Vigenèrova šifra: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
typo, upright |
přidán odkaz na "Homofonní šifra" značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 29:
=== Slabiny Vigenèrovy šifry ===
* Na svou dobu byla příliš složitá. V době, kdy byla šifra vymyšlena se používaly substituční šifry, které byly daleko jednodušší na používání. Proto se spíše používaly některé vylepšené substituční šifry (například [[homofonní šifra]]), než aby se přešlo k bezpečnější Vigenèrově šifře. Vigenèrova šifra se tak začala používat až o dvě století později, v 18. století.
* Opakování klíče: pokud jsme zvolili klíč kratší než zpráva, což bylo vcelku běžné, protože nebylo reálné používat klíče, které by byly stejně dlouhé jako zpráva samotná, docházelo k tomu, že různé části zprávy byly zašifrovány stejným klíčem. Pokud jsme v otevřeném textu měli slovo „ale“ a šifrový klíč měl délku 5, existuje celkem 5 možných způsobů, jakým mohlo být slovo „ale“ zašifrováno. Jakýkoliv další výskyt slova „ale“ se už zašifroval stejně jako jeden z jeho předchozích výskytů. Pokud tak útočník našel v šifrovém textu shluky stejných písmen, pravděpodobně se jedná o stejná slova v otevřeném textu. Pokud nalezneme dvě taková slova, můžeme pomocí nich zkusit odhadnout délku klíče. Pokud je například vzdálenost mezi slovy 20, může mít klíč délku některého z dělitelů čísla 20. Možné délky tak jsou: 1, 2, 4, 5, 10, 20.
* I do Vigenèrovy šifry zčásti zasahují některé vlastnosti jazyka. Jedna z výhod této šifry spočívala v tom, že si její uživatelé mohli zvolit snadno zapamatovatelná hesla, což znamenalo nějaká reálná slova nebo věty. Na tato slova už ovšem můžeme aplikovat frekvenční analýzu. Například můžeme předpokládat, že nejčastější písmeno v klíči je písmeno „e“, což je nejčastější písmeno v češtině. A naopak – není moc pravděpodobné, že nějaké písmeno v textu bude šifrováno pomocí písmen „w“ nebo „q“, která se v češtině téměř nevyskytují.
| |||