Stáčení perihelia Merkuru: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Obecná teorie relativity za použití HotCat
m oprava gramatických a typografických chyb
Řádek 6:
! velikost (vteřin/století) !! Vliv
|-
| 5025,6 || Souřadnice (vliv [[Precese zemské osy]] na souřadnice - posun jarního bodu)
|-
| 531,4 || Gravitační vlivy ostatních planet
Řádek 23:
Koncem 19. století se podařilo vysvětlit pomocí Newtonovy mechaniky dráhy všech planet sluneční soustavy až do přesnosti tehdejších měření. Odchylky od vypočtených poloh vedly k objevům nových těles. Jedinou nevysvětlitelnou odchylkou zůstalo stáčení perihelia Merkura. Pátrání po hypotetické planetě, která by odchylky vysvětlila, nebylo úspěšné. Uspokojující vysvětlení přinesla až [[obecná teorie relativity]].
 
Podle Einsteina lze precesi vlivem gravitačního působení spočíst podle vzorce (který díky několika svým chybám odvodil již roku [[1898]] [[Paul Gerber]])
 
<math> \alpha = \frac{24\pi^3a^2}{T^2c^2(1-\varepsilon^2)}</math>
 
Kde:
* a - délka velké poloosy dráhy (m)
* &epsilon; - číselná excentricita dráhy (e/a, bezrozměrná)
* T - doba oběhu (s)
* <math> \alpha </math> - odchylka vzniklá za jeden oběh (rad)
 
Pro MerkuraMerkur činí toto stáčení 43" / století, což je ve velmi dobré shodě s naměřenými daty.
 
V různé míře dochází ke stáčení velkých poloos všech těles, obíhajících kolem jiných těles po excentrické dráze. Z planet Sluneční soustavy je tento efekt nejvýraznější právě u Merkura, proto byl objeven jako první.