Horní Slavkov: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
umístění obrázku |
typo, bez px, port, fmt |
||
Řádek 40:
[[Soubor:Pohled na novou část města.jpg|thumb|Pohled na novou část města]]
V české historii patřilo město Horní Slavkov k nejvýznamnějšímu trojměstí hornických měst – Horní Slavkov, [[Krásno]] a [[Město Litrbachy|Čistá]]. Dobývalo se zde [[stříbro]], [[cín]], [[wolfram]] a v neposlední řadě i [[Uran (prvek)|uran]]. Dějiny města Horní Slavkov jsou od počátku spjaty s těžbou nerostného bohatství. Právě hornictví městu přineslo nesmírné bohatství a slávu.<ref > {{citace monografie|příjmení = Majer|jméno = Jiří|titul = Těžba cínu ve Slavkovském lese v 16.století|vydavatel = Národní technické muzeum|místo = Praha|rok = 1970|strany = | isbn = 8023867334 }}</ref>
Základy samotného Horního Slavkova byly položeny kolem roku 1355. Město bylo nazváno Slavkov, po svém zakladateli Slávkovi z Rýzmburka, a později získalo i přídomek Horní. Vedle [[Cín|cínu]] a mědi se zde těžilo také [[stříbro]] a druhotně i další kovy. Bližší představy o tehdejším vývoji města i těžbě rud v jeho okolí ale brání nedostatek písemných materiálů. Velká část městských archivů totiž byla zničena v průběhu [[Šmalkaldská válka|Šmalkaldské války]] v letech 1546-1555.
I přesto dnes známe jména tří mužů, jejichž činy katapultovaly relativně bezvýznamné hornické městečko ve Slavkovském lese mezi přední města Českého království. Tím prvním byl Sebastian Pluh z Rabštejna, který se v roce 1495 stal vlastníkem bečovského panství, a tím pádem i Horního Slavkova. Právě on, jeho syn Jan a Janův synovec Kašpar významnou měrou podporovali rozvoj hornictví.
Řádek 56 ⟶ 54:
Hlavní zdroj těžby – Hubský peň, byl postižen četnými závaly, zdůvodněný patrně i neodbornou těžbou a dochází také k nepokojům horníků – 1680. V roce 1713 postihl město velký požár.<ref>{{citace monografie|příjmení = Beran|jméno = Pavel|titul = 1000 let hornictví cínu ve Slavkovském lese|vydavatel = Okresní muzeum Sokolov|místo = Sokolov|rok = 1996|strany = | isbn = }}</ref>
Obsazení města francouzskou armádou v roce 1742 i o rok později císařskými vojsky ekonomickou situaci zhoršilo ještě více. Na konci století je pak zcela opuštěn Huberův peň, který byl hlavním ložiskem cínu v celém revíru, a chátrají desítky domů. Jako náhrada za hornictví se ve městě postupně rozvíjí plátenictví, cínařství a následně v obci Háje (Rabensgrün) vznikne v roce 1789 také vůbec první porcelánka v zemi. Roku 1849 pak ve státě zaniká vrchnostenská správa a do čela města se poprvé dostává volené zastupitelstvo v čele se starostou Josefem Reifem.
Postupně se zlepšuje dopravní spojení města výstavbou nové říšské silnice a následně i železniční trati. To pomohlo k dalšímu rozvoji výroby porcelánu, jehož nejvýznamnějším představitelem ve městě byla první porcelánová manufaktura Haas & Czjzek v Čechách, založena roku 1792. První světová válka Horní Slavkov přímo nepostihla, pokud nepočítáme půldruhé stovky padlých z řad občanů, mrtvé ve městě v důsledku epidemie španělské chřipky nebo konfiskace zvonů z místního kostela sv. Anny pro válečné účely.
Meziválečná hospodářská krize na město dopadla velmi silně a to zde přispělo také k vzestupu fašistů. I přesto byl Horní Slavkov jedním z mála měst v regionu, kde v roce 1938 dobrovolně rukovali i někteří obyvatelé, především z řad sociálních demokratů, na obranu tehdejšího Československa před Hitlerem.
