Dvorní malíři rudolfínské Prahy: Porovnání verzí

Mladý [[Rudolf II.]] se během svého osmiletého výchovného pobytu u [[španělský dvůr|španělského dvora]] ([[1564]]-[[1571]]) mohl podrobně seznámit s uměleckými [[umělecká sbírkaSbírka|uměleckými sbírkami]] [[Král|krále]] [[Filip II. Španělský|Filipa II. Španělského]] ([[1527]]-[[1598]]). Rovněž Rudolfův otec [[Maxmilián II. Habsburský]] ([[1527]]-[[1576]]), který patřil mezi nejvzdělanější evropské panovníky, se zajímal především o [[malířství]] a [[antická památka|antické památky]]. V neposlední řadě Rudolfa II. ovlivnily umělecké sbírky jeho strýce [[Ferdinand II. Tyrolský|arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského]]. Po odchodu z [[Praha|Prahy]] ([[1566]]) nechal [[arcivévoda]] jednu z nejzajímavějších sbírek té doby převézt z Prahy na [[Ambras (zámek)|zámek Ambras]] u [[Innsbruck|Innsbrucku.]]<ref>''Fučíková E.'' Malířství a sochařství na dvoře Rudolfa II. v Praze. In: ''Dějiny českého výtvarného umění II/1.'' Vydala Academia, nakladatelství ČSAV, Praha, 1989. Str.182-222. ISBN 80-200-0069-0</ref>

Od 2. poloviny [[16. století]] se v [[Praha|Praze]] začaly objevovat výrazné umělecké [[Osobnost|osobnosti]], které se podílely především na přestavbě a výzdobě [[Pražský hrad|Pražského hradu]]. Již [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] posílal do Prahy své [[Malířství|malíře]], aby vyzdobili hradní prostory. Byl to především [[Jakob Seisenegger]], malíř reprezentativních císařských [[Portrét|portrétů]], který od roku [[1531]] působil jako [[dvorní malíř]].<ref>''Neumann J.'' Jakob Seisenegger. In: ''Obrazárna Pražského hradu, soubor vybraných děl.'' Praha, 1964. Str.178-179.</ref> Od roku [[1539]] pracoval na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] jako dvorní malíř také [[Giovanni Battista Ferro]].<ref>''Fučíková E. a spol.'' Pražský hrad za Rudolfa II., jeho předchůdců a následovníků (1530-1648). In: ''Rudolf II. a Praha'' (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1995. Str. 2-71.</ref> Jím navržený cyklus [[Podobizna|podobizen]] českých [[Panovník|panovníků]] a rodiny [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]], v roce [[1563]] započatý milánským malířem [[Domenico Pozzy|Domenicem Pozzym]], však nebyl nikdy dokončen. V roce [[1551]] vstoupil do služeb arcivévody [[Ferdinand II. Tyrolský|Ferdinanda II. Tyrolského]] příslušník [[benátská malířská škola|benátské malířské školy]] [[Francesco Terzio]] ([[1523]]-[[1591]]). Pracoval jako [[portrétista]]. Byl také autorem kresebného návrhu ''[[Zpívající fontána (Praha)|Zpívající fontány]]'' před [[Letohrádek královny Anny|Královským letohrádkem]]. Jeho nejobsáhlejším dílem pro [[Arcivévoda|arcivévodu]] však byly ''Imagines Domus Austriacae'', v nichž zpodobnil 74 členů [[Habsburkové|Habsburského rodu]].<ref>''Fučíková E.'' Francesco Terzio, Císař Maxmilián II. ve zbroji. In: ''Rudolfínští mistři''. Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 92-93.</ref> K Terziovým vrstevníkům patřil '''[[Florian Abel]]''', původem [[Němci|Němec]], který i jako [[Dvorní malíři rudolfínské Prahy|dvorní malíř]] vstoupil do [[Staroměstský malířský cech|Staroměstského malířského cechu]]. Svými [[Dřevořez|dřevořezy]] se podílel na ilustraci [[Melantrichova bible|Melantrichova]] vydání ''[[Bible česká|Bible české]]''. Pro předčasnou [[smrt]] ([[1565]]) [[ilustrace]] bible dokončil [[Francesco Terzio]].

Následně do služeb [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]] byl přijat '[[Giulio Licinio]]''' ([[1527]]-[[1591]] ?), [[Benátčan]], označovaný za dvorního [[Portrétista|portrétistu]]. K jeho nejvýznamnějším dílům patří výzdoba prostor [[kaple]] [[Bratislavský hrad|Bratislavského hradu]] provedená v letech [[1563]]-[[1570]]. Naopak k výzdobě [[zámek Neugebäude|zámku Neugebäude]] císař [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmilián II]]. pozval do [[Vídeň|Vídně]] '''[[Bartholomeus Spranger|Bartholomea Sprangera]]''' ([[1546]]-[[1611]]), [[Krajinář|krajináře]] vyučeného v [[Nizozemí]], který si další [[malířský žánr|malířské žánry]] osvojil ve [[Francie|Francii]] a [[Itálie|Itálii]]. Jeho první práce provedené v [[Praha|Praze]] se týkaly výzdoby císařských komnat na [[Pražský hrad|Pražském hradě]]. Skutečného vrcholu však dosáhla Sprangerova tvorba po roce [[1590]]. Dokládají to obrazy ''[[Alegorie]] [[Moudrost|Moudrosti]]'', oslavující císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]], a ''[[Epitaf]] zlatníka Müllera'', malířova [[Tchán|tchána]].