Wikipedie

Křesťanský fundamentalismus: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m typo, fmt, port
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
Roboti
146 390 editací
m oprava překlepů: obětmi → oběťmi; CheckWiki: oprava duplicitních referencí; kosmetické úpravy
Řádek 2:
[[Soubor:DavidWoronieckiWithSign.jpg|náhled|Demonstrant s heslem „poslouchej Ježíše nebo zhyň“]]
 
'''Křesťanský fundamentalismus''' (z lat. fundamentum - základ, podklad) je směr v [[Křesťanství|křesťanském náboženství]], který zahrnuje bezvýhradné, nekritické zastávání názorů určité náboženské křesťanské nauky. Velký důraz klade na [[Bible|bibli]] a hájí stanovisko [[Literalismus|literalismu]] - doslovného znění bible. Základ (fundamentum) křesťanství tvoří [[víra]] v [[Dogma|dogmata]] a [[Zázrak|zázraky]] (např. [[Neposkvrněné početí Panny Marie|neposkvrněné početí]], neomylnost bible, [[Zmrtvýchvstání|tělesné zmrtvýchvstání]]), ovšem jejich výčty se liší. Shoda naopak panuje v přesvědčení o nepřípustné reformovatelnosti základů křesťanské víry např. prostřednictvím transformace různých vědeckých poznatků do [[teologie]].<ref name="rfr1">{{Citace monografie|příjmení=Pavlincová|jméno=Helena|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník judaismus - křesťanství - islám|vydání=2|vydavatel=Nakladatelství Olomouc s.r.o|místo=Olomouc|rok=2003|počet stran=661|strany=297|isbn=80-7182-165-9}}</ref>
 
Cílem náboženského fundamentalismu je resakralizace společnosti, tedy přesun náboženství ze zadních řad, kam bylo zatlačeno novodobými vědeckými poznatky, [[Sekularismus|sekularismem]] a moderní společností, zpět do popředí.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Armstrongová|jméno=Karen|příjmení2=|jméno2=|titul=Islám|vydání=1|vydavatel=Nakladatelství Slovart s.r.o.|místo=Banská Bystrica|rok=2008|počet stran=225|strany=197|isbn=978-80-7391-155-3}}</ref>
Řádek 8:
Náboženský fundamentalismus je přítomen ve všech významných náboženských směrech jako rozhodné vyjádření nesouhlasu s [[Moderní společnost|moderní společností]].<ref>Ibid., S. 209.</ref> Křesťanský fundamentalismus vznikl jako první, protože se s moderní společností, vědeckým pokrokem a [[Sekularismus|sekularismem]] potýkal jako první.<ref>Ibid., S. 194.</ref>
 
== Fundamentalismus, tradicionalismus a konzervatismus ==
Pojmy fundamentalismus, tradicionalismus a konzervatismus bývají někdy zaměňovány. Křesťanský fundamentalismus se ale od tradicionalismu a konzervatismu liší především tím, že neuznává mnohé tradice a považuje je za něco, co bylo k původní víře později lidmi přidáno (např. [[Relikvie|uctívání ostatků]]).<ref>Ibid., S. 196.</ref> Tradicionalisté v [[Římskokatolická církev|římskokatolické církvi]] jsou lidé, kteří nesouhlasí s vývojem církve a odmítají především [[Druhý vatikánský koncil|Druhý Vatikánský koncil]] a jeho závěry. Dodnes např. praktikují předkoncilní tzv. ''[[Tridentská mše|Tridentskou mši]]''.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Traditional Catholic|url=http://www.fact-index.com/t/tr/traditional_catholic.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=20160427}}</ref> Konzervatisté oproti tomu respektují [[Doktrína|doktríny]], učení a tradice [[Římskokatolická církev|římskokatolické církve]] a velmi lpí na jejich dodržování.
 
