Indonéština: Porovnání verzí

 

== Historie ==

Indonéština je variantou [[malajština|malajštiny]], která se na indonéských ostrovech po staletí používala jako [[lingua franca]]. Indonéština získala status úředního jazyka v roce 1945 po vyhlášení nezávislosti Indonésie. Inspirací byla ''Sumpah Pemuda'', Přísaha mládeže, z roku 1928.<ref>[http://www.hawaii.edu/indolang/malay.html "Bahasa Indonesia: The Indonesian Language," George Quinn, Australian National University]</ref>

 

 

Indonéština plní v Indonésii roli sjednocovacího jazyka. Je mateřským jazykem pouze malé části obyvatel Indonésie (zejména obyvatel [[Jakarta|Jakarty]] a okolí), avšak více než 200 milionů lidí ji používá jako dorozumívacího jazyka. V zemi, kde se mluví asi 250 různými jazyky, je používání „správné“ indonéštiny praktickou nezbytností pro komunikaci mezi všemi obyvateli souostroví. Znalost „spisovné“ indonéštiny se mezi obyvateli Indonésie značně liší, zejména v závislosti na prostředí, odkud pocházejí.

„Spisovná“ indonéština se v běžné komunikaci objevuje velmi zřídka. Používá se hlavně v knihách a časopisech, mluví se jí v televizi a rozhlase. Při běžném hovoru je indonéština ovlivněna regionálními a místními jazyky, z nichž do ní pronikají nejen jednotlivá slova, ale i gramatické jevy. Výsledkem pak je vytvoření „regionálních indonéštin“, se kterými se cizinec setká při návštěvě Indonésie. Porozumění je pak dále ztíženo používáním slangu ve městech.