Dvorní malíři rudolfínské Prahy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Wikifikace (pokrač.) |
Wikifikace dokončena. |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Rytec_Martino_Rota_1520_nebo_1540-1583_-_Rudolf_II._Habsbursky.jpg|link=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Rytec_Martino_Rota_1520_nebo_1540-1583_-_Rudolf_II._Habsbursky.jpg|náhled|Císař ''[[Rudolf II. Habsburský]]'', velký [[mecenáš]] [[umění]], v [[Rytina|rytině]] [[Martin Rota|Martina Roty]] (1576-77, [[Národní galerie]], [[Praha]]).]]
[[Malířství|Malíři]] vstupovali do dvorských služeb již od doby vrcholného [[Středověk|středověku]]. Stávali se tak součástí [[Panovnický dvůr|královských a knížecích dvorů]], přičemž často zastávali funkci [[Komoří|komořích]]. Vedle většinou povinného pobytu u panovnického dvora, bylo hlavní činností [[dvorní malíř|dvorních malířů]] malovat [[Portrét|portréty]] [[Panovník|panovníků]] a členů jejich rodin. Za to získávali smluvní [[plat]], a tím také nezávislost na regulích [[cech|malířských cechů]]. Často pracovali i na výzdobě [[palác|paláců]], na [[Dekorativní umění|dekoracích]] pro [[Slavnost|dvorní slavnosti]] a pro [[divadelní představení]]. Za [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I. Habsburského]] (1503-1564) byli do [[Praha|Prahy]] zváni malíři, které [[císař]] vyznamenal dvorským titulem. Mnozí z nich však nepracovali jen pro dvůr, ale pracovali i ve všech městech pražských, a někdy i v celém [[Království]].
Řádek 25:
Vedle vlivu otcovy tvorby jsou v dílech Jacoba Hoefnagela patrné podněty rudolfínských [[Figuralista|figuralistů]], především '''[[Joseph Heintz starší|Josepha Heintze staršího]]''' ([[1564]]-[[1609]]). Ten se vyučil [[stavitelství]] u svého otce Daniela a [[malířství]] u známého bernského malíře [[Hans Bock starší|Hanse Bocka staršího]]. V [[Itálie|Itálii]] se inspiroval [[Correggio (malíř)|Correggiovou]] [[Malba|malbou]] a v [[Řím|Římě]] začal spolupracovat s [[Hans von Aachen|Hansem von Aachenem]], který mu pomohl k [[císařský dvůr|císařskému dvoru]] ([[1591]]). [[Císař]] ho krátce po příjetí poslal znovu do [[Itálie]], aby tam kreslil [[antická památka|antické památky]] a vyhledával [[Umělecké dílo|umělecká díla]] pro císařovu [[Obrazová galerie|obrazovou galerii]]. Do Prahy se Joseph Heintz starší vrátil jako zkušený [[kreslíř]] a [[malíř]] náboženských a mytologických [[Malířství|obrazů]]. Na rozdíl od [[Praha|Prahy]], v [[Německo|jižním Německu]], kam se často vracel, se uplatnil i jako [[architekt]]. Josef Heintz byl císařem vysoce ceněn jako komorní malíř, který však 15. října [[1609]] v Praze neočekávaně zemřel. Teprve po Heintzově smrti byl jmenován komorním malířem '''[[Matthias Gundelach]]''' (asi [[1566]]-[[1654]]), který byl jeho dílenským spolupracovníkem. Ten nejdříve dokončoval Heintzem rozpracovaná díla, dále rozvíjel jeho styl a postaral se i o malířovu rodinu.<ref>''Fučíková E.'' Matthias Gundelach. In: ''Rudolfínští mistři.'' Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 28-35.</ref> Asi před rokem [[1617]] přesídlil do [[Augsburg|Augsburgu]], kam vzal do [[učení]] také mistrova syna [[Joseph Heintz mladší|Josepha Heintze mladšího]].