Lockheed SR-71 Blackbird: Porovnání verzí

'''[[Lockheed Corporation|Lockheed]] SR-71''', známý jako '''„Blackbird“''' a mezi posádkami přezdívaný '''Habu'''{{#tag:ref|Přezdívka [[Trimeresurus flavoviridis|Habu]] je jedovatýodvozena od jedovatého hadhada žijícížijícího na [[Okinawa|Okinawě]]. Ze základny [[Kadena]] na Okinawě operovaly jak letouny SR-71, tak [[Lockheed A-12|A-12]].<ref>Crickmore, Paul F. "Lockheed's Blackbirds – A-12, YF-12 and SR-71A". ''Wings of Fame'', Volume 8, 1997, ss.&nbsp;30–93. London: Aerospace Publishing. ISBN 1-86184-008-X, s. 64</ref> Ze základny [[Kadena]] na Okinawě operovaly jak letouny SR-71, tak [[Lockheed A-12|A-12]].|group="p."|name="habu"}}, byl [[Spojené státy americké|americký]] dvoumotorový, proudový a&nbsp;strategický [[průzkumný letoun]],<ref>[http://www.lockheedmartin.com/us/100years/stories/blackbird.html "SR-71 Blackbird."] ''lockheedmartin.com''. Ověřeno: 14. března 2010.</ref> vyvinutý během 60.&nbsp;let dvacátého století v rámci nezveřejněného, tzv. black projektu. Postaven byl jako vývojový typ průzkumného letounu [[Lockheed A-12|A-12 OXCART]] společností [[Lockheed Corporation|Lockheed]] a její divizi [[Skunk Works]]. Americký letecký inženýr [[Clarence Johnson|Clarence Johnson]] se stal odpovědným za většinu designových inovací.

V letech 1964–1998 letoun sloužil v [[Letectvo Spojených států amerických|Letectvu Spojených států]]. Celková výroba dosáhla 32&nbsp;kusů, z&nbsp;nichž 12&nbsp;bylo zničeno při nehodách a ke ztrátě žádného stroje nedošlo během střetu s&nbsp;nepřítelem.<ref>Landis, Tony R. and Dennis R. Jenkins. ''Lockheed Blackbirds''. Minneapolis, Minnesota: Specialty Press, revised edition, 2005. ISBN 1-58007-086-8, ss. 98, 100–101.</ref> SR-71 drží od 2928.&nbsp;července 1976 rekord jako nejrychleji letící letadloletounu s&nbsp;lidskou posádkou, když překonal starší vývojový typ [[Lockheed YF-12]]. Naměřená rychlost činila 3,29&nbsp;[[Machovo číslo|''Ma'']] (3&nbsp;529,6&nbsp;km/h).<ref name=landis_jenkins_p78>Landis, Tony R. and Dennis R. Jenkins. ''Lockheed Blackbirds''. Minneapolis, Minnesota: Specialty Press, revised edition, 2005. ISBN 1-58007-086-8, s. 78</ref><ref>Pace, Steve. ''Lockheed SR-71 Blackbird''. Swindon, UK: Crowood Press, 2004. ISBN 1-86126-697-9, s. 159</ref>

[[Soubor:SR-71 flight instruments.triddle.jpg|vlevo|náhled|[[Kokpit]] SR-71]]Vpředu ve vyměnitelném krytu letounu, a podél trupu v [[Kontejner|kontejnerech]], se nacházejí [[Infračervené záření|infračervená]], [[Optika|optická]] i elektronická [[senzor|čidla]]. U letounu byla také poprvé využita [[technologie]] [[stealth]], díky které se stal těžko rozpoznatelným (odrazová plocha se rovnala velikosti sportovního letadla).

Blackbird je také držitelem mnoha rekordů, 2728. července roku [[1976 v letectví|1976]] dosáhla posádka Joersz/Morgan na SR-71A rychlosti 3&nbsp;529,56 km/h, a dodnes drží titul nejrychlejšího letounu na světě. Rychleji se v atmosféře pohybovaly pouze stroje poháněné raketovými motory.

Dalším rekordem je přelet Spojených států ze západního pobřeží na východní dne 6. března [[1990]], kdy urazil 3&nbsp;869 km za 67 minut a 54 sekund, průměrná rychlost byla 3&nbsp;419 km/h. Cesta z [[Los Angeles]] do Washintonu[[Washington, D.C.|Washingtonu]], kde je daný [[letoun]] vystaven v muzeu na tamním letišti letounu trvala pouhých 64 minut a 20 sekund. Žádný z SR-71 také nebyl nikdy sestřelen.

[[Soubor:Lockheed SR-71A 3view.png|300pxnáhled|rightupright=1.3]]

* {{en}} [http://www.nasa.gov/centers/dryden/news/FactSheets/FS-030-DFRC.html NASA SR-71 FactSheet] -– Oficiálníoficiální fakta odata SR-71

* {{en}} [http://www.sr-71.org/blackbird/losses.php Blackbird Losses] -– seznam ztracených A-12, M-21, YF-12A a SR-71

* {{en}} [http://wp.scn.ru/en/ww3/s/828/3/0 Kamufláže letounu Lockheed SR-71 Blackbird„Blackbird“]