Infanticida (lidé): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Historie: Ve slově přežily nahrazeno písmeno z písmenem ž značka: editace z Vizuálního editoru |
+upřesnění k zákonu z r. 374 +zdroj |
||
Řádek 14:
| strany = 177-179
| isbn = 978-80-87270-97-4
| url = https://books.google.cz/books?id=2J8iAwAAQBAJ&lpg=PA37&ots=b8j3fol95g&dq=child%20homicide%20374%20law%20roman&hl=cs&pg=PA37#v=onepage&q=child%20homicide%20374%20law%20roman&f=false
}}</ref>
Řádek 37 ⟶ 38:
== Křesťanství ==
[[Křesťanství]] infanticidu od počátku odmítalo. Z císařů ji jako první odsoudil [[Konstantin I. Veliký]] roku 318. Zákon na její zákaz
| příjmení = Wiedemann
| jméno = Thomas
| titul = Adults and Children in the Roman Empire
| vydavatel = Routledge
| rok = 2014
| počet_stran = 246
| strany = 37
| jazyk = en
| isbn = 978-0415749664
}}</ref> Koncil v [[Toledo|Toledu]] v roce 589 odsoudil infanticidu ve Španělsku, kde byla ještě stále přetrvávající praxí, a koncil v Konstantinopoli roku 1094 infanticidu položil na úroveň homicidy (prohlásil, že zabití dítěte je stejně závažné jako zabití dospělého člověka).
Ve středověku se ponechání dítěte napospas osudu dařilo bránit především [[klášter]]ům díky zavedené praxi, že nechtěné děti se nechávaly při dveřích kostela nebo kláštera. Kněží, mniši nebo jeptišky se o takové nalezence starali až do jejich dospělosti. Tato praxe dala později zrod prvním [[Sirotčinec|sirotčincům]] či [[dětský domov|dětským domovům]].
| |||