Wikipedie

Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje (Praha): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Robot: názvy položek velkými písmeny (dle ŽOPP z 20.11.2016); kosmetické úpravy
Řádek 54:
 
=== Středověk ===
Od roku [[1115]] měl osada Zderaz na předměstí Prahy a při dálkové cestě mezi Pražským hraděmhradem a Vyšehradem svůj kostel, pravděpodobně patronů [[Petr (apoštol)|svatého Petra]] a [[Pavel z Tarsu|Pavla]]. Když přešla do majetku bratrů Hrabiše a Slavka z rodu [[Hrabišici|Hrabišiců]], povolali před rokem [[1188]] rytířský řád křižovníků - Strážců Božího hrobu řehole svatého Augustina (se znamením dvojramenného patriaršího kříže), kteří vystavěli Zderazský [[klášter]] s raně gotickým konventním kostelem sv. Petra a Pavla (situovaným severovýchodně od kostela sv. Karla Boromejského) a s farním kostelem sv. Václava, dodnes stojícím na původní skále na nároží ulic Resslovy a Dittrichovy. Hrabišův syn Kojata pak svou závětí z roku 1227 odkázal zdejší pozemky klášteru.
 
Za [[Husitství|husitských válek]] byl Petropavelský kostel vážně poškozen, zachovala se pouze část kůru. Existence svatyně na místě dnešního chrámu sv. Cyrila a Metoděje však nebyla archeologicky prokázána.
Řádek 60:
=== Baroko ===
[[Soubor:CM interiér 1.JPG|thumb|left|280px|Interiér chrámu]]
Po [[Husitství|husitských válkách]] klášter živořil a rozprodal část pozemků na měšťanské domy. Nový konvent byl zbudován po roce 1642 augustiniány východně od dnešní Resslovy ulice. Ve volné části klášterní zahrady dal roku [[1705]] pražský [[Jan Josef Breuner|arcibiskup Jan Josef Breuner]] zřídit domov pro emeritní kněží, vedle něhož byl po orceroce 1730 vystavěn také římsko-katolický kostel [[Karel Boromejský|sv. Karla Boromejského]]. Stavba byla zahájena pod vedením projektanta [[Pavel Ignác Bayer|Pavla Ignáce Bayera]], avšak po jeho smrti v roce [[1733]] vedení stavby převzali nejprve architekt a stavitel [[Kristián Spannbruker]], a po něm [[Kilián Ignác Dientzenhofer]], který detaily projektu změnil a budovu roku 1740 dokončil. Kostel byl zasvěcen italskému světci a patronu nemocných a trpících, sv. Karlu Boromejskému, [[milán]]skému [[arcibiskup]]ovi z let 1538–1584. Kamenosochařskou výzdobu vytvořil sochař [[František Devoty]], dochovaly se například alegorické sochy Víry a Spravedlnosti nad hlavnímhl. vchodem.
 
Kostel byl spojen s domovem pro vysloužilé římsko-katolické [[kněz|kněží]], a jeho patrová podzemní [[Krypta]] s výklenky pro hroby plnila funkci kněžského pohřebiště.
 
== Zrušení kostela ==
Kostel i domov byly zrušeny [[12. leden|12. ledna]] 1783 v rámci reforem [[Seznam rakouských arcivévodů a císařů|císaře]] [[Josef II.|Josefa II.]] vnitřní zařízení bylo z velké části rozprodáno. Například hlavní oltář byl přestěhován do kostela v [[Kozmice (okres Benešov)|Kozmicích]] u [[Benešov]]a. Budovy byly přeměněny roku 1785 na vojenské skladiště a kasárna. Od roku 1869 byl komplex užíván Českou technikou jako [[České technologické centrum]]. Uvažovaný projekt na aulu pro matematiky se tehdy neuskutečnil. Roku 1885 byla terénní úroveň Resslovy ulice snížena, což zvýšilo niveau kostela a bylo třeba na zvýšené terase přistavět zídku s mříží.
 
=== 20. století – pravoslaví ===
Když stál [[Svatý Gorazd II.|biskup Gorazd]] v roce [[1921]] u zrodu [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|České pravoslavné církve]], začal společně s církevními představiteli hledat vhodný existující, avšak nevyužívaný kostel pro novou katedrálu. [[29. červenec|29. července]] 1933 československá rada ministrů na žádost České pravoslavné [[eparchie]] ([[diecéze]]) poskytla české církvi k dlouhodobému užívání někdejší římsko-katolický kostel sv. Karla Boromejského na rohu ulic ''Resslova'' a ''Na Zderaze''. PronájemDlouhodobý pronájem zahrnoval povinnost četných úprav, které Česká eparchie na kostele provedla, včetně nového vchodu a renovací interiéru.
 
