-[[1620]] jich bylo dokonce 167. Tato čísla zahrnují i 51 dvorních malířů]], z nich většina působila v [[Praha|Praze]] v době vlády [[Rudolf II.|císaře Rudolfa II. Habsburského]] (1552-1612). Z nich však jen [[Matyáš Hutský]] z [[Křivoklát|Křivoklátu]], chráněnec arcivévody [[Ferdinand II. Tyrolský|Ferdinanda II. Tyrolského]] ([[1529]]-[[1595]]), byl původem [[Češi|Čech]].<ref>''Winter Zikmund.'' III. Řemeslo malířské. In: Řemeslnictvo a živnosti 16. věku v Čechách (1526-1620). Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1909. 749 stran.</ref> Hutský byl autorem cyklu [[Miniatura (malířství)|miniatur]] v [[Rukopis|rukopise]] ''Icones historici, vitam et martyrium sancti Venceslai'' z roku [[1585]], reprodukujících výjevy ze života [[Svatý Václav|sv. Václava]], které [[Mistr litoměřického oltáře]] namaloval na stěny [[Kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta|Svatováclavské kaple]] v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále sv. Víta v Praze]]. Byl také autorem [[Iluminace|iluminací]] zhotovených pro [[Václav Štěpanický z Valdštejna|Václava Štěpanického z Valdštejna]] (první díl [[Lomnický graduál|Lomnického graduálu]]).
 
S přibývajícím počtem dvorních malířů nezávislých na [[cechovní regule|cechovních regulích]] však narůstalo napětí mezi [[Panovnický dvůr|dvorem]] a [[Město|městy]].<ref>''Konečný L.'' Rudolfínští umělci o sobě a svých dílech. In: ''Rudolf II. a Praha'' (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Skira, Praha-Londýn-Milán, 1997. Str. 107-121.</ref> Zvláště po roce [[1583]], kdy [[císař]] nechal přestěhovat svou [[Residence|rezidenci]] z [[Vídeň|Vídně]] do [[Praha|Prahy]], se napětí mezi dvorskými a cechovními malíři vystupňovalo natolik, že 27. dubna [[1595]] císař vydal [[Privilegium]], ve kterém nejen potvrzoval dřívější [[Výsada|výsady]] pražského malířského [[Cech|cechu]], ale dále je rozšířil a polepšil také [[Cechovní heraldika|cechovní erb]].<ref>''Liška J.'' Jiří Gabriel Mayer podle Bartholomea Sprangera. Erb Staroměstského malířského cechu. In: ''Bartholomeus Spranger ve sbírkách v České republice'' Diplomová práce: Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění, 2011. Str. 167-168.</ref>. Tímto dekretem císař vyčlenil [[malířství]] z pozice [[Řemeslo|řemesla]] a nově ho zařadil mezi uměleckou činnost.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Dvorní_malíři_rudolfínské_Prahy“