Verze z 5. 11. 2016, 19:01 editovat Horst (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 155 294 editací typo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 6. 12. 2016, 23:04 editovat zrušit editaci HypoBOT (diskuse \| příspěvky) 113 777 editací m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{přesnost}} '''Termobarická zbraň''' nebo '''termobarická puma''' či '''termobarická munice''' (v češtině označovaná také přívlastky ''palivo-vzduchová'', ''palivo-vzdušná'', ''objemově detonující'', ''aerosolová'' nebo ''vakuová''; v angličtině známá jako ''thermobaric weapon'', ''high-impulse thermobaric weapons (HITs),'' ''fuel-air explosives'' (FAE nebo FAX) či ''fuel-air munitions'', ''heat and pressure weapons'' nebo ''vacuum bombs'') je explozivní zbraň pracující na principu výbuchu [[aerosol]]ového oblaku paliva smíseného se [[vzduch]]em a následného vytvoření mohutné tlakové vlny. Přesná terminologie není ustálená, ale odborná literatura obecně rozlišuje FAE (palivo-vzdušné zbraně), u kterých dochází k rozprášení mraku hořlaviny (typicky kapaliny) do vzduchu pomocí menší exploze a následovné detonaci druhé nálože, která odpálí mrak hořlaviny. Zbraně termobarické (TBX, EBX) jsou pak zbraně které při samotné explozi již uvolňují hořící částečky paliva. Exploze TBX je tedy spojitý děj. == Historie == Řádek 11: Myšlenka těchto zbraní vychází z faktu, že měrná energie (J/kg) běžných výbušnin je řádově menší, než energie uhlovodíkových paliv. V praxi se využívají dva principy. Palivo-vzdušné zbraně (FAE) používají první nálož v kontejneru s palivem (typicky ethylenoxid, propylenoxid), která rozptýlí palivo do okolního vzduchu. Vzniklý mrak par paliva, kapiček paliva a vzduchu je pak odpálen druhou náloží. Mrak není pouze zapálen, jak se často mylně uvádí, protože čekání na samotný přechod deflagrace mraku paliva v detonaci by významně snížilo účinek zbraně. Termobarické zbraně (TBX, EBX) jsou výbušniny/nálože využívající exploze k vymrštění hořících pevných částeček do okolí explozi. V praxi je toto realizováno smícháním samotných palivových částeček s klasickou výbušninou, popř. kontejner s prachovými částečkami obklopuje klasickou nálož. Je možná i varianta, kdy jádro tvoří klasická výbušnina s menším množstvím hořlavého prachu a venkovní nálož obsahuje větší množství hořlavého prachu. Jako klasická výbušnina se ponejvíce uplatňuje RDX a HMX, popř. se v běžně používaných směsích vyskytuje DNAN (dinitroanisol) a TNT. Jako energetické částečky se používá typicky hliníkového prachu, méně často hořčíkového prachu a výjimečně i prachu borového, zirkonového, titanového, křemíkového a uhlíkového. Možné jsou kompozity a povrchově upravené částečky. Některé směsi obsahují i příměs okysličovadla (typicky chloristanu amonného, AFX-757, PAX-28) a inertního pojiva (HTPB, vosk). Tyto energetické částečky reagují s produkty exploze a okolním vzduchem (typicky kyslíkem, v menšině případů dusíkem) a zvyšují celkovou energii výbuchu. Toto hoření je oproti explozi palivo-vzdušných zbraní (FAE) i klasických výbušnin významně zpomalené. Typický výbuchový děj u klasické výbušniny trvá mikrosekundy, u 10 m širokého mraku FAE v nízkých jednotkách milisekund. U termobarické zbraně dochází typicky k vyhoření palivových částeček v řádu desítek milisekund. Typické termobarické výbušniny/nálože obsahují 20-40 hmotnostních procent hořlavých částeček (u PAX-28 se jedná o 20 % hm. práškového hliníku, u PBXIH-135 35 % práškového hliníku a ruské směsi v RPO-A se jedná o 40 % práškového hořčíku). Běžne používaná výbušnina Tritonal (80 % hm. TNT, 20 % práškový hliník) typicky nevykazuje silný termobarický efekt kvůli nízké výbuchové teplotě TNT a uhašení termobarické reakce silným pláštěm typických leteckých bomb. Toto nemusí platit v případě bomb s lehkými obaly a bomb s velmi velikým množstvím Tritonalu. Taktéž výbušnina H-6 je shopna vykazovat termobarický efekt ve velikém mnoštví, zvláště v kombinaci s tenkým pláštěm bomby (MOAB). Řádek 19: == Improvizovaná termobarická zbraň == Agenti některých tajných služeb byli po druhé světové válce cvičeni v použití improvizované termobarické zbraně uvnitř budov. V podstatě šlo o rozprášení a následné zapálení hořlavých sypkých materiálů, jakými jsou např. uhelný prach, mouka nebo hliníkový prášek. Problémem takové aplikace je zajištění správné koncentrace paliva ve vzduchu a iniciace. K detonaci mraku paliva obecně dojde až po zlomení fronty plamene na ostré hraně, popř. v členitém prostředí (dveře, mříže). Většina paliva kolem místa iniciace pak prostě jenom pomalu shoří. Proto jsou často pokusy o sebevraždu pomocí exploze zemního plynu nebo propan-butanu neúspěšné a končí jen popálením dané osoby (viz známý případ exploze panelového domu ve Frenštátě pod Radhoštěm). Běžně dostupné alkany (methan v zemním plynu, propan, butan) navíc oproti etherům neochotně přecházejí v detonaci. Alkeny a alkiny potom v detonační schopnosti spadají mezi tyto dva extrémy. == Související články == * [[Otec všech bomb]] * [[GBU-~~43_MOAB~~43 MOAB]] * [[Solcenpjok]] - raketový systém TOS-1A (24 raket, dostřel 6000 m) * [[Buratino]] - raketový systém TOS-1(30 raket, dostřel 3600 m) == Externí odkazy == * {{Commonscat}} * [http://www.military.cz/russia/air/weapons/bombs/odab/odab.htm ODAB (objemově detonující letecká bomba)] (Zdenek Kussior, Military.cz) * [http://fanda.nova.cz/clanek/hi-tech/buratino-pekelny-tankovy-raketomet.html Raketový systém Buratino] (Fanda, Nova.cz)

Termobarická zbraň: Porovnání verzí