<ref>''Fučíková E.'' Josef Heintz. In: ''Rudolfínská kresba.'' Vydal Odeon, Praha, 1986. Str. 20-21.</ref> Od roku [[1604]] byl Rudolfovým dvorním [[Malířství|malířem]] také '''[[Jeremias Günther]]''' (? - ?), který v císařských službách setrval i za císaře [[Matyáš Habsburský|Matyáše]]. Z jeho malířské tvorby se dochovala jen jediná [[Podpis|signovaná]] [[kresba]] a dva [[Malířství|obrazy]] - [[portrét]] [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a císařovny [[Anna Jagellonská|Anny]]. Při malování oficiálních portrétů Günther vycházel z prototypů [[Hans von Aachen|Hanse von Aachena]] a působil i jako [[kopista]] [[Jacopo Bassano|Bassanových]], [[Albrecht Dürer|Dürerových]] a [[Pieter Bruegel starší|Bruegelových]] obrazů.<ref>''Fučíková E.'' Jeremias Günther. In: ''Rudolfínská kresba.'' Vydal Odeon, Praha, 1986. Str. 22.</ref>
[[Soubor:Sadeler,_Královský_palác.jpg|link=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Sadeler,_Kr%C3%A1lovsk%C3%BD_pal%C3%A1c.jpg|vlevo|náhled|320x320pixelů|''[[Pražský hrad]].'' Detail [[Sadelerův prospekt Prahy|Sadelerova prospektu Prahy]], [[1606]] (podle [[Kresba|kresby]] [[Philippe van den Bossche|Philippa van den Bossche]] v devítidílné [[Mědirytina|mědirytině]] J[[ohann Wechter|ohanna Wechtera)]], [[Archiv hlavního města Prahy|Archiv hl. města Prahy]]]]
Ač oba Hoefnagelové byli dobrými [[Krajinář|krajináři]], [[Rudolf II.]] chtěl získat do svých služeb specialisty v tomto oboru. Našel je v [[Pieter Stevens|Pieteru Stevensovi]], a především v [[Roelandt Savery|Roelandtu Saverym]]. '''[[Pieter Stevens]]''' ([[1567]] ?-po [[1624]]) přišel do [[Praha|Prahy]] v roce [[1594]] již jako vyškolený [[krajinář]]. Přitahovalo ho především město a jeho atmosféra, což dokládá i soubor pohledů na [[Evropské město|evropská města]] (především na [[Praha|Prahu]] a [[Řím]]). Tento soubor [[Kresba|kreseb]], vytvořený po roce [[1604]], byl určen přímo pro [[Císař|císaře]], protože ten do [[Město|města]] nevycházel. Nejznámější osobností rudolfínského krajinářství však byl '''[[Roelandt Savery]]''' ([[1574]]/76-[[1639]]), který navázal na nizozemské mistry krajinomalby, včetně [[Pieter Bruegel starší|Pietera Bruegela staršího]]. Zasloužil se také o rozvoj [[Malba|malby]] [[zátiší]] a zvířecích motivů. Ve stejné době jako [[Roelandt Savery|Savery]] přišel do Prahy i '''[[Paulus van Vianen]]''' ([[1570]]?-[[1613]]), od roku [[1603]] císařův [[Zlatník (řemeslo)|zlatník]], jehož [[Kresba|kresby]] znamenaly přelom ve vidění a znázornění krajinných motivů. V Praze ho upoutala [[architektura]] [[Město|města]], která již dříve zaujala '''[[Hans Vredeman de Vries|Hanse]]''' ([[1526]]?-[[1606]]) '''a [[Paul Vredeman de Vries|Paula]]''' ([[1567]]?-po [[1630]]) '''
'''[[Hans von Aachen]]''' ([[1552]]/56-[[1615]]), který patřil mezi vrcholné [[Manýrismus|manýristy]] rudolfínského [[Panovnický dvůr|dvora]], pro [[Císař|císaře]] nejen maloval a sjednával nákupy obrazů, ale přiváděl do Prahy i další malíře. Mezi nimi byl i '''[[Daniel Fröschl]]''' (či Froeschl, [[1573]]-[[1613]]), který původně pracoval pro [[Medicejové|Mediceje]] jako [[miniaturista]]. Císař byl s jeho tvorbou natolik spokojen, že Fröschl v Praze zůstal. Prováděl miniaturizaci děl cizích malířů a od roku [[1607]] byl [[Antikvář|antikvářem]] císařských sbírek.<ref>''Fučíková E.'' Daniel Froeschel: Adam a Eva v ráji. In: ''Rudolfínští mistři''. Katalog výstavy. Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 24-27.</ref>
