Sandro Botticelli: Porovnání verzí

| podpis = [[FileSoubor:Boticelli autograph.png|90px]]

}} Dále jen Deimlingová 2004</ref> Byl synem koželuha Mariana di Vanni Filipepi, jenž se usadil se svou ženou Smeraldou a šesti dětmi nedaleko kostela d´Ognissanti (Všech svatých) ve [[Florencie|Florencii]]. Jeden z jeho starších bratrů jménem Giovanni, který byl finančníkem, měl přezdívku Botticelli (Soudek). Ta se později přenesla na Sandra. Ten měl osm bratrů, z nichž se dospělosti dožili jen čtyři, Sandro z nich byl nejmladší. Roku [[1458]] si rodina pronajala dům v ulici Via della Vigna Nuova a Vanni Filipepi zároveň zakoupil domek v Careggi severně od [[Florencie]].

[[FileSoubor:Botticelli, madonna in gloria di serafini.jpg|thumb|left|130px|''Madona s dítětem ve svatozáři z cherubínů'', 1469–1470]] Mezitím v roce [[1464]] zakoupil Botticelliho otec na dnešní Via della Porcellana dům. A právě zde si Botticelli o šest let později zřídil ateliér, založil vlastní dílnu a realizoval první větší zakázku, [[alegorie|alegorii]] ''Fortitudo'' (Statečnost) pro florentskou soudní síň. Roku [[1472]] byl Botticelli přijat do místního [[cech]]u [[svatý Lukáš|svatého Lukáše]], sdružujícího malíře z [[Florencie]], kde umělec prožil většinu svého života. Botticelli ve městě postupně získával renomé. Svědčí o tom i skutečnost, že roku [[1473]] byl v kostele Santa Maria Maggiore během svátku [[svatý Šebestián|sv. Šebestiána]] vystaven jeho portrét tohoto světce, umístěný dnes v [[Gemäldegalerie Berlin]]. Následujícího roku odešel do [[Pisa|Pisy]], kde získal zakázku na [[freska|fresky]] ve hřbitovní budově. Z neznámého důvodu ji však nedokončil.<ref>Demlingová 2004, s. 92</ref>

Důležitým mezníkem v Botticelliho životě byl rok [[1475]], kdy získal mecenáše v podobě nejmocnějšího florentského rodu, kterým byli [[Medicejové]]. Z tohoto roku pochází ''Portrét muže držícího medailon'', v němž je spatřován Cosimo ml. Medici. Naproti tomu se nedochovala [[standarta]], kterou namaloval pro rytířský turnaj na počest Giuliana Medici. Ve 2. polovině 70. let se Botticelli začal prosazovat i mimo [[Florencie|Florencii]]. Proslulost si získával jako malíř náboženských výjevů i jako [[portrét]]ista. Roku [[1477]] si u něj [[řím]]ská pobočka florentské banky Antonio Salutati objednala [[tondo]] s [[Madona|Madonou]]. Nebyli to ale jen Medicejští, kdo Botticelliho zaměstnávali. Roku [[1480]] ho rodina Vespucci pověřila vytvořením [[freska|fresky]] [[svatý Augustin|sv. Augustina]] v kostele Všech Svatých. Dílo, které je nejstarší Botticeliho dochovanou freskou, tvoří protějšek [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandaiově]] fresce [[svatý Jeroným|svatého Jeronýma]].

