Friedrich Carl von Savigny: Porovnání verzí

Savigny pocházel z [[Lotrinsko|lotrinské]] zámožné rodiny, ve 13 letech osiřel a roku [[1795]] začal studovat práva v [[Marburg]]u. Po kratších pobytech na univerzitách v [[Jena|Jeně]], [[Lipsko|Lipsku]] a [[Halle]] roku [[1800]] v Marburgu promoval a začal přednášet trestní právo a pandekty, soubor [[římské právo|římského práva]]. Roku [[1803]] vydal knihu „Právo držby“ (''Das Recht des Besitzes''), která ho proslavila a prosadila nový způsob studia římského práva. Roku 1804 se oženil a podnikl cestu po Francii a jižním Německu, kde hledal nové prameny římského práva. Roku [[1808]] byl jmenován profesorem v [[Landshut]]u a roku [[1810]] na doporučení [[Wilhelm von Humboldt|Wilhelma von Humboldt]] v Berlíně, kde se stal třetím rektorem.

Zároveň pracoval na různých právních reformách a byl soukromým učitelem korunního prince. Roku [[1814]] vyšla jeho kniha „O povolání naší doby v zákonodárství a právní vědě“, kde Savigny hájil své přesvědčení, že právní systém každé země je součástí její specifické kultury, která se nedá libovolně měnit. V letech 1815-1831 vycházely jeho „Dějiny římského práva ve středověku“, kde Savigny ukázal, jak římské právo přežívalo po rozpadu říše, jak znovu rozkvetlo od 12. století v Itálii ([[Bologna]]) a žilo pak v dílech komentátorů. V letech 1840-1849 vyšel jeho osmidílný „Systém dnešního římského práva“, který dokazuje, že právní tradice je v Německu římská. Získal celou řadu vyznamenání a v letech 1842-1848 byl Velkým kancléřem, tj. pruským ministrem spravedlnosti.

* {{en}} [http://findarticles.com/p/articles/mi_gx5229/is_2003/ai_n19150038/pg_1 '' UXL encyclopedia of world bibliography'', heslo F. K. von Savigny]