Experimentální hudba: Porovnání verzí

* '''[[dodekafonie|dodekafonií]]''', která se snažila zrovnoprávnit všechny tóny vytvořením řady 12 tónů, z nichž žádný se nesměl opakovat, dokud nezaznělo zbylých 11 ([[Arnold Schoenberg|Arnold Schönberg]]);

Přibližně v době vzniku kolínského studia se formovaly komunity stejných zájmů i v [[Spojené státy americké|USA]]. Vedle skupiny kolem [[John Cage|Johna Cage]] a skupiny kolem manželů Baaronových, experimentujících s [[magnetofon]]em, vynikla skupina kolem [[Vladimir Ussachewsky|Vladimira Ussachevského]], profesora [[Kolumbijská univerzita|Columbia University]] v [[New York]]u. Po prvním předvedení jeho experimentů v úzkém kruhu odborníků [[6. květen|6. května]] [[1952]] vzniklo velmi rychle The Electronic Music Center of Columbia and Princeton Universities a již 28. října téhož roku se konal v Muzeu moderního umění první veřejný koncert. Úvodní slovo měl [[Lepold Stokowski]] a v informativní přednášce Ussachewski poprvé užil termín '''Tape-Music'''. Zazněly Ussachewského Sonic Contours a skladby Otty Lueninga Low Speed, Invetion a Fantasy in Space. V roce 1953 se Ussachewsky účastní pařížského kongresu experimentální hudby a při následující cestě do Evropy v roce [[1957]] objeví v místním rozhlase v [[Baden-Baden]]u kombinovaný upravovač zvuku Klangumwandler, který se pak stane typickým prostředkem newyorského studia. V roce [[1959]] získalo centrum značnou finanční podporu Rockefellerovy nadace, takže v polovině šedesátých let disponovalo 3 studii, laboratoří pro základní technický výzkum a vlastním koncertním sálem. V čele vybavení byl velký '''RCA Sound Synthetizer Marc II.''' vytvořený ze 4 stejných bloků, obsahujících paralelní přístroje ke zvukové syntéze. Ty umožňovaly na svou dobu velkou produkci elementů o bohatě nastavitelných parametrech. Povelové zařízení pracovalo pomocí [[děrná páska|děrné pásky]], na kterou se děrovaly informace [[binární kódování|binárním kódem]].