Pohřbu svého otce, který zemřel v únoru [[1482]], se Botticelli nezúčastnil, z [[Řím]]a se vrátil až na jaře téhož roku. [[FileSoubor:Sandro Botticelli 150.jpg|thumb|''Portrét mladého muže'', 1489–1490]] Vzápětí mu městská rada zadala výzdobu Sálu lilií v [[Palazzo Vecchio]], žádná z jeho fresek se však nedochovala. Naproti tomu se dochoval jeden z jeho nejslavnějších obrazů, ''Jaro'' (Primavera), který zřejmě rovněž vznikl krátce po Botticelliho návratu z Říma. Láska byla hlavním námětem malířovy tvorby 80. let. Roku [[1483]] si u něj při příležitosti svatby svého syna objednal florentský kupec Antonio Pucci cyklus čtyř obrazů, jejichž námětem je ''Příběh rytíře Nastagia degli Onesti'', jak je ztvárněný v [[Dekameron]]u. Dnes jsou obrazy majetkem [[madrid]]ského [[Prado|Prada]]. I v dalších dílech z poloviny 80. let se láska projevuje v podobě její bohyně [[Venuše]]. Je to jak v proslulém [[Zrození Venuše (Botticelli)|''Zrození Venuše'']], tak ve freskách do vily rodiny Lemmiů. Byl to opět svatební dar rodičů synovi, dnes jsou fresky přeneseny na plátno a vystaveny v [[Louvre|Louvru]]. V roce [[1487]] obdržel Botticelli další zakázku od městské rady, tentokrát na [[tondo]] [[Madona|Madony]] pro recepční síň v [[Palazzo Vecchio]]. Jedná se o ''Madonu s dítětem a šesti anděli'' (Madonna della Melagrana), v níž Dítě v ruce drží [[granátové jablko]]. Obraz je dnes v uložen v [[Galleria degli Uffizi|Uffiziích]]. Zde se rovněž nachází přibližně o dva roky mladší ''Zvěstování'', které umělec původně vytvořil pro Franceska Guardiho do jeho rodinné kaple. Kolektivním dílem významných florentinských malířů byla fresková výzdoba letního sídla [[Lorenzo I. Medicejský|Lorenza I. Medicejského]] zvaného Nádherný (Magnifico). Tento podporovatel umění a [[humanismus|humanismu]] zadal Botticellimu, jeho bývalému žáku [[Filippino Lippi]]mu, [[Perugino]]vi a [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandaiovi]] výzdobu své venkovské vily Spedaletto poblíž [[Volterra|Volterry]]. Všechny fresky však vzaly za své při požáru domu v 19. století. Roku [[1491]] byl jmenován do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí [[Santa Maria del Fiore|florentského dómu]]. Porota rozhodovala pod silným vlivem Lorenza Nádherného.

Roku [[1493]] zemřel Botticelliho nejstarší bratr Giovanni. Rok nato se jeho další bratr, Simone, vrátil z [[Neapol]]e. [[FileSoubor:Venus botticelli detail.jpg|thumb|''Tvář Venuše – detail obrazu Zrození Venuše'']] Společně zakoupili venkovskou vilu v Bellosguardu s výhledem na [[Arno]]. I po vyhnání Medicejů z Florencie s nimi Botticelli zůstával v kontaktu. Navštěvoval je v jejich sídle ve [[Villa del Trebbio|Ville del Trebbio]], jeho prostřednictvím byl s nimi ve styku i [[Michelangelo Buonarroti|Michelangelo]].<ref>Deimlingová 2004, s. 93</ref> Savonarolova poprava v květnu [[1498]] Botticellim i jeho bratrem Simonem hluboce otřásla, Simone dokonce pro svou aktivní podporu popraveného [[Řád bratří kazatelů|dominikána]] musel z Florencie uprchnout. Roku [[1498]] byl Botticelli přijat do florentského [[cech]]u lékařů a lékárníků, kam vstupovali i někteří malíři. V roce [[1504]] působil v komisi, která rozhodovala o umístění Michelangelova Davida.

Botticelli se nikdy neoženil, vůči institutu manželství byl velmi rezervovaný. Jako většina významných malířů měl i on svou uměleckou dílnu. V roce [[1502]] byl tajně obviněn z [[homosexualita|homosexuálních]] styků s některými z jeho žáků, stíhání ale bylo jako neopodstatněné zastaveno.

[[FileSoubor:Sandro_Botticelli_-_La_nascita_di_Venere_-_Google_Art_Project_-_edited.jpg|thumb|400px|''Zrození Venuše'', kolem 1485]]

[[FileSoubor:Botticelli-primavera.jpg|thumb|left|400px|''Jaro'', kolem 1482]]

Botticelli patří k nejvýznamnějším představitelům italského [[Quattrocento|quattrocenta]]. Vytvořil svůj vlastní svébytný styl, vyznačující se elegancí provedení s důrazem na linii a detail. Podrobnosti na jeho obrazech někdy působí jako okázalá zátiší. Do Savonarolova vystoupení byl pod vlivem [[novoplatonismus|novoplatonismu]], který se snažil skloubit [[Starověk|antické]] [[ideál]]y s [[křesťanství|křesťanskými]]. Jeho malba je charakteristická výraznou kresebností. Některé obrazy mají [[melancholie|melancholickou]] atmosféru, citový aspekt obrazů bývá zdůrazněn dynamickými křivkami linií. V pojetí krajiny vycházel z vlámského malířství.<ref>Martindale, Andrew, ''Člověk a renesance'', Artia, Praha 1971, s. 66</ref> Přibližně od roku [[1490]] se začal věnovat především náboženské tematice. Jeho obrazy odrážely [[apokalypsa|apokalyptické]] nálady konce 15. století.

