Ústava Spojených států amerických: Porovnání verzí

{{Infobox - dokument

}}

'''Ústava Spojených států amerických''' ({{vjazyce|en}} '''{{cizojazyčně|en|Constitution of the United States of America}}''') je základní zákon [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Je základním rámcem pro organizaci [[Politický systém Spojených států amerických|moci ve Spojených státech]] a pro vztah mezi jednotlivými složkami moci, občany a všemi lidmi na území Spojených států.

== Historie ==

=== Období první ústavy ===

První ústavou Spojených států byly tzv.&nbsp;[[Články Konfederace a trvalé unie|Články Konfederace a&nbsp;trvalé unie]] (dále jen Články Konfederace).<ref name="Fritz" /> Hlavním problémem, kterému v&nbsp;tomto období Spojené státy čelily, byl nedostatek financí.<ref name="Maier" />

 

Tzv.&nbsp;[[Kontinentální kongres]] sice mohl peníze tisknout,<ref name="Maierop"/> ovšem tato improvizovaná měna se velmi brzy zhroutila a&nbsp;roztočila se [[inflace]].<ref name="TindallShi2" /> Kontinentální kongres na základě Článků Konfederace požadoval platby od jednotlivých států, ovšem žádný z&nbsp;nich neplatil v&nbsp;plné výši&nbsp;– např.&nbsp;[[Georgie]] neplatila vůbec. Několik států platilo do federální pokladny částku rovnou úroku národního dluhu vůči jeho občanům, ale nic víc.<ref name="Maierop"/> Nikdo nevydával peníze, aby mohl být splácen úrok z&nbsp;dluhu vůči zahraničním vládám.<ref name="Maierop2" />

 

Většina oddílů americké armády, která čítala 625&nbsp;mužů, byla nasazena proti britským [[pevnost (stavba)|pevnostem]] na americké půdě. Tito vojáci nebyli placeni, v&nbsp;důsledku čehož někteří dezertovali a&nbsp;ostatní hrozili vzpourou.<ref name="Maierop3" /> [[Španělsko]] v&nbsp;této době uzavřelo přístav [[New Orleans]] americkému obchodu a&nbsp;protesty amerických představitelů se míjely účinkem. [[Berberští piráti]] začali zajímat americké obchodní lodě, jenže Kontinentální kongres nedisponoval žádnými finančními prostředky, aby je mohl nechat vykoupit.<ref name="Maierop4" /> Státy jako [[New York (stát)|New York]] a&nbsp;[[Jižní Karolína]] přestupovaly mírovou dohodu s&nbsp;[[Království Velké Británie|Británií]] a&nbsp;pronásledovaly [[Loyalisté (Americká revoluce)|loyalisty]] za jejich činnost během [[Americká válka za nezávislost|války za nezávislost]] v&nbsp;letech 1775–1783. Spojené státy však již neměly žádné rezervy, pokud by situace vyústila v&nbsp;další vojenskou krizi.<ref name="Maierop4" /> V&nbsp;[[Massachusetts]] propuklo tzv.&nbsp;Shaysovo povstání, ovšem Kongres neměl žádné peníze; generál [[Benjamin Lincoln]] musel uspořádat sbírku mezi [[boston]]skými obchodníky, aby mohl zaplatit dobrovolnické armádě.<ref name =Maierop5/>

 

 

=== Utváření ústavy a její dopady ===

 

Na Filadelfském ústavním konventu spolu zpočátku soupeřily dvě poměrně odlišné představy o&nbsp;budoucím uspořádání státní moci.

Aby tvůrci Ústavy naplnili své cíle ohledně stmelení Unie a&nbsp;současně zajištění práv jejích občanů, rozdělili centrální vládu na výkonnou složku, Senát, Sněmovnu a&nbsp;soudní systém.<ref name="McDonald3"/> Tento princip byl pak ještě doplněn systémem různých brzd a&nbsp;vyvážení (anglicky označovaných souslovím ''{{Cizojazyčně|en|check and balances}}''), v&nbsp;jehož rámci se tyto složky moci vzájemně kontrolovaly. Například členy kabinetu jmenuje prezident jako představitel výkonné moci, ovšem potřebuje k&nbsp;tomu souhlas nejméně dvou třetin Senátu,<ref name="Blahož"/> nebo prezident může vetovat zákon přijatý Kongresem, který zase může jeho [[veto]] dvoutřetinovou většinou přehlasovat.<ref name="Monarch"/> Zároveň však každá z&nbsp;vlád jednotlivých států nadále vykonávala moc ve své sféře a&nbsp;nad svým územím.<ref name="McDonald2"/> Konvent nevytvářel pravomoci federální vlády z&nbsp;ničeho, ovšem vyšel z&nbsp;pravomocí Kontinentálního kongresu, které mu přisuzovaly Články Konfederace, týkající se zejména [[Armáda|vojenského]] vedení, [[obchod]]u a&nbsp;[[Mezinárodní vztahy|mezinárodních vztahů]].<ref name="McDonald3"/> Ústava přidala deset dalších. Polovina z&nbsp;nich byla poměrně nevýznamná a&nbsp;týkala se např.&nbsp;obchodních a&nbsp;výrobních [[Protekcionismus|ochranářských]] opatření. Jedna významná pravomoc však umožňovala Kongresu chránit státy před vnitřní agresí a&nbsp;násilím, tj.&nbsp;proti pouličním bouřím a&nbsp;veřejným nepokojům, ovšem byla podmíněna žádostí daného státu.<ref name="McDonald4"/>

