Obec, původně nazvaná pouze ''Skalice'', se v listinách objevuje v polovině 14. století. Významu nabyla až jako ''Skalice Klášterská'', nyní ''Klášterní Skalice'' až později po založení posledního českého kláštera řádu [[cisterciáci|cisterciáků]] s kostelem Milosti Panny Marie (''Ad Gratiam beatae Virginis''), jehož zakládací listinu 13. října [[1357]] vydal [[Minden|mindenský]] biskup [[Dětřich z Portic]] a [[Kuglvajt]]u, původně cisterciácký mnich braniborskho kláštera v [[Lehnin]]u. Fundátor do nového založení pozval opata a 12 mnichů z mateřince v [[Sedlecký klášter|Sedlci]] u Kutné Hory. Věnoval jim pozemkový majetek, jmenovitě vesnice Skalici, [[Ždánice (okres Kolín)|Ždánice]], [[Miškovice]], [[Lipany (Vitice)|Lipskou]], les Kozí hřbet, a dále 2. 000 kop pražských grošů na stavbu kláštera. Základní kámen byl položen a vysvěcen olomouckým biskupem [[Jan Očko z Vlašimi|Janem VIII. Očkem u Vlašimi]], za přítomnosti císaře Karla IV., Arnošta z Pardubic, Dětřicha a dalších šlechticů. Dětřich spolu s pozdějšími donátory financoval stavbu trojlodní baziliky na půdorysu latinského kříže v délce něco přes 50 metrů a konventní budovy s čtvercovým rajským dvorem. Klášter přijal pod svou ochranu a finančně jeho stavbu podpořil král Václav IV. V dubnu roku [[1421]] byla blízká [[Kouřim]] obsazena husitským vojskem Pražanů, kteří patrně vyvrátili i stavebně nedokončené skalické opatství, konkrétní zprávy o něm chybí. Opět roku [[1481]] se připomíná nový opat s konventem jako chráněnec [[Páni z Landštejna|Viléma Zuba z Landštejna]], ale klášter jen živořil a v roce [[1553]] jej ke svým statkům připojil [[Sedlecký klášter]] již jako pustý.