Řádek 38:
'''[[Hendrick Goltzius]]''' ([[1558]]-[[1617]]) byl nejslavnějším [[Rytec|rytcem]] [[16. století]], ale po roce [[1600]] se věnoval také [[Malba|malbě]]. V roce [[1595]] získal Goltzius císařské [[privilegium]]. Jeho série ''Císařští [[Hrdinové|hrdinové]]'' byla věnována [[Rudolf II.|Rudolfovi II.]], čímž se stala autorovým nejvýznamnějším příspěvkem k popularizaci [[Habsburkové|Habsburků]]. Jeho [[Syn|nevlastní syn]] '''[[Jacob Matham]]''' pracoval podle Goltziusova vzoru i v době, kdy již poklesl zájem o Sprangerovy návrhy. Není však pochyb, že rudolfínská [[grafika]] představovala vrchol brilance [[rytecké umění|ryteckého umění]] [[16. století|16.]] a [[17. století]].<ref>''Vignau-Wilberg T.'' Grafika a teorie umění kolem roku 1600. In: ''Rudolf II. a Praha'' (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Skira, Praha-Londýn-Milán, 1997. Str. 179-188.</ref> Dokládají to i rytiny '''[[Dominik Custose|Dominica Custose]]''' (po [[1550]]-[[1612]]) a jeho spolupracovníků [[Lucas Kilián|Lucase]] a [[Wolfgang Kilian|Wolfganga Kiliánových]].
== [[Osud|Osudy]] [[obrazová sbírka Rudolfa II.|obrazových sbírek Rudolfa II.]] ==
Hlavní prostory, do kterých [[Rudolf II.]] umístil své [[Sbírka|sbírky]], se nacházely v 1. patře [[chodbový trakt|chodbového traktu]] spojujícího [[císařský palác]] obrácený k [[Jih|jihu]] s velkými hradními [[sál|sály]] ([[Španělský sál]] - dnes [[Rudolfova galerie]] a Nový sál - dnes [[Španělský sál]]) na [[Sever|severu]]. Druhé patro tohoto traktu bylo určeno pro ''[[Obrazová galerie|obrazovou galerii]]''. Také v dnešní Rudolfově galerii byly vystaveny obrazy, přičemž [[strop]] galerie byl vyzdoben [[iluzivní malba|iluzivní malbou]] [[Paul Vredemann de Vries|Paula Vredemanna de Vries]]. Nový, dnes Španělský sál, obsahoval vystavené [[sochy]]. [[Obrazy]] a [[sochy]] byly rovněž vystaveny v [[Letohrádek královny Anny|Letohrádku královny Anny]].<ref>''Bukovinská B.'' Kunstkomora. Neúplný obraz složený z fragmentů. In: ''Umění a řemesla 2''. Speciální číslo U&Ř k rudolfínským výstavám v Praze, 1997. Str. 20-40.</ref> [[Sbírka]] asi 3000 obrazů však po smrti [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] neměla dlouhého trvání. Císař [[Matyáš Habsburský|Matyáš]] hned po bratrově smrti část sbírek převezl do [[Vídeň|Vídně]]. Na konci [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] sbírka posloužila jako [[válečná kořist]] švédským vojskům a na konci [[18. století]] její zánik dovršila [[Dražba|josefínská dražba]]<ref>''Fučíková E., Chotěbor P., Lukeš Z.'' Konec Rudolfových sbírek. In: ''Obrazárna Pražského hradu''. Průvodce expozicí. Vydala Správa Pražského hradu, Praha, 1998. Str. 24-39.</ref> Přes všechny uvedené [[ztráty]] zůstal ve [[sbírky Pražského hradu|sbírkách Pražského hradu]] [[soubor]]
== Přehled dvorních [[Malířství|malířů]], [[Kreslíř|kreslířů]] a [[Rytec|rytců]] na císařském dvoře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] ==
{| class="wikitable sortable"
!Jméno malíře
| |||