Verze z 12. 11. 2016, 11:17 editovat MatSuBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 146 390 editací m sjednocení infoboxu; oprava překlepu: _<ref → <ref; kosmetické úpravy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 13. 11. 2016, 12:22 editovat zrušit editaci Trasprd (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 4 148 editací m Úprava odkazu na Moskevský kreml. značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 97: === 1. dějství === [[Soubor:Nevrev ksenia godunova Color.jpg\|náhled\|300px\|Obraz N.V.Nevreva:Předvedení Xenie Dimitru Samozvanci]] (Náměstí v Moskvě před [[Moskevský Kreml\|Kremlem]]em) Car Boris Godunov zemřel, před branami Moskvy stojí polské vojsko vedené mužem, který o sobě tvrdí, že je Dimitrij, syn cara Ivana Hrozného — lid se obává budoucnosti (sbor ''Veliké hoře stihlo matičku rodnou zem''). Patriarcha Jov vyzývá shromáždění, aby zůstalo věrné Godunovovým dětem Fjodorovi a Xenii (árie ''Všichni tvoji bojarové přísahají v souboru''). Lid je však rozpolcem mezi přívržence Fjodora a Dimitrije. Hrozící potyčku zažehnává vůdce vojska Basmanov, který radí k přijetí nového pretendenta (árie ''Slyš mne, Moskvo! Země celá Dimitra již uznala''). Odvolává se rovněž na carevnu Marfu, matku careviče Dimitrije. Lidé ihned následuje Basmanova, což s nelibostí komentuje kníže Šujskij (árie ''V záhubu lid slepý uhání... Klaňte se mu, kořte se mu, samozvanci veřelému''). Dav ubije dosavadní carevnu i mladého cara Fjodora, na scénu přichvátá vyděšená Godunovova dcera Xenie (zpěv ''Pomoc! Slyšte! Smilování! Kde's, ó Bože! Ty je spas!''). Šujskij ji bere do své ochrany a odvádí. Vchází průvod Dimitrijův (sbor ''Hle, vzešlo jasné slunce nad celou ruskou zem''). Dimitrij poprvé vstupuje do Kremlu (árie ''Buď žehnán, slávy naší památníku... Praotců duch nechť žehná svého syna''). Jeho ušlechtilost a vlastenecký výraz přesvědčí lid, důležité však je, zda jej za svého syna uzná Marfa. Carevna je jako ostatní uchvácena Dimitrijovou osobností, vidí však hned, že není jejím synem, i když on ji upřímně považuje za svou matku. Marfa po delším váhání vidí v "Dimitrijovi" svého náhradního syna, symbol své pomsty, a bere jej do náruče (duet ''Matko, drahá matko!... Bože můj, jsem zničena!''). Toto Marfino gesto přesvědčí i lid vedený patriarchou, jen kníže Šujskij je nadále přesvědčen, že se jedná o podvodníka (finále ''Cařice jej uznává, matka syna poznává'').

Dimitrij: Porovnání verzí