Narodil se jako druhorozený syn [[Braniborské markrabství|braniborského markraběte]] [[Jáchym Fridrich Braniborský|Jáchyma Fridricha]] a jeho první ženy Kateřiny Hohenzollernové, který mu v roce [[1607]] odevzdal [[Krnov]], [[Bytom]] a [[Bohumín]]. Jan Jiří poté začal Krnovanům vnucovat [[Kalvinismus]], a když měšťané odpírali, poslal na ně svých 150 žoldnéřů jako výstrahu. Později, když roku [[1609]] [[Rudolf II.]] vydal Majestát na svobodu víry - tj. vcetne te augšpurské (Confessio augustana - viz Augsburske vyznani), spokojil se simultanním užíváním farního kostela pro ritus augšpurský i helvetský (kalvinsky).
Když roku [[1618]] vypuklo stavovské povstanipovstání, Janúčastnil Jiříse měljej vJan nem účast vynikajícíJiří jako vůdce slezských sborů slezských proti císaři;. zaZa to byl [[22. leden|22. ledna]] [[1621]] dán do říšské klatby spolu s [[Fridrich Falcký|Fridrichem Falckým]], [[Kristián I. Anhaltský|Kristiánem Anhaltským]] a [[Jiří Fridrich Hohenlohe|Jiřím Fridrichem Hohenlohe]],. spoluSpolu s tím byl prohlášen za zbavenehozbaveného svých zemí; on však cojako plnomocný komisař vypuzeného krále Fridricha, jsa v čele nemalého vojska, opanoval hořejší Slezsko, hrozil i Moravě a Čechám a pak odtáhl do [[Uhersko|Uher]] ke [[Gabriel Betlen|Gabrielu Betlenovi]], s nímž napadal Moravu. Ale poPo mikulovském míru [[Albrecht z Valdštejna]] s císařskými a pan Posenhausen se Sasy roku [[1622]] vypudili jeho posádky ze Slezska, a markrabě zemřel v Levoči 12. března 1624 jako bezzemek. Vévodství krnovské dal císař [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] dal [[15. březen|15. března]] [[1622]] jako dědičné léno opavskému vévodovi [[Karel I. z Lichtenštejna|Karlovi z Lichtenštejna]].
