Sádlo: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Použití: + obrázek
druhy sádla
Řádek 1:
[[Soubor:Homelard.jpg|náhled|Domácí vepřové sádlo]]
'''Sádlo''' je živočišný [[Tuky|tuk]], který se nejčastěji získává z [[Prase domácí|prasat]], ale běžné je i [[husa domácí|husí]], [[kachna domácí|kachní]], atd. Sádlo se běžně používá v mnoha kuchyních na [[vaření]], [[smažení]], ale i na [[Studená kuchyně|studenou kuchyni]]. Jeho použití v současné době ale klesá, protože lidé se více soustředí na takzvaně zdravý [[životní styl]], který však propaguje částečně hydrogenované rostlinné tuky, chronicky implikované v rostoucím výskytu autoimunních onemocnění - a navíc s obsahem trans tuků. Kulinářské vlastnosti sádla se mohou lišit v závislosti na části zvířete, z níž byl tuk získán (např. vnitřní tuk, vnější). Vepřové sádlo se také stále běžně používá k výrobě [[mýdlo|mýdla]] či mastí.
 
== Výživová kvalita ==
Řádek 8:
== Výroba a skladování sádla ==
[[Soubor:Tourtiere Lard.jpg|náhled|Nevyškvařené vepřové sádlo]]
Při domácí přípravě sádla se nevyškvařená surovina nakrájí na malé kostky, aby se z ní tuk snáze dostával, a na slabém plameni se pomalu zahřívá, až vypustí všechnu nazlátlou šťávu. Tekutý tuk se zcedí od zbylých kousků ([[škvarky|škvarků]]) a nechá se vychladnout. Někdy se před dokončením přidává jen na prst [[Mléko|mléka]] kvůli lepší barvě a křupavosti škvarků. Je ale potřeba být obezřetný: pokud je přidaného mléka příliš, rozpálené sádlo může vypěnit, celé se vylít z hrnce a může tak dojít i k vážnému popálení. Obvykle se domácí sádlo slévá do [[Zavařovací sklenice|sklenic]], které se ihned dostatečně důkladně uzavřou a otočí dnem vzhůru a horkem se tak prostředí uvnitř samo [[Sterilizace|sterilizuje]]. Po částečném zchladnutí se ještě za tekutého stavu sklenice převrátí opatrně bez nárazů zpátky a sádlo se nechá dochladnout do pevné bílé podoby. Pak je sádlo připraveno na dlouhodobější [[skladování]] např. ve [[spíž]]i. Někdy se pro chuť v sádle nechává i část škvarků, pak se nazývá škvarkové sádlo.<br/>Kulinářské vlastnosti vepřového sádla se liší v závislosti na části zvířete, z níž byl tuk získán:
* řemenové sádlo – z podkožního tuku kromě laloku
* plstní sádlo – sádlo z tzv. „plsti“ tj. tuku uloženého v břišní dutině pod páteří (okolo ledvin)
* střevní sádlo – sádlo z tukových chuchvalců mezi střevy s charakteristickým pachem
* lalokové sádlo – sádlo z laloku s charakteristickým pachem <br/>Lalokové a plstní sádlo se nesměšují s ostatním sádlem pro svůj charakteristický (ne každému příjemný) pach, ale používají se k vaření, nebo už jako surovina k přípravě zabíjačkových specialit (prejt, jitrnice, ovar, tlačenka, polévka). Tato sádla mají také horší skladovatelnost.
 
Průmyslově se sádlo vyrábí takzvanou mokrou cestou, kdy extrakce tuku je prováděna buďto varem ve vodě a následnou dekantací, umožněnou nerozputitelností ve vodě, nebo extrakcí vodní parou při vyšší teplotě. V obou případech je výsledný produkt více chuťově neutrální, či méně aromatický, což je vhodné pro určitá použití. Průmyslově vyráběné sádlo je někdy upravováno hydrogenací a příměsemi antioxidantů, jako je například BHT.