Asymetrická válka: Porovnání verzí

Po skončení studené války došlo k velkým válkám, které měly charakter mezistátních konfliktů. Byly to války v Iráku /Pouštní bouře 1991 a Irácká Svoboda 2003/, válka proti Jugoslávii /Spojenecká síla 1999/, válka v Afghánistánu /Trvalá svoboda 2001/ a válka v Libyi /Písečná bouře 2011/. Zásah USA a ostatních spojeneckých zemí v Somálsku v roce 1992 je první válka, která dostala označení "humanitární".<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Eichler|jméno=Jan|titul=Válka a mír postkonfrontačního období|periodikum=Vojenské rozhledy|vydavatel=|url=http://vojenskerozhledy.cz/kategorie/valky-postkonfrontacniho-obdobi-uspechy-paradoxy-vyzvy|datum vydání=|datum přístupu=20. 12. 2016}}</ref> Jedním ze společných jmenovatelů těchto válek bylo kladení důrazu mezinárodního společenství na ochranu lidských práv: "lidská práva musí být zajištěna a prosazena mimo hranice národní suverenity, dokonce uvnitř jednotlivých států a možná proti jejich vůli". Ve těchto válkách se zrodil "militární humanismus", který spočívá mj.na asymetrii síly - čím slabší je protivník, tím větší je pravděpodobnost, že bude napaden.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Beck|jméno=Ulrich|titul=War in Peace|periodikum=On Post-National Dialog|vydavatel=|url=http://vojenskerozhledy.cz/kategorie/valky-postkonfrontacniho-obdobi-uspechy-paradoxy-vyzvy|datum vydání=|datum přístupu=20. 12. 2016}}</ref>

 

V 19. století a v první polovině 20. století každá koloniální mocnost prováděla pro zajištění své nadvlády výcvik asijského a afrického obyvatelstva v západním stylu vedení války a ve svých zámořských državách udržovala tzv. "bílé oddíly". Kvůli upevnění koloniální moci v důsledku spolupráce místních etnik vznikaly i domorodé oddíly, které tvořili černošští vojáci a ti byli také včleněni mezi "oddíly bílé". Došlo k tomu, že kolonizované národy a státy byly zasvěceny do moderního válečného umění. V době války bojovali afričtí vojáci i mimo [[Afrika|Afriku]], a to na straně svých koloniálních mocností. Tím se [[Afričan|Afričané]] i [[Asi|Asijci]] naučili, co vlastně jsou ozbrojené síly, zbraně, taktiky a západní vojenské postupy.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Reid|jméno=Richard J.|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny moderní Afriky /od roku 1800 po současnost/|vydání=1|vydavatel=Grada Publishing, a.s.|místo=Praha|rok=2011|počet stran=336|strany=178-180|isbn=978-80-247-3097-0}}</ref> V období dekolonizace bojovali bojovali Afričané i Asijci v oddílech, které chtěly osvobodit vlastní zemi od kolonizační nadvlády. Státy [[Třetí svět|"třetího světa"]] také využívaly všech možností k financování aktuálních konfliktů - od přímé pomoci supervelmocí přes ilegální obchod se zbraněmi až po využívání mezinárodních žoldnéřů. Po skončení druhé světové války se původní útvary odporu uplatnily při vytváření skutečných vojenských oddílů, které se zaměřily na postupné osvobozování území vlastního státu, jehož cílem byla nezávislost. Povinná vojenská služba byla v těchto zemích výjimkou, protože vytvořená armáda předpokládala vysoké náklady. Takto vytvořená vojska snadno ustupovala, když byla v osmdesátých letech 20. století přinucena utkat se v poli s americkými nebo západními vojenskými oddíly, které uskutečňovaly své první operace mimo jejich vlastní území. Došlo k bojům, kdy na jedné straně bylo moderní technologické vojsko a na druhé straně vojsko, které stvořil rozvojový svět.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Lewis|jméno=Bernard|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny Blízkého východu|vydání=1|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2007|počet stran=383|strany=302-3012|isbn=978-80-7106-926-3}}</ref>