Obřad [[Svěcení|vysvěcení]] prvního pravoslavného chrámu v Praze se konal [[28. září]] [[1935]] na svátek českého světce [[Svatý Václav|sv. Václava]]. Původní datum [[14. říjen|14. října]] 1934 bylo odloženo z pietních důvodů, neboť byl spáchán atentát na krále [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandra I.]], který patřil mezi významné [[mecenáš]]e české pravoslavné církve (podílel se materiálně například na výstavbě pražského [[Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Žižkov)|chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech]]). Vysvěcení provedl biskup Gorazd za asistence srbského [[metropolita Dositej|metropolity Dositeje]], zakarpatského [[biskup Damaskinos|biskupa Damaskina]] a ruského [[biskup Sergij|biskupa Sergije]]. Katedrála byla zasvěcena svatým Cyrilu a Metodějovi, kteří původně přinesli slovanské křesťanství na [[Velkomoravská říše|Velkou Moravu]], a od nichž církev v českých zemích vzešla. Ostatky obou svatých, mučedníka [[sv. Averk]]a a srbského arcibiskupa [[sv. Arsenij]]e, jsou pohřbené pod [[oltář]]em. Jako první obraz byla na severní stěnu lodi umístěna olejomalba ''Snímání z kříže'' od jihoslovanského malíře [[Cetković]]e, datovaná letopočtem 1927.
Řádek 75:
[[Soubor:CM pomník.JPG|thumb|left|280px|Památník parašutistům a duchovním, kteří zde v roce 1942 zahynuli, je umístěn na vnější straně kostela z ulice Resslova, jsou na něm patrné zářezy od kulek z německých samopalů]]
 
Od svého vysvěcení byla pražskými deníky katedrála sv. Cyrila a Metoděje spojována s minulostí obou byzantských misionářů sv. [[Cyril a Metoděj|Cyrila a Metoděje]]. Zmiňovali, že Metoděj byl přímo na tomto místě, když předsedal bohoslužbě, při níž byl pokřtěn první český [[Bořivoj I.|kníže Bořivoj I.]] a jeho žena [[Svatá Ludmila|Ludmila]], podle východního církevního ritu. Tisk dále psal, že Česká pravoslavná církev považuje knížete a jeho manželku za členy svých řad, stejně jako svatí Cyril a Metoděj patří k církvi. Prvním knězem pověřený funkcí [[farář]]e byl otec [[Petr Kauer]], společně s [[Vladimír Petřek|Vladimírem Petřekem,]] jako jeho asistentem. [[11. srpen|11. srpna]] [[Vladimír Petřek|1937]] otec Petr zemřel a byl nahrazen otcem [[Václav Čikl|Václavem Čiklem]] [[31. leden|31. ledna]] 1938.
 
=== Druhá světová válka ===
{{Podrobně|Boje v kostele svatých Cyrila a Metoděje}}
Za [[Protektorát Čechy a Morava|německé nacistické okupace]] se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin. Byl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků českého [[Zahraniční odboj|zahraničního odboje]], kteří se podíleli na organizacirealizaci atentátu [[Zastupující říšský protektor|na zastupujícího říšského protektora]] [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Po dokončení [[Operace Anthropoid|''operace Anthropoid'']] [[27. květen|27. května]] 1942, ve spolupráci s domácím [[Odboj během druhé světové války|nekomunistickým odbojem]] poskytl [[Jan Sonnevend]] a jeho pravoslavný farář [[Vladimír Petřek|ThDr. Vladimír Petřek]] sedmi českým a slovenským parašutistům úkryt v [[krypta|kryptě]] pod chrámem. Byli to: štábní kapitán [[Adolf Opálka]], kpt. [[Jozef Gabčík]], kpt. [[Jan Kubiš]], kpt. [[Josef Valčík]], por. [[Josef Bublík]], por. [[Jan Hrubý]], a por. [[Jaroslav Švarc]].
 
Původně se zde měla skupina úkrývat jen krátce, ale jeden z parašutistů z výsadku [[Operace Out Distance|Out distance]], rtn.ale později konfident gestapa ([[Karel Čurda|Karel Čurda)]] úkryt prozradil dříve, než skupina mohla uniknout. Dne 18. června byla katedrála obklíčena 800 přísluníkypříslušníky [[Gestapo|gestapa]]. Rozkaz zněl dostat parašutisty živé. Tři z nich zemřeli při obraně hlavní lodi katedrály. Poté, co gestapo odhalilo úkryt v kryptě chrámu, následovalo její dobývání. Zbylí čtyři Češi bojovali až do posledních čtyř kuleknábojů, které si nechali pro sebe. Z vnější strany chrámu i v interiéru (na zábradlí a na podlaze kůru kostela) jsou dodnes patrné zářezy od kulekstřel z německých zbraní.
 