Po odstoupení pohraničí na základě Mnichovské dohody a přičlenění města k Třetí říši byla v Horním Slavkově pro potřeby válečného průmyslu obnovena v roce 1941 opět těžba [[wolfram]]u a cínu. Dne 7. května 1945 pak do města vstoupila I. pěší divize 5. armádního sboru americké armády. Situace bezprostředně po válce byla ve městě velmi složitá. Dílem byl příčinou nucený odsun většiny obyvatel města, dílem objev strategických zásob [[Uran (prvek)|uranu]]. Pracovní sílu z počátku doplňovali a nahrazovali váleční zajatci, později vězni z celkem čtyř vybudovaných vězeňských táborů. V 50. letech je práce vězňů postupně nahrazována brigádníky a lidmi přicházejícími v rámci náborů z jiných částí země. Vyvstávají problémy s jejich ubytováním, které se řeší nejprve narychlo vybudovaným dřevěným sídlištěm. To v letech 1951 až 1960 nahradí nové, které je unikátní ukázkou takzvaného socialistického realismu.
[[Soubor:Obecna-historie.jpg|thumb|left|Historický pohled na město]]
Řádek 88 ⟶ 82:
V současné době je sv. Jiří v rekonstrukci, veřejnosti je tak v sezóně přístupná pouze jeho hlavní hranolová věž, ze které je výhled na historickou část města i okolí.
V areálu přilehlého hřbitova pak lze najít i některé další památky, mezi něž patří renesanční zvonice vybudovaná kolem roku 1540 nebo hroby významných obyvatel města. Z nich je zřejmě nejvýraznější hrobka Wenzela Haase a rodiny Lippertů, zakladatelů hornoslavkovské porcelánky. V horní části pak hřbitovu dominují tři pomníky, které výmluvně ilustrují novodobé dějiny města. První je věnován sovětským občanům, kteří ve městě zahynuli při otrockých pracích během druhé světové války. Druhý je kříž na památku politických vězňů, kteří byli v roce 1951 zastřeleni na útěku z jednoho ze zdejších komunistických [[Koncentrační tábor|lágrů]]. Třetí kříž je pak křížem porozumění a byl vztyčen v roce 1992 jako symbol narovnání česko-německých vztahů.
Z opačné strany ke hřbitovní zdi přiléhá barokní budova děkanství postavená v letech 1755-1756 stavitelem J. Pöpperlem. Před ním pak stojí vzácná pozdně gotická zádušní svítilna, která původně stála na hřbitově a na současné místo byla přemístěna někdy kolem roku 1685. V sousední Kostelní ulici se nachází ještě dvě menší památky, nenápadná kaple Božího Těla, z roku 1736 významná především vnitřní výzdobou malíře Mathiase Mathiowicze a Trojiční sloup vybudovaný kolem roku 1685.
== Špitální kostel sv. Anny ==
[[Soubor:Kostel-sv-anny.jpg|thumb|Left|Kostel sv. Anny]]
Kostel nacházející se u příjezdu do města ve směru od Lokte je na první pohled poměrně nenápadnou stavbou. Vznikl kolem roku 1500 spolu s výstavbou městského [[špitál]]u. Původní stavbu ale zničil požár v roce 1713. Jeho současná podoba pochází z roku 1728. Jednolodní kostel s nízkou věží je významný především svým interiérem. Vnitřní zaklenutí valenou klenbou vyzdobil významný regionální barokní malíř a purkmistr Horního Slavkova Ellias Dollhopf (1703-1773). Stavební zajímavostí pak je propojení kostela ve výši prvního patra se sousední budovou bývalého [[špitál]]u, dnes sloužící jako bytový dům. Kostel je přístupný v rámci pravidelných bohoslužeb, případně po dohodě s farností v Lokti.
