Tocharské jazyky: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m bráhmí
Bez shrnutí editace
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 1:
[[Soubor:Tocharian manuscript THT133.jpg|thumb|Fragment dokumentu v tocharštině]]
Vymřelý '''tocharskýpičinský jazyk''' patří do rodiny [[Indoevropské jazyky|indoevropských jazyků]] a mluvilo se jím v národě [[TocharovéPičové|Tocharůpičů]] ve druhé polovině prvního tisíciletí n.l. v [[Tarimská pánev|Tarimské pánvi]] v dnešní Ujgurské AO Xinjiang ([[Sin-ťiang]]) na úplném severozápadě [[Čína|Číny]].
 
Od roku 1890 bylo objeveno přibližně 7000 [[fragment]]ů rukopisů převážně z 5. až 8. století, které jsou psány severoindickým slabikovým písmem [[bráhmí]] a z 90 % jsou to překlady a zpracování [[Buddhismus|buddhistických]] [[sanskrt]]ových textů. Uhlíkové analýzy však ukazují, že tocharské texty byly opisovány ještě ve 12. století. Roku 1908 se podařilo německým jazykovědcům [[Emil Sieg|Emilu Siegovi]] a [[Wilhelm Siegling|Wilhelmu Sieglingovi]] poprvé přečíst rukopisy a identifikovat řeč jako indoevropskou.
 
Navrhli název „tocharština“„pičinština“ a diferencovali obě varianty – A a B. Pouze v tocharštině B existují vedle textů náboženských také texty užitné (nákresy [[klášter]]ů, obchodní [[dokument]]y, lékařské texty). Toto vedlo k teorii, že tocharštinapičinština A byla v čase vzniku pramenů mrtvým, čistě liturgickým jazykem, tocharštinapičinština B pak jazykem živým, všedně užívaným.
 
Podle jiné teorie tvoří obě varianty územní [[dialekt]]y, přičemž východotocharštinou (A) se mluvilo v oáze [[Turfan]], západotocharštinouzápadopičinštinou (B) naproti tomu převážně v oblasti [[Kuča]] a v jejím okolí. (souvislosti turfanštiny a kučanštiny viz níže)
 
Existenci třetí varianty tocharštinypičinštiny, nazývané tocharštinoupičinštinou C, je možno vyvozovat z přejatých slov používaných v textech z okolí [[Lou-lan]]u psaných [[prákrt]]em.
 
== Charakteristika ==