Václav Lucemburský (1350–1351): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
m typo
Řádek 14:
'''Václav Lucemburský''' ([[17. leden|17. ledna]] [[1350]] [[Praha]] – [[28. prosinec|28. prosince]] [[1351]]) byl třetím dítětem a prvním synem českého a německého krále [[Karel IV.|Karla IV.]] a současně jediným dítětem jeho druhé manželky [[Anna Falcká|Anny Falcké]].
 
Jeho narození znamenalo velkou změnu v nástupnictví na [[Seznam představitelů českého státu|českém trůnu]]. Karel&nbsp;IV. totiž s ohledem na fakt, že do té doby neměl žádného syna, označil již dříve za svého následníka svého mladšího bratra [[Jan Jindřich|Jana Jindřicha]], [[Markrabství moravské|markraběte moravského]]. Narození Václava situaci radikálně změnilo a Karel&nbsp;IV. se rozhodl tuto změnu jasně demonstrovat: nechal Václavovi ještě před dosažením 1.&nbsp;prvního roku života holdovat jako budoucímu českému králi. Takový krok nebyl běžný, a protože Karel nemohl počítat s tím, že by k neobvyklé přísaze přesvědčil českou šlechtu, holdovalo kojenci mezi 31.&nbsp;červencem a 15.&nbsp;prosincem 1350 dvanáct českých [[Seznam královských měst v Čechách, na Moravě a ve Slezsku|královských měst]]. V&nbsp;příslušných listinách pak Karel nechal zdůraznit, že následnictví Václava vyplývá ze starého zvyku předávání dědictví v mužské linii a také z právního řádu, neboť Karlův otec [[Jan Lucemburský]] rovněž učinil svým dědicem a nástupcem svého nejstaršího syna.<ref name="Seibt"/>
 
Tomuto aktu předcházelo také vyjednávání o budoucí manželce jedenáctiměsíčního Václava, za niž mu byla vybrána [[Anna Svídnická]], v té době jedenáctiletá. Jednalo se o další krok Karla&nbsp;IV. ke scelení teritoria [[Země Koruny české|zemí Koruny české]], neboť Anna byla neteří a dědičkou bezdětného [[Boleslav II. Malý|Bolka Svídnického]], panovníka [[Svídnické knížectví|Svídnicko]]-[[Javorské knížectví|Javorska]], posledního nezávislého slezského knížectví. Vzhledem k tomu, že v minulosti bývalo Svídnicko místem, kudy vedly nepřátelské výpady proti českým zemím, jevilo se jeho získání také jako otázka zajištění bezpečnosti státu, zvláště když Karel měl spory s polským panovníkem [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem&nbsp;III.]] Souhlas Bolka Svídnického s uzavřením dědické a svatební smlouvy, podle níž měl po jeho smrti na knížecí trůn usednout Václav, se po obtížných jednáních podařilo získat v prosinci 1350.<ref name="Kavka"/>