Svědek: Porovnání verzí

Při vyšetřování, v občanských sporech i trestníchv sporechtrestním řízení je svědek osoba, která není ani stranou sporu ani zaměstnancem příslušnéhopříslušné úřaduinstituce. V historických i moderních právních systémech platí, že občan, který něco důležitého o sporné věci ví, je povinen svědectví poskytnout. Za to mu náleží i náhrada výdajů a času. Svědecká povinnost se nevztahuje na osoby, jež jsou v dané věci vázány státním nebo stavovským tajemstvím (například [[Lékařské tajemství|lékařským]], [[Zpovědní tajemství|zpovědním]] a podobně) a na případy, kdy by svědek mohl svým svědectvím uškodit sobě nebo [[Osoba blízká|osobě blízké]].

Proti [[Křivá výpověď|křivému svědectví]] se staré společnosti bránily zdůrazňováním závažnosti svědectví, poukazem na to, že svědek není sám, nýbrž že danou událost viděly i různé mocnosti nebo že ji zná Bůh. Indický [[Zákoník Manuův]] pachateli i svědkovi připomíná, že svědky jsou zároveň také „bohové, nebe, země, voda, srdce, Měsíc, Slunce, oheň, vítr a soumrak“. Stanoví také, že pokud svědka krátce po svědectví postihne nějaké neštěstí, jeho svědectví bylo falešné.<ref>''The Laws of Manu'', Penguin Classics, London 1988. Book 8, 85n.</ref> Latinský název pro svědka, ''testis'', patrně souvisí s varlaty,<ref>''Oxford Latin Dictionary'', Clarendon Press 1968, heslo testis², str. 1932.</ref> která mu snad kdysi soudce při výpovědi držel v ruce.