Marie Francouzská (1145–1198): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
drobné úpravy
m prázdný parametr v infoboxu; kosmetické úpravy
Řádek 5:
| obrázek = Marie France.jpg|256px
| popisek = pečeť Marie Francouzské
| vláda =
| sňatek =
| datum korunovace =
Řádek 12:
| posmrtné jméno =
| předchůdce =
| následník =
| typ dědice =
| dědic =
Řádek 30:
| místo odpočinku = [[Katedrála svatého Štěpána (Meaux)|Katedrála sv. Štěpána v Meaux]]
| podpis =
|}}
'''Marie Francouzská''' (''[[francouzština|francouzsky]]'' ''Marie de France'', [[1145]] - [[11. březen|11. března]] [[1198]]) byla hraběnka ze Champagne a patronka mnoha významných básníků.
 
Řádek 37:
Narodila se jako dcera [[Seznam francouzských panovníků|francouzského krále]] [[Ludvík VII. Francouzský|Ludvíka VII.]] a [[Eleonora Akvitánská|Eleonory Akvitánské]]. Rodiče Marie a [[Adéla Francouzská (1150-1195)|Alix]] se z důvodu blízkého příbuzenství<ref name="kolektiv138-139">{{Citace monografie | jméno= | příjmení=kolektiv | titul=Francouzští králové v období středověku|vydavatel=Argo| místo= Praha | rok=2003 | jazyk = |strany=138-139|isbn=80-7203-465-0}}</ref> roku 1152 rozvedli<ref name="kolektiv138">''Francouzští králové'', str. 138</ref> tři roky po návratu z [[Druhá křížová výprava|křížové výpravy]], která nebyla právě úspěšná. Eleonora o manželovi říkávala, že je ''"spíš mnich než král"''<ref name>{{Citace monografie | jméno=Marc | příjmení=Ferro | titul=Dějiny Francie |vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny | místo= Praha | rok=2006 | jazyk = |strany=54}}</ref> a za celých patnáct let manželství přivedla na svět jenom dvě dcery. Jedním z důvodů rozvodu byly zřejmě i zvěsti o milostném vztahu Eleonory Akvitánské s knížetem [[Raimund z Poitiers|Raimundem z Poitiers]] během pobytu v Antiochii a královnina neschopnost dát Ludvíkovi vytouženého následníka. Již dva měsíce po rozvodu se provdala za [[Jindřich II. Plantagenet|Jindřicha Plantageneta]].
 
Obě dcery zůstaly na Ludvíkově dvoře a již v útlém věku byly zasnoubeny. Marie se měla provdat za [[Jindřich I. ze Champagne|Jindřicha ze Champagne]] a [[Adéla Francouzská (1150-1195)|Adéla]] za jeho mladšího bratra [[Theobald V. z Blois|Theobalda z Blois]]. Samotný král se roku 1160 potřetí oženil. Vyvolenou se již pět týdnů po skonu [[Konstancie Kastilská|Konstancie Kastilské]] stala [[Adéla ze Champagne]], sestra budoucích zeťů, od které doufal získat vytouženého dědice trůnu. Svatby královských dcer se konaly roku 1164.<ref name="fmg-Alix">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/CAPET.htm#Alixdiedafter1195 www.fmg.ac]</ref><ref name="fmg-Marie">[http://fmg.ac/Projects/MedLands/CAPET.htm#Mariedied1198 www.fmg.ac]</ref>
 
Marie uměla číst a psát ve francouzštině a latině, měla vlastní knihovnu a byla mecenáškou mnohých spisovatelů. Jindřichovi porodila čtyři děti a zastávala funkci regentky během jeho pobytu ve Svaté zemi, který se mu stal osudným. V zajetí Kiliče Arslana onemocněl a zemřel krátce poté roku [[1181]].
 
Hraběcí titul po otcově skonu převzal starší syn [[Jindřich II. ze Champagne|Jindřich]], kterému Marie do roku [[1187]] pomáhala spravovat panství jako regentka. Roku [[1190]] se Jindřich společně se strýci [[Theobald V. z Blois|Theobaldem]] a [[Štěpán I. ze Sancerre|Štěpánem]]<ref name="lam-Jin2">[http://lamop.univ-paris1.fr/archives/baudin/comtes/henri2/henri2.htm www.lamop.univ-paris1.fr]</ref> vydal na [[třetí křížová výprava|třetí křížovou výpravu]] a svým dědicem ustanovil mladšího bratra Theobalda. Ve Svaté zemi se Jindřichovi podařilo získat titul [[Seznam jeruzalémských králů|jeruzalémského krále]], kterého užíval pouhých pět let. Spadl z galerie roku [[1197]].
 
Mladšímu Mariinu synovi Theobaldovi bylo tehdy zřejmě osmnáct let. První rok mu se správou hrabství opět pomáhala Marie a poté odešla do kláštera Fontaines-les-Meaux. Zemřela na jaře 1198 zlomená smutkem z Jindřichovy smrti<ref name="lam-Jin2"/> a byla pohřbena v [[Katedrála svatého Štěpána (Meaux)|katedrále sv. Štěpána]] v [[Meaux]].<ref>[http://gw2.geneanet.org/index.php3?b=loic15&lang=es;iz=9622;i=9622 http://gw2.geneanet.org]</ref> Její náhrobek nepřežil náboženské války v 16. století.