 

Velmi významně byla moc Kongresu posílena pravomocí vypisovat [[Daň|daně]], byť byla stanovena určitá omezení, která zakazovala uvalovat daně na [[vývoz]], daně z&nbsp;hlavy či vyžadování některých dovozních povinností. Jednotlivé státy byly zbaveny možnosti uvalovat daně na [[dovoz]], což byly v&nbsp;té době nejvýnosnější příjmy. A&nbsp;pro Kongres nebyla stanovena žádná další omezení týkající se ekonomických pravomocí. Mohl například zavádět ochranná [[clo|cla]]. Kongres potlačil moc států stanovením pravidel jejich vzájemného obchodu, takže Spojené státy se staly největší oblastí [[Ekonomická integrace|volného obchodu]] na světě.<ref name="McDonald5"/>

 

Spojené státy americké zabíraly již v&nbsp;té době tak velké území, že jednolitá vláda nebyla považována za vhodnou. Nejrůznější pravomoci byly rozděleny nejen mezi různé složky federální moci, ale také třináct republikánských státních vlád.<ref name="McDonald10"/> Namísto původního záměru doplnění původních Článků Konfederace nakonec delegáti konventu vypracovali dokument, který se od nich v&nbsp;zásadních otázkách zcela lišil, jak vyplývá z&nbsp;následující srovnávací tabulky:<ref name="Monarch"/>

 

 

{| class="wikitable"

 

Interpretace dvou ustanovení oddílu&nbsp;8 se stala předmětem vleklých sporů. Jedno z&nbsp;nich se týkalo pravomoci Kongresu „''řídit obchod s&nbsp;cizími národy, mezi jednotlivými státy federace a&nbsp;také s&nbsp;indiánskými kmeny''“. Druhé zase uvádělo, že „''v&nbsp;pravomoci Kongresu je … vydávat všechny zákony nutné k&nbsp;uskutečňování výše uvedených pravomocí a&nbsp;všech ostatních pravomocí, propůjčených touto ústavou vládě Spojených států, jejím ministerstvům nebo úředníkům''“. Nejvyšší soud Spojených států nakonec rozhodl, že tato ustanovení umožňují Kongresu přijímat zákony, které nejsou přímo výslovně uvedeny v&nbsp;seznamu jeho pravomocí a&nbsp;které mu současně nejsou výslovně upřeny v&nbsp;seznamu omezení v&nbsp;oddílu&nbsp;9. V&nbsp;soudním sporu ''[[McCulloch v. Maryland|McCulloch v.&nbsp;Maryland]]'' roku 1819 zdůraznil právě tu část ustanovení, která hovoří o&nbsp;„''uskutečňování výše uvedených pravomocí a&nbsp;všech ostatních pravomocí''“.<ref name="McCulloch" /> Pro tyto pravomoci se vžilo označení „nepřímo zahrnuté pravomoci“ (''{{Cizojazyčně|en|implied powers''}}) a&nbsp;Kongres jich využil například při schvalování zákonů týkajících se regulace mezd a&nbsp;pracovní doby, radiových, telefonních či televizních komunikací, hromadné dopravy či založení národních bank.<ref name="Monarch"/>

 

=== Článek II: Moc výkonná ===

 

=== Článek III: Moc soudní ===

[[Třetí článek Ústavy Spojených států amerických|Článek&nbsp;III Ústavy]], sestávající ze třech oddílů, popisuje soudní systém Spojených států amerických, včetně [[Nejvyšší soud Spojených států amerických|Nejvyššího soudu]]. První dva oddíly uvádí zejména, že pouze jeden soud může nést název Nejvyšší soud a&nbsp;že nižší soudy zřizuje Kongres, a&nbsp;dále jsou zde vyjmenovány typy sporů, které spadají pod federální [[Jurisdikce|jurisdikci]]. Nejvyšší soud je první instancí v&nbsp;případech soudních řízení týkajících zástupců Unie nebo řízení, kde jednou ze stran sporu je stát. Ostatní případy nejprve posuzují nižší soudy a&nbsp;Nejvyšší soud slouží pouze jako instance odvolací, a&nbsp;to podle pravidel stanovených Kongresem. Obviněným se přiznává právo na soudní proces před [[soudní porota|porotou]].