Řádek 17:
 
== Prameny fundamentalismu ==
Definice fundamentalismu může odkazovat na mnoho dalších v minulosti prováděných skutků, např. na [[Martin Luther|Lutherovu]] zásadu [[Sola scriptura|Sola Scriptura]] či polemiku s nálezky lidskými v církvi u [[Matěj z Janova|Matěje z Janova]]. V tomto duchu by se daly nalézt jistě i další historické paralely, které bychom mohli dnes označit za fundamentální či za projevy fundamentalismu (nápravná hnutí, [[reformace]], návrat k učení [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] atd). Prameny fundamentalismu v užším smyslu však můžeme sledovat až od 19. století, kdy byly odpovědí na mnohé výzvy, které stavěla věda a moderní společnost před křesťanskou víru (např. [[Evoluce člověka|evoluce]] či sekularismus).<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kropáček|jméno=Luboš|příjmení2=|jméno2=|titul=Islámský fundamentalismus|vydání=1|vydavatel=Vyšehrad|místo=Praha|rok=1996|počet stran=263|strany=11-13|isbn=80-7021-168-7}}</ref>
 
=== Evangelikalismus ===
{{Podrobně|Evangelikalismus}}
Prvním důležitým pramenem křesťanského fundamentalismu byl vzestup [[Evangelikalismus|evangelikálních]] církví a především vznik hnutí [[První velké probuzení|Prvního velkého probuzení]] a [[Druhé velké probuzení|Druhého velkého probuzení]] ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]]. [[Británie (ostrov)|Británie]] přispěla svým [[Metodismus|metodismem]] v letech 1730-1840. [[Evropa]], především [[Německo]], pak položilo základy pro oba tyto směry rozvojem [[Pietismus|pietismu]].<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Schwarz|jméno=Hans|titul=Theology in a Global Context: The Last Two Hundred Years|url=https://books.google.cz/books?id=gtkvQxB-6lsC&pg=PA91&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false|vydavatel=Wm. B. Eerdmans Publishing Co.|místo=Cambridge|datum vydání=2001|datum přístupu=20160427}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Heyrman|jméno=Christine Leigh|titul=The First Great Awakening|periodikum=Divining America|vydavatel=National Humanities Center|url=http://nationalhumanitiescenter.org/tserve/eighteen/ekeyinfo/grawaken.htm|datum vydání=|datum přístupu=20160427}}</ref> Tento nesourodý základ zvláště vhodně komentuje církevní historik [[Randall Balmer]]: „''Evangelikální hnutí je typicky severoamerickým fenoménem, který vznikl smíšením myšlenek pietismu, presbyteriánství a pozůstatků puritánství. Evangelikální hnutí si vypůjčila specifické části právě z těchto směrů a to např. vroucnou spiritualitu od pietistů, dogmatickou doslovnost od presbyteriánů a individualistickou introspekci od puritánů.''“'<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Balmer|jméno=Randall|titul=The Encyclopedia of Evangelicalism|url=https://books.google.cz/books?id=syUupeVJOz4C&pg=PR8&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false|vydavatel=Westminster John Knox Press|místo=Louisville, Kentucky|datum vydání=2002|datum přístupu=20160427}}</ref> Pro evangelikály je rovněž zcela zásadní učení o reálném, nikoliv symbolickém, [[Mesianismus|mesianismu]] (příchodu Mesiáše) a [[Milenarismus|milenarismu]] ([[chiliasmus]] - tisíciletá Kristova vláda).<ref name="rfr2">MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 202</ref>
 
=== Dispenzacionalisté ===
{{Podrobně|Dispenzacionalismus}}
 
Druhým pramenem pak je dispenzacionalismus (z angl. dispension tj. rozptýlení, diaspora), což je proud, který vznikl v roce 1830 v Anglii a zahrnuje novou interpretaci bible. Za zakladatele je považován John Darby (1800-1882), který byl vůdcem náboženské skupiny plymouthských bratří.<ref>{{Citace monografie|příjmeníname=Pavlincová|jméno=Helena|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník"rfr1" judaismus - křesťanství - islám|vydání=2|vydavatel=Nakladatelství Olomouc s.r.o|místo=Olomouc|rok=2003|počet stran=661|strany=297|isbn=80-7182-165-9}}</ref>
 
