Národní umělec: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Udělování titulu: dopl. |
m →Historie: nebyl zákon |
||
Řádek 8:
Protože se zdálo, že pouhý titul je málo, byl dne 6. května 1948 navržen zákon (vydán 4. června 1948, od kdy se počítá jeho účinnost) č. 130/1948 Sb.,<ref>https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-130</ref> o národních umělcích. Zde bylo umožněno udělit doživotní důchod pro umělce, případně vdovy a nezaopatřené děti. Stát se také deklaroval, že mu „...přísluší péče o vydávání děl národních umělců.“
Zákon z roku 1948 stanovil, že národním umělcem se může stát občan „české nebo slovenské národnosti“, v roce 1953<ref>https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1953-79</ref> již znala pouze československou národnost (to byla hlavní změna). Před touto novelou ovšem došlo k významné změně v oceňování umělců, kdy byl
V roce 1963 pak vyšel zcela nový zákon o národních umělcích ze dne 9. července č. 56/1963 Sb.<ref>https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-56</ref> Zákon upravil nově možnost odebrání titulu (odkazem na zákon 62/1962 Sb., o propůjčování vyznamenání). Jediní umělci, u kterých byl aktivováno ustanovení o odebrání byly [[Ján Kadár]] a [[Alfréd Radok]], kteří o titul přišli na základě rozhodnutí prezidenta roku 1972. Nový zákon také stanovil, že umělec dostane „...listinu opatřenou státní pečetí a podepsanou presidentem republiky.“ Postavení prezidenta při prohlašování za národního umělce bylo posíleno neuvedením vyslovené podmínky konzultace věci s ministry a návrh vlády (v prvním paragrafu se psalo „President republiky může prohlásit československého občana, jehož umělecké působení svou zvlášť vynikající úrovní a svým mimořádným významem trvale obohatilo národní kulturu, v uznání této jeho činnosti za národního umělce.“).
| |||