Severovská dynastie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m stará gramatická vazba |
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Severan dynasty family tree.jpg|thumb|390px|right|Severovská dynastie]]'''Severovská dynastie''' či '''Severovci''' byla [[Starověký Řím|římská]] [[císař]]ská [[dynastie]], kterou založil [[Panonie|panonský]] místodržitel [[
Epocha Severovců je dobou hlubokých vnitropolitických proměn, především v oblasti vojenství (posílení role armády), správy (vzestup nižšího stavu [[Jezdci|jezdců]] na úkor [[Římský senát|senátorů]]) a stylu vlády (utužení panovnické moci). Vyznačuje se i změnami v římském sousedství, u potenciálních protivníků impéria. Na západě se germánské kmeny sdružily do větších a silnějších celků, tzv. [[Kmenový svaz|kmenových svazů]], na východě pak oslabenou [[Parthové|parthskou]] dynastii [[Arsakovci|Arsakovců]] vystřídali výbojní [[Sásánovci]]. Nestabilní závěr severovského vládnutí připravil půdu pro dosud největší krizi v římských dějinách, [[Krize třetího století|krizi 3. století]], trvající pět desetiletí.
Řádek 13:
Po smrti Septimia Severa ([[211]]) převzali moc bez potíží jeho dva synové, [[Caracalla]] a [[Geta]]. Oba byli léta znesvářeni a napětí mezi nimi rychle vzalo podobu boje "kdo s koho" – až nakonec Caracalla Getu zavraždil. Následná vláda Caracallova v řadě ohledů dále posílila císařskou autokracii i vojenský charakter režimu; opozice byla mocensky eliminována. Z fiskálních důvodů udělil císař [[římské občanství]] prakticky všem svobodným obyvatelům říše (''Constitutio Antoniniana''), což spolu s podporou nižších stavů umožnilo společenský vzestup dalším skupinám populace.
V hospodářské oblasti došlo k dalšímu zatížení státních financí (zvýšení [[žold]]u vojákům) a bylo nutné provést částečnou měnovou reformu (zavedení stříbrných [[antoninián]]ů). Vůči "zahraničí" dosáhl Caracalla několika přechodných úspěchů (boje s [[Alamani|Alamany]] na západě, tlak na parthskou říši).
== Macrinova mezihra ==
Řádek 19:
== Pozdní Severovci ==
Bassianus převzal jako císař jméno Marcus Aurelius Antoninus, do dějin však vstoupil pod přezdívkou Heliogabalus, podle boha ''Elá-gabála'', jehož byl vyznavačem. Přes počáteční příznivé přijetí se za něj se zvýšilo politické napětí v centru, vyvolané zejména necitlivým zaváděním východních obyčejů a náboženských zvyklostí. Armáda Heliogabala dlouho podporovala (což souviselo s popularitou Caracally, jeho oficiálního otce, mezi vojáky), ale nakonec ani ona nemohla přehlížet některé excesy a postavila se na stranu jeho bratrance [[Alexander Severus|Alexandra Severa]], který byl prohlášen císařem. Heliogabalus přišel během nepokojů o život ([[222]]).
Mladý Alexander stál po celou dobu své třináctileté vlády pod vlivem své matky a jeho politika dorozumění se senátem narážela na odpor v řadách armády, kde vypuklo několik revolt. Finanční situace říše nebyla příznivá ani její zahraničněpolitické vyhlídky. Obě války, které Alexander vedl (s perskými Sásánovci a Germány), vyzněly nejednoznačně – bylo patrné, že Římané se ocitli v defenzívě. Za těchto okolností neměla armáda zájem na dalším pokračování Alexandrovy vlády a povolala na trůn energického vojevůdce [[Maximinus Thrax|Maximina Thráka]], prvního z dlouhé řady vojenských císařů. Alexander byl i s matkou zavražděn. Až do nástupu [[Diocletianus|Diocletiana]] ([[284]]) nezažila římská říše delší období stability, všechny trendy patrné za Severovců se jen zvýraznily.
Řádek 34:
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* {{cs}} [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1484 Vláda Septimia Severa]
* {{cs}} [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1485 Nástupci Septimia Severa]
| |||