Kadaňsko-tušimická dráha: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m mezery, zamodření |
linkfix, mezery, opravy, reference |
||
Řádek 5:
| popisek =„Ufo“ při nakládce soupravy v dopravně T1
| číslo=
| provozovatel=
| délka= 12 + 8
| rozchod=1435
Řádek 12:
| maximální_rychlost= 60 km/h
| stanice=
{{BS3||DST||0,0|[[Březno (okres Chomutov)|Březno u Chomutova]] ([[Správa železniční dopravní cesty|SŽDC]])||}}
{{BS3||ABZlf|||[[Železniční trať Lužná u Rakovníka – Chomutov|trať do Žatce]]||}}
{{BS3||BST||1,1|P1|||}}
Řádek 33:
{{BS3|||DST|12,5|kolejiště [[Elektrárny Prunéřov|EPru]]|||}}
{{BS3|||ABZlg||spojka do žst. Kadaň-Prunéřov||}}
{{BS3|||ENDEe||([[Správa železniční dopravní cesty|SŽDC]])|}}
}}
'''Kadaňsko-tušimická dráha (KTD)''' je částečně dvojkolejná normálněrozchodná [[Vlečka|železniční vlečka]], skládající se ze dvou částí o délce 12 a 8 km, které spojují kolejiště drtírny a úpravny uhlí v [[Tušimice|Tušimicích]] s [[Elektrárny Prunéřov|Elektrárnami Prunéřov]] a [[Železniční stanice|železniční stanicí]] v [[Březno (okres Chomutov)|Březně u Chomutova]] na síti [[Správa železniční dopravní cesty|SŽDC]].
== Historie ==
Plány na stavbu uhelné dráhy od dolů v Tušimicích k prunéřovské elektrárně spadají do 60. let 20. století v souvislosti s rozvojem těžkého průmyslu v [[Československo|Československu]] a s tím spojenou narůstající těžbou uhlí, které mělo být následně spalováno v [[Tepelná elektrárna|tepelných elektrárnách]]. Mezi lety [[1967]]–[[1968]] byla předána do provozu Elektrárna Prunéřov I ('''EPRU I''') a s ní i tato dráha.<ref name="vlakynet">{{Citace elektronické monografie
Plány na stavbu uhelné dráhy od dolů v Tušimicích k prunéřovské elektrárně spadají do 60. let 20. století v souvislosti s rozvojem těžkého průmyslu v [[Československo|Československu]] a s tím spojenou narůstající těžbou uhlí, které mělo být následně spalováno v [[Tepelná elektrárna|tepelných elektrárnách]]. Koncem 60. let byla předána do provozu Elektrárna Prunéřov I ('''EPRU I''') a s ní i tato dráha. Trať byla zpočátku provozována pouze jako jednokolejná a neelektrifikovaná, což postupně zvyšujícím se objemům těžby přestávalo stačit. Kromě trati do Prunéřova byla také postavena druhá větev do Března, určená pro odvoz tušimického uhlí k jiným odběratelům (např. [[Elektrárny Mělník]], [[Elektrárna Chvaletice|Chvaletice]] apod.). Díky plánované dostavbě druhé Elektrárny Prunéřov II ('''EPRU II''') bylo o 10 let později rozhodnuto o elektrifikaci trati, zesílení svršku a zdvojkolejnění. Vzhledem k nevyhnutelné složité přestavbě silničního nadjezdu v km 9,0 je toto místo jako jediné na celé prunéřovské trati v délce cca 100 m i v současnosti jednokolejné. Trať do Března byla elektrifikována taktéž, ale vzhledem ke slabšímu provozu zůstala jednokolejná. Majitel a provozovatel dráhy, kterým byl koncern SHD-DNT (Severočeské hnědouhelné doly – Doly Nástup Tušimice) na trať v [[Plzeň|plzeňské]] [[Škoda Plzeň|Škodovce]] objednal [[Elektrická lokomotiva|elektrické lokomotivy]] řady E 479.0 (dnes [[Lokomotiva 130|130]]), která byla v té době také dodávána [[Československé státní dráhy|ČSD]]. Vyrobeno bylo 14 kusů, které se od „civilních“ lokomotiv lišily pouze v detailech. Nové lokomotivy však byly vyrobeny dříve, než byla dokončena elektrifikace trati, a tak byly ze začátku provozovány jako pronajaté u ČSD v [[Lokomotivní depo|lokomotivním depu]] [[Ostrava]]. Po elektrifikaci a komplexní modernizaci včetně osazení nového zabezpečovacího zařízení byla březenská trať otevřena k 5. 6. [[1979]] (prunéřovská až v roce [[1982]]) a lokomotivy pro ní určené se postupně vracely z Ostravy ke svému majiteli – jako první přišla E 479.0050 (130.050) v říjnu [[1978]], aby byla používána ke zkouškám na dokončované trati, a zbývající stroje postupně až do roku [[1981]], kdy dorazil poslední stroj E 479.0045 (130.045). Kromě elektrických lokomotiv sloužilo na trati také několik lokomotiv motorových (řady [[Lokomotiva 721|721]], [[Lokomotiva 740|740]] a [[Lokomotiva 770|770]]), které byly používány především k posunu či na nejrůznější pomocné výkony.▼
| příjmení = Balkovský
| jméno = Martin
| titul = Doprava na Kadaňsko - tušimickej dráhe
| url = http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/000945-Doprava-na-Kadansko-tusimickej-drahe/
| datum vydání = 2005-11-04
| datum přístupu = 2016-11-28
| vydavatel = Vlaky.net
▲
| příjmení = Kolektiv
| jméno = autorů
| titul = Řada 130
| url = http://www.prototypy.cz/?rada=130
| datum vydání = 2013
| datum přístupu = 2016-11-28
| vydavatel = Prototypy.cz
}}</ref> Vyrobeno bylo 14 kusů, které se od „civilních“ lokomotiv lišily pouze v detailech. Nové lokomotivy však byly vyrobeny dříve, než byla dokončena elektrifikace trati, a tak byly ze začátku provozovány jako pronajaté u ČSD v [[Lokomotivní depo|lokomotivním depu]] [[Ostrava]].<ref name="prototypy130"></ref> Po elektrifikaci a komplexní modernizaci včetně osazení nového zabezpečovacího zařízení byla březenská trať otevřena k 5. 6. [[1979]] (prunéřovská až v roce [[1982]]) a lokomotivy pro ní určené se postupně vracely z Ostravy ke svému majiteli – jako první přišla E 479.0050 (130.050) v říjnu [[1978]], aby byla používána ke zkouškám na dokončované trati, a zbývající stroje postupně až do roku [[1981]], kdy dorazil poslední stroj E 479.0045 (130.045).<ref name="prototypy130"></ref> Kromě elektrických lokomotiv sloužilo na trati také několik lokomotiv motorových (řady [[Lokomotiva 721|721]], [[Lokomotiva 740|740]] a [[Lokomotiva 770|770]]), které byly používány především k posunu či na nejrůznější pomocné výkony.
