Marta Kubišová: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Autoritní data; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 31:
== Život ==
'''Do roku 1969<br />'''
Tatínek pracoval jako [[vnitřní lékařství|internista]], její maminka nejdříve zůstávala v domácnosti, později však prodávala gramofonové desky v Celetné ulici v [[Praha|Praze]]. V roce [[1952]] se rodina přestěhovala do [[Poděbrady|Poděbrad]]. Protože se po absolvování [[gymnázium|gymnázia]] nedostala na [[vysoká škola|vysokou školu]] kvůli svému rodinnému původu, nastoupila do práce v Poděbradských sklárnách.
Marta se dostala ke zpěvu šťastnou náhodou, když ji při zpěvu u klavíru slyšel místní muzikant a objevil v ní talent. Na klavír se učila hrát jedenáct let, ale nebavilo ji to. Svou pěveckou kariéru začala s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady, a v [[Nymburk|Nymburce]] zpívala při odpoledních čajích. V roce [[1961]] se dostala v soutěži „Hledáme nové talenty“ až do [[finále]]. V roce [[1962]] vyhrála konkurz do [[Stop divadlo|Stop divadla]] v [[Pardubice|Pardubicích]].
V roce [[1963]] přešla s [[Bohuslav Ondráček|Bohuslavem Ondráčkem]] do plzeňského [[Divadlo Alfa|Divadla Alfa]] ([[inscenace]] ''Ukradený měsíc'' od [[Ludvík Aškenazy|Ludvíka Aškenazyho]], ''Černej sen'').
V září [[1964]] se dostala díky [[Jan Schneider|Janu Schneiderovi]] do pražského divadla [[Divadlo Rokoko|Rokoko]], kde mělo toho podzimu premiéru pásmo [[Jan Schneider|Jana Schneidera]] ''Chan & Son''. Začala se objevovat v televizi v pořadu Vysílá studio A. Její spolupráce s [[Václav Neckář|Václavem Neckářem]] a [[Helena Vondráčková|Helenou Vondráčkovou]] začala v prosinci [[1965]], kdy připravovali představení ''Čekání na slávu''. Nazpívala francouzský hit Loudá se půlměsíc, díky kterému se dostala do povědomí národa.
Řádek 81:
| jazyk =
}}</ref><br />
V roce 1978 nahrála několik lidových písní a Modlitbu s Jaroslavem Hutkou. Písně byly vydány ve Švédsku. Dne [[1. červen|1. června]] [[1979]] oslavila narození dcery Kateřiny.
'''Období 1988 - 1990'''<br />
Dne [[10. prosinec|10. prosince]] [[1988]] vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na [[demonstrace (protest)|demonstraci]] při příležitosti 40. výročí vyhlášení [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecné deklarace lidských práv]], když zazpívala československou hymnu. V osmdesátých letech začala pracovat jako referentka zásobování Výstavby sídlišť v [[Praha|Praze]]. Dne [[21. listopad]]u [[1989]], v době Sametové revoluce, zpívala z [[balkon]]u budovy Melantrichu na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]] svou ''Modlitbu pro Martu'' a také [[československo]]u státní hymnu.<br />
Poté následovala reedice alba ''Songy a balady'' a už v roce [[1990]] studiové nahrávky a samostatné [[koncert]]y tak jako slavný koncert „Marta v Lucerně“ (2. června), kde jí byl dodatečně předán Zlatý slavík – tzv. „doživotní“. Hudební doprovod obstarala skupina Energit [[Luboš Andršt|Luboše Andršta]]. Následovala řada koncertů s touto skupinou i zájezdy třeba do Japonska, Paříže a Berlína.
Po sametové revoluci se krátce angažovala i politicky. Ve [[Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění 1990|volbách roku 1990]] zasedla do české části [[Sněmovna národů Federálního shromáždění|Sněmovny národů]] [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]] (volební obvod [[Západočeský kraj]]) za [[Občanské fórum]], ale již v červnu 1990 na mandát rezignovala a fakticky jej nevykonávala.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 102:
V roce [[1997]] nazpívala titulní píseň do televizního seriálu "Zdivočelá země".
