Hynek Maxa: Porovnání verzí

'''Hynek Maxa''' ([[7. květen|7. května]] [[1922]], [[Praha]] – [[9. prosinec|9. prosince]] [[2001]], [[Praha]]) byl [[Česko|český]] operní [[pěvec]] – [[baryton]]ista a pěvecký [[Učitel|pedagog]].

Po návratu do Prahy se soukromě vzdělával u italského operního pěvce [[Fernando Carpi|Fernanda Carpiho]] (1876–1959), sólisty [[Metropolitní opera|Metropolitní opery]] v New Yorku a učitele mnoha významných osobností světové klasické i populární hudby ([[Zinka Milanovová]], [[Maria Tauberová]], [[Gösta Björling]], [[Ernst Haefliger]], [[Geraint Evans]], [[Suzanne Danco]]), u kterého se mu dostalo perfektního hudebního vzdělání, především v klasické italské pěvecké technice starých mistrů. Nutno podotknout, že prostředí Carpiho školy bylo ve své době "renesančním místem", kam se sjížděly zájemci o studium z celé Evropy.

Začínal ve sboru [[Národní divadlo|Národního divadla]], kde však kvůli nevhodnému politickému posudku a osobní averzi tehdejšího vedení nemohl kariérně postoupit dále. Od roku [[1959]] však byl z podnětu významného českého dirigenta [[Zdeněk Košler|Zdeňka Košlera]] angažován jako sólista v [[Olomouc]]i, kde působil jako přední barytonista 26 sezon. Vedle rolí základního repertoáru ([[Rigoletto]] ve stejnojmenné opeře [[Giuseppe Verdi|G. Verdiho]], Scarpia v ''[[Tosca|Tosce]]'' [[Giacomo Puccini|G. Pucciniho]] atd.) vynikl jako malíř Mathis ve stejnojmenné [[Paul Hindemith|Hindemithově]] opeře, Flambeau v [[Arthur Honegger|Honeggerově]] ''Orlíku'', Filip v ''[[Don Carlos (Verdi)|Donu Carlosovi]]'' [[Giuseppe Verdi|G. Verdiho]] a Telramund ve [[Richard Wagner|Wagnerově]] ''[[Lohengrin (opera)|Lohengrinovi]]''. Ze sféry populární hudby pak nelze nezmínit hlavní roli v muzikálu [[Joe Darion|Joea Dariona]] a [[Mitch Leigh|Mitcha Leigha]] ''[[Man of La Mancha]]''. Hostoval v Německu, Rakousku, Itálii, Francii, Rumunsku aj. Intenzivně se věnoval rovněž [[koncert]]ní činnosti. Za vše jmenujme jeho vynikající interpretaci cyklu na smrt [[Jan Palach|Jana Palacha]] (hudba: [[Jan Bedřich]], text: [[Jaroslava Nohelová]]) ''Plamenný meč'', který vznikl z jeho osobní iniciativy. Po celou dobu své divadelní kariéry se věnoval [[Učitel|pedagogické]] [[Jednání|činnosti]]. Jeho pokračovatelkou se stala jeho nejlepší [[student]]ka a pozdější manželka [[Jaroslava Maxová]], česká operní pěvkyně a pěvecká pedagožka.

Na sklonku svého života působil jako učitel zpěvu na jedné z fakult [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] v Praze.