* ''Madona s dítětem ve svatozáři z cherubínů'', tempera na dřevě, 120 x 65 cm, [[Galleria degli Uffizi]], [[1469]]–[[1470]]. Jedna z prvních Botticelliových Madon může sloužit jako ukázka jeho rané tvorby, v níž ještě nedosáhl dokonalosti. Modelace Madoniny tváře využívá hry světla a stínu. Prostor je zdůrazněn zlatým pozadím se [[svatozář]]í složenou z postav [[cherub]]ínů. Botticelli zde použil ikonografický motiv, který v křesťanském umění není příliš běžný.

* ''Klanění Tří králů (Del Lamovo Klanění)'', tempera na dřevě, 111 x 134 cm, [[Galleria degli Uffizi]], kolem [[1475]]. [[Soubor:Sandro Botticelli - Adoration of the Magi - WGA2702.jpg|thumb|''Klanění Tří králů (Del Lamovo Klanění)'', kolem 1475]] Obraz si objednal florentský zbohatlík Gasparre del Lama. Obraz měl být koncipovaný tak, aby na něm byli vyobrazeni členové rodiny Medici i on sám v jejich středu, aby vznikl dojem, že patří mezi ně. Poslední postava vpravo vzadu je autoportrét autora obrazu. Podle dobového zvyku se vypodobnil tak, že pozoruje diváka. Jedná se o Botticelliho jediný známý [[autoportrét]]. Del Lampa je šedivý prostovlasý muž uprostřed pravé skupiny, rovněž hledící na diváka. Identifikace dalších členů rodiny Medicejských není jednoznačná. Nepochybné je pouze, že král klečící před Madonou je Cosimo starší, zakladatel [[dynastie]].

* ''Svatý Augustin'', freska, 185 x 123 cm, kostel Ognissanti Florencie, kolem [[1480]]. Ačkoliv Botticelliho doménou byly malby [[tempera|temperou]] na dřevě, nevyhýbal se ani nástěnným obrazům. Svatý Augustin je nejstarší dochovanou Botticelliho freskou. Jak ukazuje [[erb]] umístěný nad ní, zadavateli byla rodina Vespucci. Obraz tvoří protějšek ke [[Domenico Ghirlandaio|Ghirlandajově]] obrazu ''Svatý Jeroným''. S pravou rukou na srdci se sv. Augustin chápe pera, aby zapsal své vidění. Hodiny za ním ukazují dobu západu slunce a určují tak okamžik, kdy situace nastala.

}}</ref> Obraz Botticelli pravděpodobně namaloval pro Lorenza di Pierfranceska, bratrance Lorenza Nádherného. Dílo má nejméně dvě významové roviny. V prvním plánu se jedná o oslavu příchodu jara ve [[Venuše|Venušině]] zahradě. Obraz je také [[metafora|metaforou]] pojetí lásky, jak ho vykládal [[novoplatonismus|novoplatónský]] [[filosofie|filosof]] u dvora Medicejských [[Marsilio Ficino]]. Láska pro něj byla [[dualita|dualitou]] pozemské, tělesné touhy a touhy [[křesťanství|křesťanské]], směřující k Bohu.<ref>Deimlingová 2004, s. 45</ref> Obraz byl inspirován třemi základními zdroji: [[Publius Ovidius Naso|Ovidiovým]] kalendářem římských náboženských svátků ''Fasti'', básní ''De rerum natura'' (O povaze věcí) od [[Titus Lucretius Carus|Lucretia]] a verši medicejského dvorního básníka [[Angelo Poliziano|Angela Poliziana]] – Botticelliho přítele. Nejstarší písemná zmínka o obrazu pochází z roku [[1499]], kdy visel ve florentském paláci Lorenza di Pierfranceska Medicejského. Původně se jmenoval ''Venuše jako symbol jara zdobena květinami Grácií'', jak ho nazval [[Giorgio Vasari|Vasari]]. Figury zprava: okřídlené mýtické stvoření v horním rohu je Vítr [[Zefyros]], který se pokouší unést [[nymfa|nymfu]] [[Chlóris]] v průhledných šatech, aby si ji vzal. Její bázlivé a odmítavé gesto naznačuje, že ona sama sňatek nechce. Zefyros posléze litoval svého násilného činu a proměnil Chlóris v bohyni jarních květů [[Flóra|Flóru]]. Krásná, mladistvá Flóra, rozhazující kolem sebe růže, je třetí postava zprava. Vedle ní, uprostřed obrazu, je bohyně lásky [[Venuše]], nad ní se vznáší její syn [[Amor]]. Venuši dělají společnost tři tančící [[nymfa|nymfy]] – [[Grácie|Tři Grácie]]. Mladík úplně vlevo je posel bohů [[Merkur (mytologie)|Merkur]] (řec. [[Hermés]]). Používá hůl, aby rozehnal mraky a ochránil věčný mír ve Venušině zahradě.