7. března [[1998]] v Míčovně Pražského hradu jí byla udělena Čestná medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu.
'''Období 2002 - dnes'''<br />
V říjnu [[2002]] převzala na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] Svatováclavské vyznamenání. O tři roky později vyšla její druhá [[biografie|biografická]] [[kniha]] ''Asi to tak sám Bůh chtěl'' od Luboše Nečase.
Již několik let je její domovskou scénou pražské [[Divadlo Ungelt]], kde pravidelně připravuje své recitály. Zde účinkovala také v komorním [[muzikál]]u ''Líp se loučí v neděli'' od Andrew Lloyda Webbera a její výkon byl oceněn [[Cena Thálie|cenou Thálie za rok 2002]]. Zatím poslední recitál v Ungeltu se jmenuje ''S nebývalou ochotou…'' a premiéru měl v dubnu 2010. Poprvé je na scéně i kapela (buď [[Petr Malásek|Petra Maláska]] nebo Karla Štolby).
V roce [[2005]] vyšlo novinkové album „Vítej, lásko“, které kompletně texty opatřil Jan Schneider. V roce [[2008]] [[Supraphon]] vydalo její první [[DVD]] Příběh. V roce 2010 vyšlo díky Supraphonu také reprezentativní výběrové 3CD - Vyznání (Zlatá kolekce).
Řádek 144:
| datum přístupu = 2012-04-02
| url = http://respekt.ihned.cz/nenechte-si-ujit/c1-54511880-zive-koncert-na-podporu-cinskeho-disidenta
}}</ref> na podporu vězněného čínského advokáta [[Kao Č'-šeng]]a a [[Pronásledování hnutí Falun Gong v Číně|pronásledovaných]] praktikujících [[Fa-lun-kung|Falun
| titul = V senátu ČR se konal koncert za čínského právníka Kao Č´-šenga a praktikující Falun Gongu (video)
| periodikum = Velká Epocha
Řádek 161:
=== Koncert „Svědomí nelze koupit“ 2014 ===
[[
V pražském [[Kostel sv. Anny|Kostele sv. Anny]] se 6. října [[2014]] konal koncert na podporu lidí nespravedlivě stíhaných čínským režimem, zejména následovníků [[Fa-lun-kung]]u a advokáta [[Kao Č'-šeng]]a<ref name="Koncert PK">{{Citace elektronické monografie
| titul = Koncert „Svědomí nelze koupit“ na stránkách Pražské křižovatky
Řádek 189:
| datum přístupu = 2014-10-26
| vydavatel = velkaepocha.sk
}}</ref>.
Dalšími hosty byli religionista docent [[Zdeněk Vojtíšek]] z [[Karlova univerzita|Karlovy univerzity]], který hovořil o problematice pronásledování Fa-lun-kungu z hlediska [[religionistika|religionistiky]]<ref name="Vojtisek proslov SNK">{{Citace elektronické monografie
Řádek 220:
== Filmografie ==
Hrála a účinkovala také v několika [[film]]ech, například ''Mučedníci lásky'' ([[1966]], režie [[Jan Němec]], později také manžel Marty Kubišové), nebo ''Jak se krade milion'' ([[1967]]) a [[televizní seriál|TV
== Diskografie ==
Řádek 281:
=== Literatura ===
* Adam Georgiev: ''Chytat slunce'', vydalo nakladatelství Petrklíč v roce [[1997]], ISBN 80-85243-98-9,
* Michal Herzán, Václav Budinský: ''[[Divadlo Rokoko]]'', vyd. Victory, Most, [[1998]], str. 10–12, 22, 45–7, 65
*
Řádek 304:
* Luboš Nečas: Marta Kubišová, rozšířená verze knihy Asi to tak sám Bůh chtěl z roku 2008, vydalo nakladatelství XYZ v roce 2012
{{Autoritní data}}
{{Portály|Hudba}}
{{DEFAULTSORT:Kubišová, Marta}}
| |||