Dispencionalizmus zastává milenarismus (také [[chiliasmus]]) a dělí čas do sedmi různých fází, které vnímá jako stupně [[Bůh|Božího]] zjevení. Dále tento směr propaguje, že na konci každého stupně Bůh potrestal lidstvo, protože se ukázalo, že lidstvo před Bohem selhalo. [[Sekularismus]], [[liberalismus]] a nemorálnosti v roce 1920 byly pro zastánce tohoto směru důkazem, že lidstvo před Bohem opět selhalo. V tomto duchu tedy Dispenzacionalisté věří, že svět je nyní na pokraji posledního stupně, kdy se odehraje konečná bitva tzv. [[Armagedon|Armageddon]] v oblasti [[Izrael|Izraelského]]ského [[Megido|Megida]] a po ní nastane milenium, tedy tisícileté Kristovo království. Dispenzacionalisté vytvořili celou „historickou školu,''“'' jejíž účelem je zkoumat dějinné události, aktuální politický a společenský vývoj. To proto, aby dokázali včas rozpoznat události vedoucí k příchodu [[Mesiáš|Mesiáše]]e. Pro tento směr je zásadní víra v tzv. „tajné nanebevzetí svatých''“'', které může přijít zcela neočekávaně. Vyvolení pak budou s Mesiášem žít po sedm let v [[Nebe|nebi]], zatímco ti, kteří zůstanou na zemi, budou po těchto sedm let trpět [[Válka|válkami]], [[Hladomor|hladomory]], přírodními a jinými [[Katastrofa|katastrofami]]. Tento směr však počítá i se speciální židovskou variantou. [[Židé]], jako nevěřící (nepřijali Ježíše za svého spasitele), budou žít ve své zaslíbené zemi ([[Izrael|Izraeli]]i), vybudují vlastní stát, avšak vládnout jim bude [[Antikrist]], který se bude pouze vydávat za [[Spasitel|spasitele]]. Během jeho vlády dojde k [[Jeruzalémský chrám|znovupostavení chrámu]], zavedení praxe obětování v chrámu, [[Teror|teroru]] a především k boji Izraelců proti mnohonásobné přesile jejich nepřátel. Celé toto období se bude nazývat [[Jákobovo soužení]] a Izrael bude sloužit jako nedokonalý nástroj k nastolení Kristovy vlády. Jákobovo soužení skončí příchodem Mesiáše, který svrhne Antikrista a nastolí své království.<ref>Ibid., S. 40-41.</ref>
 
=== Princetonská teologie ===
Třetím pramenem je [[Princetonská univerzita|princetonská]] teologie, která reagovala na vzrůstající kritiku bible způsobenou rozvojem vědeckého poznání mezi roky 1840-1920. Proti této kritice postavila doktrínu neomylnosti bible, podle níž bible vznikla božím vnuknutím a je zcela prosta jakékoliv chyby nebo omylu. Princentonský profesor teologie Charlese Hodge na svých seminářích vždy trval na tom, že bible je neomylná, protože ji inspiroval či své myšlenky „vdechl''“'' do autorů (spisovatelů) bible přímo Bůh. Pro podporu tohoto tvrzení mu sloužila tato biblická pasáž: „''Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.''“' ([[Druhý list Timoteovi|2 Timoteovi]] 3,16). Princetonští teologové tedy tvrdí, že bibli je třeba chápat [[Literalismus|zcela doslovně]] a především ji nepodrobovat [[Textová kritika|vědeckému zkoumaní]], kterým vědci běžně zkoumají historické dokumenty. Mimo jiné tvrdí i to, že [[Modernismus (teologie)|křesťanský modernismus]] a [[liberalismus]] svádí lidi do [[Peklo|pekla]] (zatracení) stejně jako ostatní nekřesťanská náboženství.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kee|jméno=Howard ed|příjmení2=|jméno2=|titul=Christianity: A Social and Cultural History|vydání=1|vydavatel=Upper Saddle River|místo=New York|rok=1998|počet stran=|strany=484|isbn=ISBN 0-13-578071-3}}</ref>
 