* Cyklus obrazů ''Příběh Nastagia degli Onesti'', tempera na dřevě, 82 x 138 cm, [[Museo del Prado]], [[1483]].[[FileSoubor:Botticelli Prado 104.jpg|thumb|''Druhá scéna z cyklu Příběh Nastagia degli Onesti'', 1483]] Roku [[1483]] si u Botticelliho florentský kupec Antonio Pucci jako svatební dar pro svého syna objednal soubor čtyř obrazů na námět jedné z povídek [[Giovanni Boccaccio|Boccacciova]] [[Dekameron]]u.[[FileSoubor:Botticelli, madonna della melagrana 01.jpg|thumb|''Madona s granátovým jablkem'', kolem 1485]] Jedná se o příběh rytíře Nastagia degli Onesti z [[Ravenna|Ravenny]]. Zde reprodukovaný obraz má pořadové číslo 2. Rytíř, truchlící po své milé v [[pinie|piniovém]] lese, vidí nahou ženu pronásledovanou jiným rytířem na koni a jeho psem. Když byla žena dopadena, vyrval jí rytíř srdce a vnitřnosti a nakrmil s nimi své psy. Žena posléze opět nezraněna vstala a koloběh událostí se opakuje. Na třetím a čtvrtém obrazu cyklu, zachycujícím Onestiho svatební hostinu, jsou vyobrazeni rovněž příslušníci rodiny Medicejských – roli prostředníka mezi Pucciho synem Giannozzem a jeho nevěstou sehrál Lorenzo Nádherný. Obraz visel ve svatebním pokoji v paláci Pucciů.

* [[Zrození Venuše (Botticelli)]], tempera na plátně, 172,5 x 278,5 cm, [[Galleria degli Uffizi]], kolem [[1485]]. Obraz byl namalovaný pravděpodobně pro některého z Medicejských, zřejmě do venkovského sídla, kam se umisťovaly obrazy na plátně. Literárními inspiracemi pro obraz byly [[Homér]]ův chvalozpěv na [[Venuše|Venuši]] (v řecké [[mytologie|mytologii]] [[Afrodita|Afroditu]]) a zřejmě také – podobně jako v případě Primavery – báseň [[Angelo Poliziano|Angela Poliziana]]. Námětem obrazu je příjezd Venuše na ostrov [[Kythéra|Kythéru]], jak ho popsal Homér. Vlevo se bůh větrů [[Zefyros]], objevující se rovněž na Primaveře, společně s bohyní [[Bríza|brízy]] Aurou, snaží dofouknout Venuši na břeh. Ta se plaví na [[lastura|lastuře]], symbolu ženství. Cudná Venušina póza je odvozena z [[Starověk|antického]] [[ikonografie|ikonografického]] typu Venuše Pudica (cudná Venuše). Vpravo Venuši vítá jedna z [[Hóry|Hór]], bohyň ročních dob. Podává jí plášť, zdobený jarními květinami. S oblohy se snášejí růže, jejichž vznik souvisí s Venušiným zrozením.

* ''Madona s dítětem a dvěma anděly'', olej a tempera na dřevě, průměr 34 cm, [[Art Institute of Chicago]], kolem [[1493]]. Chicagský obraz je ukázkou pozdního Botticelliho stylu. Malíř postupně opouštěl harmonii v proporcích postav na svých obrazech. Madona na tomto [[tondo|tondu]] působí vůči Dítěti a andělům předimenzovaně.

File:Sandro Botticelli - Saint Augustin.jpg|''Svatý Augustin''. Freska v kostele Ognissanti ve Florencii, kolem 1480

* [http://www.artble.com/artists/sandro_botticelli Životopis, reprodukce, bibliografie, recepce] {{en}}

* [http://www.italian-renaissance-art.com/Sandro-Botticelli.html Malíř na stránce věnované italskému renesančnímu umění] {{en}}