Johannes Diderik van der Waals: Porovnání verzí

 

== Život ==

 

Doktorskou disertaci s názvem ''Over de Continuiteit van den Gas - en Vloeistoftoestand'' obhájil v roce [[1873]]. V roce [[1876]] se stal [[profesor]]em fyziky na univerzitě v Amsterodamu. kde se zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Podařilo se mu nalézt vztah mezi [[objem]]em, [[tlak]]em a teplotou plynů a kapalin. Prokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul a způsobují vnitřní tlak v kapalinách. Dnes jsou známy jako [[van der Waalsovy síly]]. Zformuloval též tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i [[plyn]]y a tedy i změnu skupenství s platnosti pro kapaliny stejného složení. Byla to právě tato práce, která mu přinesla Nobelovu cenu a poskytla [[James Dewar|Siru Jamesi Dewarovi]] a [[Heike Kamerlingh Onnes|Heike Kamerlinghovi Onnesovi]] údaje potřebné pro výrobu kapalného [[Helium|hélia]].

 

 

V roce 1910 byly jeho práce oceněny Nobelovou cenou za fyziku.

{{Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1901-1925}}

{{Autoritní data}}

 

[[Kategorie:Nizozemští fyzici]]

[[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku]]

[[Kategorie:Narození 1837]]

[[Kategorie:Úmrtí 1923]]

[[Kategorie:Úmrtí 8. března]]

[[Kategorie:Muži]]