Městské právo: Porovnání verzí

[[Soubor:Exhibition box with book of Třebíč city laws in exhibition 680 let městských práv v Třebíči v dobových písemnostech in Muzeum Vysočiny Třebíč in Třebíč, Třebíč District.JPG|thumbnáhled|Soupis městských práv města Třebíče]]

Na území českého přemyslovského státu ve [[13. století]] přišlo městské právo z německého prostředí a v rámci historického bádání tedy odpadá otázka formování městského práva a jeho vztah k raně středověkým útvarům městského či předměstského charakteru. Pro rozšiřování městských práv je typické vytváření okruhů jednotlivých právních souborů, tj. nově zakládané město přejímalo již hotový soubor práv jiného města a netvořilo si vlastní. Tyto okruhy byly ovlivněné i geograficky a na území českého státu se městské právo šířilo především ze [[Sasko|Saska]] a [[Slezsko|Slezska]] ([[Magdeburské právo|severoněmecký právní okruh]]) a také z jihovýchodu, z [[Bavorsko|Bavorska]] a [[Rakousko|Rakouska]] (jihoněmecký právní okruh). Některá západočeská města v čele s [[Cheb]]em např. převzala městskéNorimberské právo|jihoněmecký městaprávní [[Norimberkokruh]]a). Výjimečně je prokázáno ovlivnění městského práva města Hodonína [[HodonínUhersko|uherským]]a uherským okruhem [[Stoličný Bělehrad|Stoličného Bělehradu]], pravděpodobně pod vlivem královny [[Konstancie Uherská|Konstancie]], která při lokaci [[Hodonín]]a hrála důležitou roli. Vedle těchto dvou základních okruhů německých práv se odvíjely i menší okruhy měst, která převzala městská práva jiného českého města, ale i pro ta jako původní základ sloužila práva německá.

Pokud město přijalo městské právo jiného města, bylo pak na ně po právní stránce vázáno a soud mateřského města pro ně sloužil jako vrchní instance, ke kterému směřovala odvolání a žádosti o [[naučení]]. Takto fungovala praxe až do vlády [[Václav IV.|Václava IV.]], který v roce [[1387]] zakázal městským soudům odvolávat se do zahraničí. I předtímPřesto se ovšemještě mnohápoté některá města založenávýjimečně na magdeburském právu neodvolávalaodvolávala do vzdáleného [[Magdeburg]]u, aleačkoli domístními centry byly už předtím jednoznačně [[Litoměřice|Litoměřic]], neboresp. dona Moravě [[Olomouc]]e. Pro jihoněmecký právní okruh byly typické volnější vazby a čtyři místní relativně samostatné okruhy (pražský, jihlavský, brněnský a znojemský), takže žádosti o naučení jen zpočátku směřovaly do [[Norimberk]]a. Odvolacími centry se zde nakonec staly odvolacímiv centryČechách [[Staré Město (Praha)|Staré Město pražské]] a na Moravě [[Brno]].<ref>Hledíková, Z., Janák, J., Dobeš, J. ''Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 203 a 204.</ref>

* okruh měst s [[magdeburské městské právo|magdeburským městským právem]] (např. [[Uničov]], [[Bruntál]], [[Přelouč]], [[Hradec Králové]], [[Litoměřice]], [[Kolín]], [[Kouřim]])

* okruh měst s [[norimberské městské právo|norimberským městským právem]] (např. [[Cheb]])