Doktrína „Biblical inerrancy''“'' tedy neomylností a doslovností bible je stěžejní pro křesťanský fundamentalismus.<ref>MENDEL, M., ''name="Náboženství v boji...rfr2"'', S. 202</ref>
 
=== The Fundamentals ===
Posledním, čtvrtým pramenem fundamentalismu byl dvanáctidílný spis ''The Fundamentals'', vydaný v letech 1910-1915. Jednalo se o sponzorovanou publikaci, která byla zdarma dodána duchovním, laikům a knihovnám v celkovém počtu přesahujícím 3 miliony výtisků. V této verzi se ustálily některé hlavní věroučné body křesťanského fundamentalismu<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Torrey|jméno=R.A ed|titul=The Fundamentals A Testimony to the Truth|url=http://www.webcitation.org/query?url=http://www.geocities.com/Athens/Parthenon/6528/fundcont.htm&date=2009-10-25+06:18:43|vydavatel=|místo=|datum vydání=2002|datum přístupu=20160427}}</ref>:
* Doktrína o neomylnosti bible.
* Doslovná pravdivost bible, včetně pasáží popisující Kristovy zázraky a stvoření světa Bohem v Genesis.
* Neposkvrněné početí Krista
* Vzkříšení a návrat Krista (druhý příchod Mesiáše).
Řádek 46:
 
== Vnímaní fundamentalistů a jejich projevy ==
[[Fundamentalismus|Fundamentalisté]] se obecně vnímají jako lidé, kteří stojí proti [[Moderní společnost|moderní společnosti]], teoreticky se tak jedná o postmoderní hnutí.<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám",'' S''.'' 201.</ref> A to proto, že fundamentalismus nabízí alternativní pohled na svět (např. kreacionismus místo evoluce). Sami sebe však nevnímají ve většině případů jako bojovníky, ale jako oběti. Věří, že jim moderní společnost vnucuje názory a postoje, které jsou v rozporu s jejich vírou. Zpočátku se tak jedná o běžné věřící, kteří se snaží moderní společnost a svou víru nenásilnou cestou spojit. V případě neúspěchu, pak u nich může dojít k nárůstu agresivity. Ovšem stále s myšlenkou, že jsou pouhými obětmioběťmi moderní společnosti, kterou vnímají pouze negativně a především jsou přesvědčeni, že moderní, sekulární establishment se snaží veškeré náboženství sprovodit ze světa a ne vždy jsou v tomto ohledu [[Paranoia|paranoidní]]. To následně vede k boji s touto společností, stále však v rámci zákonů dané země. Existují však i případy kdy náboženský fundamentalismus přeroste v otevřenou válku či [[Křesťanský terorismus|terorismus]]. Je však nutné zmínit, že takovýchto fundamentalistů je absolutní menšina a jedná se spíše o psychicky narušené jedince, než o běžné představitele křesťanského fundamentalismu.<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám"'', S. 194-195</ref> ▼
[[Fundamentalismus|Fundamentalisté]] se obecně vnímají jako lidé, kteří stojí proti [[Moderní společnost|moderní společnosti]], teoreticky se tak jedná o postmoderní hnutí.<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám",'' S''.'' 201.
▲</ref> A to proto, že fundamentalismus nabízí alternativní pohled na svět (např. kreacionismus místo evoluce). Sami sebe však nevnímají ve většině případů jako bojovníky, ale jako oběti. Věří, že jim moderní společnost vnucuje názory a postoje, které jsou v rozporu s jejich vírou. Zpočátku se tak jedná o běžné věřící, kteří se snaží moderní společnost a svou víru nenásilnou cestou spojit. V případě neúspěchu, pak u nich může dojít k nárůstu agresivity. Ovšem stále s myšlenkou, že jsou pouhými obětmi moderní společnosti, kterou vnímají pouze negativně a především jsou přesvědčeni, že moderní, sekulární establishment se snaží veškeré náboženství sprovodit ze světa a ne vždy jsou v tomto ohledu [[Paranoia|paranoidní]]. To následně vede k boji s touto společností, stále však v rámci zákonů dané země. Existují však i případy kdy náboženský fundamentalismus přeroste v otevřenou válku či [[Křesťanský terorismus|terorismus]]. Je však nutné zmínit, že takovýchto fundamentalistů je absolutní menšina a jedná se spíše o psychicky narušené jedince, než o běžné představitele křesťanského fundamentalismu.<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám"'', S. 194-195</ref>
 