Novým majitelem trati a s ní i vozidel se po transformaci DNT v roce [[1994]] stala firma [[Severočeské doly]] (SD), patřící pod energetický gigant [[ČEZ]].<ref name="vlakynet"></ref> Ještě za dob DNT byly objednány nové lokomotivy řady [[Lokomotiva 184|184]]; první dva prototypy přišly po zkouškách na [[Železniční zkušební okruh Cerhenice|cerhenickém okruhu]] během roku [[1995]].<ref
| příjmení = Kolektiv
| jméno = autorů
| titul = Řada 184
| url = http://www.prototypy.cz/?rada=184
| datum vydání = 2008
| datum přístupu = 2016-11-28
| vydavatel = Prototypy.cz
}}</ref> O tři roky později byly vyrobeny ještě další dvě lokomotivy, které byly do Tušimic dodány v roce [[1999]].<ref name="prototypy184"></ref> Přestože lokomotivy přesvědčily svou spolehlivostí, vysokou tažnou silou a nízkou spotřebou energie (proti dvojicím řady 130 méně než poloviční),<ref name="sdkd">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Řada 184
| url = http://www.sd-kd.cz/data/technika/Rada_184.pdf
| datum vydání =
| datum přístupu = 2016-11-28
| vydavatel = SD – Kolejová doprava
}}</ref> na nákup dalších lokomotiv SD nenašly peníze, a tak zůstalo jen u těchto čtyř kusů. Dnes veškerý lokomotivní i vozový park patří firmě [[SD – Kolejová doprava]], jenž vznikla roku [[2001]] vyčleněním z mateřské společnosti SD.
== Provoz na trati ==
Lokomotivy řady [[Lokomotiva 130|130]] slouží na KTD ve dvojicích, vzhledem k náročným sklonovým podmínkám a velkým zátěžím (ložené soupravy váží až 1 500 tun). Místní přezdívka pro dvojici řady 130 je ''„Ufo“''. Stroje řady [[Lokomotiva 184|184]] ve dvojicích nejezdí, díky o čtvrtinu vyššímu výkonu než celá dvojice řady 130 dopravují vlaky samy. Mezi [[Tušimice]]mi a [[Prunéřov]]em je za
Na březenské části trati je provoz o poznání slabší, intenzita provozu závisí na objednaných vlacích od ostatních odběratelů. Obvykle je každý den vypravováno okolo tří souprav, které jsou tušimickou lokomotivou dopraveny do stanice [[Březno (okres Chomutov)|Březno]], kde si je buď přebere jiný dopravce (např. [[ČD Cargo]]) a odváží k zákazníkovi, nebo se soupravou po [[Úvrať|úvrati]] a [[Přepřah|přepřažení]] lokomotivy na druhý konec vlaku pokračuje lokomotiva [[SD
Kromě uhelných vlaků jsou také zaváděny různé pomocné vlaky při opravách trati (obvykle vedené motorovými lokomotivami řad [[Lokomotiva 721|721]], [[Lokomotiva 740|740]] nebo [[Lokomotiva 744.7|744.7]]) a také soupravy převážející vagóny na uhlí
Provoz na trati je řízen dispečerem se sídlem v [[Tušimice|Tušimicích]], samotná trať je pak rozdělena na kratší traťové úseky automatickými [[Hradlo (dopravna)|hradly]], jenž jsou označena P1–P9. I díky strategickému významu a s tím spojené vysoké úrovni zabezpečení provozu na trati dosud nedošlo k žádné větší nehodě, jedinou závažnější kolizí byla srážka lokomotivy 130.043 s nákladním automobilem [[Tatra]] na přejezdu poblíž [[Kadaň|Kadaně]] roku [[1994]].<ref name="vlakynet"></ref><ref name="prototypy130"></ref> Strojvedoucí byl pouze lehce zraněn, ale lokomotiva byla kvůli rozsahu poškození zrušena a později sešrotována.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Lokomotiva 130.043
| url = http://www.strojvedouciplzen.cz/index.php?page=fotografie&id=12892
| datum vydání =
| datum přístupu = 2016-11-28
| vydavatel = Plzeňští strojvůdci
}}</ref>
== Reference ==
<references />
== Galerie ==
<gallery>
| |||