== Panský Pluhův dům a muzeum ==
[[Soubor:Pluhův dům.jpg|thumb|left|Pluhův dům]]
Nejvýznamnější renesanční stavbou ve městě je takzvaný Pluhův dům. Tento původně panský dům majitelů města, šlechtického rodu Pluhů z Rabštejna, byl vybudován v letech 1510 až 1512. Stavba se zajímavá především tím, že se na zachovala celá řada dobových prvků, počínaje ostěními oken, přes klenby interiérů a honosný vstupní portál až k otevřené lodžii nebo některým prvkům vnitřní výzdoby. Po dlouhých letech nákladné rekonstrukce města Horní Slavkov se objekt stal zázemím pro výuku hudebního oboru Základní umělecké školy.
▲[[Soubor:Muzeum Horní Slavkov.jpg|thumb|right|Muzeum]]
Stavebně na budovu Pluhova domu navazuje goticko-renesanční dům čp. 211. Ten v minulosti pravděpodobně sloužil jako hospodářské zázemí sousedního panského domu. Dnes zde sídlí městské muzeum. Zajímavou architektonickou částí domu je dochovaný [[Dymník (architektura)|dýmník]] [[Černá kuchyně|černé kuchyně]] včetně původního komína. V kuchyni, která je dominantou vstupního vestibulu muzea, je dnes nainstalován inventář přibližující její dobový provoz.
Řádek 144 ⟶ 133:
== Hubský peň ==
[[Soubor:Hubský peň.jpg|thumb|Hubský peň|
Pozůstatky zavalených středověkých dolů zdejšího cínového a stříbrného revíru ve formě propadu, takzvaný Hubský peň uvidíme na cestě z Horního Slavkova směrem na Bečov. Ložiska cínu jsou součástí západního žulového pásma a vyskytovala se v takzvaných čtyřech pních. Z nich nejvýznamnější byl právě Hubský a Schnödův peň, menší pak Klinger a Vysoký kámen. Pně jsou kuželovité útvary cínonosné horniny, které se s postupující hloubkou rozšiřují. Hubský má průměr kolem 190 metrů a v 16. století byl dobýván až do hloubky 180 metrů. V rámci revíru byly stovky šachtic, chodeb a dalších důlních děl.
Řádek 159 ⟶ 149:
Za svoji současnou, a tolik obdivovanou podobu, přitom oblast, poněkud paradoxně, vděčí především člověku. Ten vrcholové partie původních lesů v 16. století doslova zdevastoval natolik, že je z velké části proměnil doslova v holiny. Příčinou byla obrovská poptávka po dřevu jak ze strany dolů v Horním Slavkově, [[Krásno|Krásně]] a okolí, tak jeho spotřeba pro výstavbu a otop.
Masivní kácení porostů bylo proto předmětem opakovaných sporů středověké vrchnosti s těžaři a vynutilo si dokonce i vznik speciálních výnosů. Stálo však také na počátku přeměny původních bučin v nižších polohách a vyšších doubrav na hospodářské lesy současného typu s převládajícími smrkovými monokulturami.
[[Soubor:Cassiterite-hc3b.jpg|thumb
Rozvoj hornictví měl ale i další vlivy na krajinotvorbu. Velmi výrazné byly změny hydrologických poměrů celé oblasti. Pro potřeby dolů se totiž z vrcholových rašelinišť začala svádět voda pomocí umělých kanálů do nižších poloh, kde se nacházely buď samotné doly, nebo rudné mlýny, stoupy a další technologie k úpravě nerostného bohatství. Voda totiž byla jedinou efektivní hnací silou pro tyto výrobní celky. Zároveň v okolí Horního Slavkova a [[Krásno|Krásna]] vznikla celá řada umělých rybníků různé velikosti, které zadržovaly vodu opět ke stejnému účelu.
Řádek 213 ⟶ 203:
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat
* [http://www.hornislavkov.cz/ Oficiální stránky města Horní Slavkov]
* [http://www.omks.cz/cz/vypis.php?typ=h_slavkov Muzeum Horní Slavkov]
{{Okres Sokolov}}
{{Portály|Česko|Geografie}}
[[Kategorie:Horní Slavkov| ]]
| |||