== Opičí proces ==
{{podrobně|Opičí proces}}
Příkladem boje křesťanského fundamentalismu s moderní společností se stal opičí proces (také daytonský proces, Scopesův opičí proces, oficiálně stát Tennessee vs. Scopes), který se odehrál v americkém městečku [[Dayton (Tennessee)|Dayton]], ve státě [[Tennessee]] roku 1925. V tomto procesu teoreticky prohrály obě strany. [[Evolucionismus|Evolucionisté]] prohráli soud a fundamentalisté sklidili od tisku neuvěřitelný posměch, který je ještě více utvrdil v jejich představách.<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám",'' S''.'' 196. </ref> V tomto procesu šlo o porušení tzv. Butlerova zákona, který zakazoval výuku [[Evoluce člověka|evoluce]]. Tento zákon pomáhal prosazovat William Bell Riley, který byl v té době prezidentem ''Světové společnosti křesťanských fundamentalistů''. Zákon porušil středoškolský učitel John Thomas Scopes, který ho považoval za zcela absurdní. Celý případ získal neuvěřitelnou pozornost. Mimo jiné se jednalo o vůbec první případ, který byl přenášený rádiovým vysíláním do celých Spojených států. Verdikt soudu však byl jednoznačný, Scopes byl odsouzen za porušení Butlerova zákona a potrestán pokutou 100 dolarů. Po odvolání a přezkoumání případu Nejvyšším soudem v Tennessee byl rozsudek zachován, avšak trest byl zmírněn na 50 dolarů.
 
== Sionismus ==
{{Podrobně|Sionismus}}
 
Vzestup křesťanského fundamentalismu se projevil i v silné podpoře [[Sionismus|sionismu]], především díky všeobecné víře fundamentálních hnutí v milenarismus (také [[chiliasmus]]), tedy v brzký příchodu [[Mesiáš|mesiáše]].<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 202.</ref>
 
Pro dispenzacionalistickou historickou školu hrají židé důležitou roli v příchodu Mesiáše. Proto není překvapením, že se mnohé směry křesťanského fundamentalismu postavily na stranu [[Židé|židů]] a pomáhaly [[Sionismus|sionismu]]. Bez [[Izrael|Izraele]]e by totiž, dle přesvědčení fundamentalistů, nebyl možný příchod Mesiáše. Proto vznikaly nadace křesťanských fundamentalistů, které bojovaly za myšlenku sionismu, a to mnohdy s větším zápalem než sami židé, protože cítili, že by tak mohli výrazně urychlit příchod Mesiáše. Historie spojená se sionismem a Izraelem pak byla zvláště pro dispenzacionalistickou historickou školu jasným potvrzením, že jejich víra je správná. Ať již se jednalo o reformu [[Hebrejština|hebrejštiny]], [[Balfourova deklarace (1917)|Balfourovu deklaraci]] (1917) či samotné založení státu Izrael (1948), [[Šestidenní válka|Šestidenní válku]] či izraelské drtivé vítězství v ní. To vše fundamentalistům potvrzovalo, že jejich výklad bible a historických souvislostí je zcela správný, a rovněž se jednalo o silný impulz, který napomohl dalšímu rozvoji křesťanského fundamentalismu v USA a Evropě.<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 40-41.</ref>
 
== Reference ==
<references />
 
Řádek 88 ⟶ 87:
 
{{Portály|Křesťanství}}
 
[[Kategorie:Náboženské způsoby a chování]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Křesťanský_fundamentalismus“