 

 

Za článkem&nbsp;VII následuje nenadepsané prohlášení o&nbsp;jednohlasném souhlasu delegátů Ústavního konventu, na němž byl návrh ústavy přijat, který na prvním místě podepsal [[George Washington]] jako prezident konventu a&nbsp;současně zástupce Virginie, a&nbsp;dále následující zástupci států:

<!-- NEOPRAVUJTE ZDÁNLIVÉ TYPOGRAFICKÉ CHYBY JAKO TEČKY, DVOJTEČKY APOD. ODRÁŽEJÍ PŮVODNÍ PODOBU ZÁPISU JMÉNA NA LISTINĚ -->

 

==== Listina práv (dodatky I&nbsp;až X) ====

{{Viz též|Listina práv (Spojené státy americké)}}

 

Ačkoliv běžně se má za to, že původní Listina práv se neměla vztahovat na jednotlivé státy, přímo z&nbsp;jejího textu nic takového nevyplývá, s&nbsp;výjimkou těch míst, kde se dodatky zmiňují výslovně o&nbsp;federální vládě.<ref name="TindallShi" /><ref name="Bill of Rights"/> Jedním takovým příkladem je [[První dodatek Ústavy Spojených států amerických|1.&nbsp;dodatek]], který začíná slovy „Kongres nesmí vydávat zákony zavádějící nějaké náboženství…“. Toho v&nbsp;prvních letech platnosti Listiny využily některé státy a&nbsp;zavedly [[státní náboženství]] nebo alespoň různé náboženské zákony.{{#tag:ref|Například v&nbsp;Connecticutu byl v&nbsp;té době oficiálním náboženstvím tzv.&nbsp;[[kongregacionalismus]] a&nbsp;ostatní náboženství byla až do přijetí [[Ústava státu Connecticut|Ústavy státu Connecticut]] roku 1818 jen tolerována.<ref name="Catholic Encyclopedia"/> Různé zákony na podporu náboženství platily také v&nbsp;Massachussetts, kde byly mj.&nbsp;zavedeny náboženské daně; tato opatření zde byla zrušena až roku 1833.<ref name="Jennings" />|group="p"}}

 

==== Další dodatky (XI až XXVII) ====

 

Dodatky k&nbsp;Ústavě, které následovaly po přijetí Listiny práv, pokrývají mnoho témat. Základem většiny z&nbsp;těchto 17 dodatků jsou občanské a&nbsp;politické svobody jednotlivce, ovšem několik z&nbsp;nich také pozměňuje základní konstrukci vlády, jak byla navržena ve Filadelfii roku 1787. Ačkoliv celkem bylo k&nbsp;Ústavě Spojených států schváleno 27 dodatků, uplatňováno jich je pouze 26, neboť 21.&nbsp;dodatek zrušil platnost dodatku&nbsp;18.

** Oddíl&nbsp;2 tohoto dodatku stanovil, že množství zastupitelů každého státu se bude nadále odvíjet od celkového počtu obyvatel, z&nbsp;něhož byli vyjmuti pouze Indiáni neplatící daně. Tím zrušil ustanovení článku&nbsp;I&nbsp;Ústavy, podle nějž se při sčítání obyvatel lidé dělili na svobodné a&nbsp;„ostatní“ (tj.&nbsp;otroky), kteří se započítávali jen jako tři pětiny obyvatele. Pokud by nějaký stát odmítl některým obyvatelům [[volební právo|právo volit]], potom by se příslušným způsobem zmenšilo také jeho zastoupení ve Sněmovně reprezentantů.

** Oddíl&nbsp;3 znemožňuje zvolení do Kongresu osobám, které složily přísahu, že budou dodržovat Ústavu, a&nbsp;poté se provinily účastí na povstání nebo vzpourou proti této Ústavě. Kongres však má právo takové omezení práv dvěma třetinami hlasů zrušit.

** Oddíl&nbsp;5 pověřuje Kongres, aby ustanovení tohoto dodatku naplnil přijetím odpovídajících zákonů.

 

* [[Patnáctý dodatek Ústavy Spojených států amerických|Patnáctý dodatek]] (1870) má dva oddíly.

