Johann Nepomuk Hummel: Porovnání verzí

Hummel se narodil v &nbsp;Prešpurku, jak se tehdy nazývala dnešní [[Bratislava]]. Jeho otec, Johannes Hummel,<ref>Hust, Christoph. 2003. "Hummel, Johann Nepomuk." In: ''Musik in Geschichte und Gegenwart''. 2nd ed. Ludwig Finscher (ed.). Kassel: Bärenreiter, pp. 503–511.</ref> byl v &nbsp;té době ředitelem ''Císařské vojenské hudební školy'' ve [[Vídeň|Vídni]] a dirigentem [[Emanuel Schikaneder|Schikanederova]] divadelního orchestru v &nbsp;divadle [[Theater auf der Wieden]]. Jeho matka, Margarethe Sommer Hummelová, byla vdova po parukáři Josefu Ludwigovi. Byl pojmenován po českém světci [[Jan Nepomucký|Janu Nepomuckém]]. Hummel byl žákem F. P. Riglera v Bratislave&nbsp;Bratislavě. Ve věku osmi let se stal žákem [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfganga Amadea Mozarta]]. Mozart byl překvapen chlapcovým nadáním a po dva roky mu poskytoval nejen výuku, ale i ubytování. V &nbsp;devíti letech Hummel vystoupil dokonce na jednom z &nbsp;Mozartových koncertů.

Otec jej pak vzal na evropské turné. Po příjezdu do [[Londýn]]a studoval u [[Muzio Clementi|Muzia Clementiho]] a zůstal zde po čtyři roky. V &nbsp;téže době působil v &nbsp;Londýně rovněž [[Joseph Haydn ]]a pro Johanna zkomponoval ''klavírní sonátu As-dur''. Poté co ji Hummel uvedl na veřejném koncertě v ''Hanoverské koncertní síni'' mu Haydn údajně poděkoval a věnoval mu [[guinea|guineu]].

V té době přišel do Vídně i mladý [[Ludwig van Beethoven]] a začal studovat rovněž u &nbsp;Haydna a Albrechtsbergera. Tam se také oba mladí skladatelé seznámili a spřátelili. Beethovenův příjezd téměř zničil Hummelovu sebedůvěru. Byť bylo jejich přátelství poznamenáno vzestupy a pády, vyvinulo se v &nbsp;usmíření a vzájemný respekt. Později Hummel navštěvoval Beethovena ve Vídni i se svou ženou Elisabeth a žákem [[Ferdinand Hiller|Ferdinandem Hillerem]]. Na Beethovenovo přání, Hummel improvizoval na vzpomínkovém koncertu na tohoto velkého muže. Při této příležitosti se také spřátelil s &nbsp;[[Franz Schubert|Franzem Schubertem]], který mu věnoval své tři poslední klavírní sonáty. Jelikož však do doby prvního tištěného vydání sonát oba skladatelé zemřeli, změnili vydavatelé věnování na [[Robert Schumann|Roberta Schumanna]], který byl v &nbsp;té době ještě aktivní.

V roce 1804 se stal Hummel koncertním mistrem [[NikolausMikuláš II. Esterházy de Galantha|princeknížete Esterházyho]] na zámku v &nbsp;[[Eisenstadt]]u, kde byl kapelníkem Josef[[Joseph Haydn]]. S &nbsp;ohledem na Haydnovo zdraví převzal i většinu povinností kapelníka[[kapelník]]a. Do této funkce byl jmenován až po Haydnově smrti v &nbsp;květnu roku 1809. Sám pak zůstal ve službách hraběte ještě další dva roky, když byl v květnu 1811 propuštěn pro zanedbání svých povinností. Vrátil se do Vídně a strávil dva roky komponováním. V &nbsp;roce 1813 se oženil s &nbsp;operní zpěvačkou [[Elisabeth Röckelová|Elisabeth Röckel]]. Následující rok pak společně uskutečnili koncertní turné po [[Rusko|Rusku]] a několika dalších evropských zemích. Měli dva syny.

V roce 1828 Hummel publikoval svou školu klavírní hry: ''Ausführliche theoretisch-practische Anweisung zum Piano-Forte-Spiel''. Během několika dnů se jí prodalo tisíce výtisků. Škola přinesla zejména nový způsob prstokladu a hraní ozdob. Na celé 19. století pak ovlivnila výuku hry na klavír a techniku klavírní hry. Z &nbsp;této školy vycházel i další z &nbsp;velkých hudebních pedagogů té doby, [[Carl Czerny]], který byl později učitelem [[FranzFerenc Liszt|FranzeFerence Lista]].