Burgtheater: Porovnání verzí

[[SouborFile:Burgtheater-Wien-März-2008.jpg|thumb|440px|Burgtheater (průčelí)]]▼

== Divadlo a herci ==▼

[[Soubor:Burgtheater, Wien (2).jpg|thumb|250px|Burgtheater (hlavní vstup)]]Burgtheater zůstal silně tradiční scénou se specifickou kulturou až do konce 60. let 20. století. Od počátku 70. let se stal místem působení některých nejvýznamnějších evropských ředitelů a designérů. S mnoha prvotními inscenacemi her spisovatelů a dramatiků, jako jsou [[Thomas Bernhard]], [[Elfriede Jelineková|Elfriede Jelinek]], [[Peter Handke]], [[Peter Turrini]] nebo [[George Tabori]], se řediteli [[Claus Peymann|Clausu Peymannovi]] podařilo potvrdit věhlas Burgtheateru jako jedné z předních evropských scén.▼

Do roku 1776 měl divadlo od rakouského státu pronajaté Johann [[Koháryové|Koháry]]. Když se Koháry roku 1773 dostal do finančních potíží, přizval v témže roce jako kurátora Josefa [[Keglevićové|Kegleviće]], ředitele divadla hraběte [[Václav Špork|Václava Šporka]], prasynovce [[František Antonín hrabě Špork|František Antonín Špork]], který mj. poprvé představil [[lesní roh]] a&nbsp;uvedl [[Antonio Vivaldi|Antonia Vivaldiho]] v [[Praha|Praze]], ustavil výbor pro financování pod předsednictvím Franze Kegleviće za své asistence roku 1773 a Karl Keglević se stal ředitelem [[Theater am Kärntnertor|Divadla u Korutanské brány]] kvůli zlepšení hospodářských výsledků. Roku 1776 kurátor Josef Keglević vyhlásil bankrot divadla a téhož roku, za panování císaře [[Josef II.|Josefa II.]], divadlo přešlo opět pod správu státu. Ředitel divadla Václav Špork a předseda výboru pro financování divadla Franz Keglević byli odvoláni z funkce a&nbsp;[[Trnavská univerzita]], jejímž rektorem byl Alexander Keglević v letech 1770/71, získala povolení nastěhovat se do [[Budínský hrad|Budínského hradu]]. Do roku 1776 bylo divadlo financováno [[de facto]], nikoli však [[De iure|de jure]], [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstvem Ježíšovým]] z Trnavské univerzity, jež bylo roku 1773 na příkaz papeže [[Klement XIV.|Klementa XIV.]] zrušeno, tudíž je obtížné určit, kdo byl tehdy skutečným ředitelem. Také proto existují podezření, že shoda příjmení není náhodná. [[4. červenec|4. července]] 1792 císař [[František I. Rakouský|František II.]] rozhodl o novém pronájmu divadla, nebylo však možné najít žádného nájemce, tudíž nebylo ředitelům Burgtheateru, jako státním zaměstnancům, umožněno účastnit se, neboť jejich působení (smlouva) neskončilo, proto nebyl nalezen nový nájemce. Ve [[Výběrové řízení|výběrovém řízení]] na ředitele nakonec zvítězil [[Ferdinand Pálffy]] v letech 1794-1817, jehož prostředky pocházely z báňského institutu [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]], první technické univerzity na světě.<ref>Briefe an ihre Kinder und Freunde; Verfasser/in: Maria Theresa, Empress of Austria; Alfred Ritter von Arneth, Verlag: Braumüller, Wien 1881.</ref><ref>Katalog der Portrait-Sammlung der k.u.k. General-Intendanz der k.k. Hoftheater: zugleich ein biographisches Hilfsbuch auf dem Gebiet von Theater und Musik, Burgtheater, Wien 1892, A. W. Künast</ref><ref>Alt und Neu Wien: Geschichte der österreichischen Kaiserstadt, Band 2, von Karl Eduard Schimmer, Horitz Bermann, Wien 1904, Seite 215</ref><ref>Théâtre, nation & société en Allemagne au XVIIIe siècle, Roland Krebs, Jean Marie Valentin, Presses universitaires de Nancy, 1990.</ref><ref>Ungarische Revue, Volume 11, S.53, Magyar Tudományos Akadémia, Franklin-Verein, 1891.</ref>[[Soubor:Theaterchronik Wien 1774 Titel.jpg|thumb]]▼