** Oddíl&nbsp;1 zakazuje federální vládě i&nbsp;jednotlivým státům podmiňovat volební právo rasou, barvou pleti nebo tím, zda osoba byla někdy v&nbsp;postavení otroka.

** Oddíl&nbsp;2 pověřuje Kongres i&nbsp;jednotlivé státy, aby ustanovení tohoto dodatku naplnily přijetím odpovídajících zákonů.

** Oddíl&nbsp;3 stanovuje termín, do kdy musí být ratifikován jednotlivými státy, jinak nenabude platnosti, a&nbsp;to do sedmi let od okamžiku, kdy byl Kongresem předložen ke schválení. (Tento dodatek je prvním, jehož ratifikace byla časově omezena. Dřívější návrhy dodatků takové omezení nemívaly a&nbsp;ty, které neprošly ratifikačním procesem úspěšně, stále ještě mohou být teoreticky ratifikovány.<ref name="NotRatified" />)

Platnost ustanovení 18.&nbsp;dodatku byla zrušena přijetím 21.&nbsp;dodatku roku 1933.

 

** Oddíl&nbsp;2 opravňuje Kongres, aby ustanovení tohoto dodatku naplnil přijetím odpovídajících zákonů.

 

* [[Dvacátý pátý dodatek Ústavy Spojených států amerických|Dvacátý pátý dodatek]] (1967) pozměňuje některé záležitosti týkající se prezidentského nástupnictví a&nbsp;zastupování. Má čtyři oddíly.

** Oddíl&nbsp;1 určuje, aby se v&nbsp;případě, že prezident byl zbaven úřadu, zemřel nebo rezignoval, stal prezidentem dosavadní úřadující viceprezident.

 

== Kritické ohlasy ==

V&nbsp;době přijetí americké demokratické ústavy zaznívaly obavy z&nbsp;některých jejích možných dopadů, a&nbsp;to i&nbsp;od jejích zastánců. Například francouzský historik a&nbsp;politický myslitel [[Alexis de Tocqueville]], jinak zastánce reformních demokratických myšlenek, varoval před nestabilitou, která podle něj plynula z&nbsp;neustálé výměny zastupitelů představujících zákonodárnou moc, a&nbsp;zejména před diktátem většiny. Ve své knize ''{{Cizojazyčně|fr|De la démocratie en Amérique}}'' (česky vyšlo pod názvem ''Demokracie v&nbsp;Americe'') mimo jiné psal: „''Většina má tedy ve Spojených státech obrovskou faktickou moc … a&nbsp;jakmile se jednou v&nbsp;některé otázce ustaví, neexistují takřka překážky, které by mohly ne snad zastavit, ale ani zpomalit její postup a&nbsp;poskytnout jí čas, aby vyslechla stesky těch, které na své cestě drtí.''“<ref name="Tocqueville" />

 

Americký úřad ''{{Cizojazyčně|en|[[Federal Judicial Center]]}}'', který se zabývá mimo jiné také historií amerického federálního soudnictví, odkazuje na svých stránkách na různé materiály týkající se vládního a&nbsp;soudního systému Spojených států. Stránky obsahují mimo jiné také překlady Ústavy Spojených států do [[Arabština|arabštiny]], [[Francouzština|francouzštiny]], [[Němčina|němčiny]], [[Italština|italštiny]], [[Japonština|japonštiny]], [[Korejština|korejštiny]], [[Portugalština|portugalštiny]], [[Ruština|ruštiny]], [[čínština]] a&nbsp;[[Španělština|španělštiny]].<ref name="transl1"/> Historická filadelfská společnost (''{{Cizojazyčně|en|Historical Society of Philadelphia}}'') má také v&nbsp;databázi několik publikací s&nbsp;překlady Ústavy Spojených států do různých jazyků.<ref name="Discover" /> Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států vydalo oficiální španělský překlad Ústavy, doplněný poznámkami vysvětlujícími různé problémy a&nbsp;odlišnosti jazykového překladu.<ref name="ConstiInSpanish" /> Oficiální překlady na svých internetových stránkách poskytují často také jednotlivá velvyslanecká zastoupení v&nbsp;nejrůznějších zemích (viz některé odkazy níže). V&nbsp;češtině byla americká ústava vydána knižně mimo jiné roku 1990 v&nbsp;nakladatelství Reflex<ref name="Reflex"/> nebo také jako součást českého překladu knihy George Tindalla a&nbsp;Davida Shi ''{{Cizojazyčně|en|A&nbsp;Narrative History}}'' (český název: Dějiny Spojených států amerických), kterou v&nbsp;rámci své edice Dějiny států vydalo roku 1996 [[Nakladatelství Lidové noviny]].<ref name="TindallShi" />

 

Některé z&nbsp;překladů dostupných online: