Valentin Jordanov: Porovnání verzí

Vyrůstal v Sandrovu, v přilehlé obci k městu [[Ruse]]. Zápasit začal v 10 letech a od 14 let se v Ruse specializoval na volný styl pod vedením Georgi Ačeva. V 18 letech narukoval na vojnu do [[Sofie]], kde se připravoval dalších 12 let pod vedením Jančo Patrikova. Členem bulharské seniorské reprezentace byl od roku [[1980]]. V muší váze, ve které startoval prakticky neměl soupeře. Jeho největším rivalem byl Jugoslávec [[Šaban Trstena]]. V roce [[1984]] přišel kvůli bojkotu u start na [[letní olympijské hry 1984|olympijských hrách v Los Angeles]]. V roce [[1988]] v Soulu nezvádl roli největšího favorita a skončil na celkovém 8. místě, když v skupině A podlehl Trstenovi a Sovětu [[Vladimir Toguzov|Vladimiru Toguzovovi]]. V roce [[1990]] odjel po pádu [[Todor Živkov|Živkova režimu]] za lepšími podmínkami do [[Spojené státy americké|Spojených států]]. Žil v [[Pennsylvania|Pennsylvanii]] a jeho hlavním sponzorem byl známý mecenášem zápasnického sportu John Du Pont. V roce [[1992]] startoval na [[letní olympijské hry 1992|olympijských hrách v Barceloně]]. V posledním kole základní skupiny A se utkal o postup do finále s Korejcem [[I Hak-son]]em. Prohrál a postoupil do boje o třetí místo, ve kterém porazil [[Kim Son-hak]]a z [[Jižní Korea|Jižní KoreeKoreje]] a vybojoval bronzovou olympijskou medaili. V roce [[1996]] startoval na [[letní olympijské hry 1996|olympijských hrách v Atlantě]] s velkými ambicemi na zisk zlaté olympijské medaile. Probojoval se do finále, ve kterém narazil na Ázerbájdžánce [[Namig Abdullajev|Namiga Abdullajeva]]. Po minutě se ujal se vedení, ale s blížícím se koncem zápasu začal chybovat. V posledních sekundách zaváhal a nechal soupeře vyrovnat. V prodloužení nakonec Abdullajeva vytlačil ze žíněnky a získal zlatou olympijskou medaili. Následně ukončil sportovní kariéru. Žije ve Spojených státech, kde spravuje majetek po Du Pontovi a je čestným předsedou bulharského zápasnického svazu.