Biskup Gorazd se jako pokus o ukončení nacistického teroru, který následoval po atentátu, rozhodl pro sebeobětování, jak to známe z životopisů svatých [[mučedník]]ů. Napsal několik dopisů, předsedovi protektorátní vlády, ministrovi školství a do kanceláře říšského protektora, přičemž vzal veškerou odpovědnost za ukrývání parašutistů na sebe a byl připraven podstoupit jakýkoli trest včetně smrti, jen aby zachránil své kolegy. Dne 25. června byl uvězněn a tehdy vyhlášené stanné právo postihlo všechny včetně jej. Represálie na civilním obyvatelstvu však pokračovaly a, byla zničena obec [[Lidice]] (10. června 1942). Všichni muži byli zastřeleni, ženy a děti byly poslány do koncentračních táborů. aJen děti17 deportoványdětí deportováno do říšeŘíše na převýchovu. Celá vesnice byla vypálena a srovnána se zemí. Čtrnáct dní na to (24. června) byly vypáleny [[Ležáky]] a jejich obyvatelé zavražděni – dospělí zastřeleni a děti až na dvě určené k poněmčení odeslány do plynové komory v Polsku.
 
Soud se členy České pravoslavné církve se konal [[3. září]] [[1942]]. Biskup Gorazd, farář Čikl, a předseda rady starších Sonnevend byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením následujícího dne. Dr. Petřek byl popraven [[5. září]]. Za napomáhání parašutistům bylo 263 Čechů uvězněno, transportováno do [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|KTkoncentračního tábora Mauthausen]] a [[24. říjen|tam 24. října]] zastřeleno, a to včetně devíti členů katedrální kongregace, jimiž byli: Marie Čiklová, manželka děkana, Marie Gruzinnova, sekretářka biskupa Gorazda, Marie Sonnevendová, manželka předsedy rady, Ludmila Rysová, členka sboru, Václav Ornest, kostelník, jeho manželka Františka Ornestová a dcera, Miluše Ornestová, členka sboru a sdružení mládeže, Karel Louda, člen sboru a Marie Loudová, také členka sboru a sdružení mládeže. Celkem pravoslavná církev tehdy ztratila 13 osob.
 
Říšský protektor pro Čechy a Moravu vydal [[27. září]] 1942 výnos, jímž se s okamžitou platností uzavíraly všechny české pravoslavné kostely a zabavoval jejich majetek. Pravoslavní kněží byli odvlečeni na [[Nucená práce|nucené práce]] v Německu, čímž byla tehdejší česká pravoslavná církev prakticky zničena.
 
=== Po roce 1945 ===
S koncem války v roce 1945 byla zdevastovaná katedrála navrácena zbylým pravoslavným věřícím pravoslavné církve. První bohoslužba se konala [[13. květen|13. května]] [[1945]] na nádvoří před budovou chrámu, na němž započaly rekonstrukční práce. [[17. červen|17. června]] 1945, při třetím výročí "tzv. [[Heydrichiáda|"heydrichiády]]", se v přeplněné katedrále konala první komemorativní bohoslužba za oběti teroru. Katedrála byla znovu vysvěcena [[5. červenec|5. července]] [[1947]], neboť útokem gestapa v roce 1942 byla znesvěcena. Roku 1946 byl byt umučeného kostelníka Václava Ornesta přeměněn v [[kaple|kapli]] jako památník biskupa Gorazda a byl vysvěcen [[12. listopad]]u 1947. Dne [[28. říjen|28. října]] 1947 byla odhalena bronzová pamětní deska, ozdobená plastikami portrétů parašutistů, kteří zahynuli v katedrále a biskupa Gorazda, umístěná na vnější zdi katedrály. Biskup Gorazd byl [[4. září]] 1987 [[Kanonizace|svatořečen]].
 
=== Současnost ===
Řádek 100:
Dne 26. ledna 2011 byly na nádvoří odhaleny [[mramor]]ové desky s 294 jmény příslušníků [[Odboj během druhé světové války|nekomunistického odboje]]. Jedná se převážně o spolupracovníky a příslušníky rodin.
 
V květnu 2012 byl částečně nově bíle vymalován interiér chrámu bílou barvou.
 
Duchovním správcem chrámu je od roku 2016 arcibiskup pražský a českých zemí [[Michal (arcibiskup)|Michal]].
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravoslavný_chrám_svatého_Cyrila_a_Metoděje_(Praha)“