Právní jednání: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
pokračování v doplňování
doplnění
Řádek 40:
 
== Neplatné nebo zdánlivé právní jednání ==
Neplatnost právního jednání může být buď ''absolutní'', která nastává bez dalšího a [[soud]] k ní přihlíží z úřední povinnosti, nebo ''relativní'', jenž je stanovena na ochranu určitého účastníka a kterou on musí nejdříve namítnout, jinak je právní jednání považováno za platné {{OZ|586}}. Absolutní neplatnost je zákonem stanovena jen u právního jednání, které se zjevně příčí [[Dobré mravy|dobrým mravům]], nebo které odporuje [[zákon]]u a současně zjevně narušuje [[veřejný pořádek]], příp. pokud je plnění od počátku nemožné ({{OZ|588}}). V ostatních případech jde o neplatnost relativní. Základním pravidlem při posuzování platnosti navíc je, že na každé právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné, než neplatné ({{OZ|574}}). Neplatnost by tedy měla být spíše výjimečnou, nastane-li, nemá takové právní jednání žádné právní následky. Důsledkem je pouze právo na náhradu vzniklé [[Újma|škody]] ({{OZ|579 odst. 2}}).
Aby byl právní úkon platný, tj. aby založil ty právní následky, jež jsou mu přisuzovány, musí splňovat určité náležitosti (především na straně jednající osoby).
 
Od neplatného právního jednání je ovšem třeba odlišovat právní jednání ''zdánlivé'', které pro právo vůbec neexistuje, resp. ke kterému se nepřihlíží ({{OZ|554}}). Proto se také neuplatní náhrada škody jako u jednání neplatného, v úvahu by mohl přicházet jen institut předsmluvní odpovědnosti ({{OZ|1729 odst. 2}}). Kromě [[Kogentní právní norma|kogentních právních norem]], které přímo stanoví, že se k určitému jednání nepřihlíží, o zdánlivé právní jednání jde také v případě závad v náležitostech [[vůle]]. Aby právní jednání existovalo a bylo také platné, tj. aby založilo ty právní následky, jež jsou mu přisuzovány, musí totiž splňovat určité náležitosti (především na straně jednající osoby).
 
=== Náležitosti subjektu ===
Právně může jednat jen ten, kdo je k tomu plně způsobilý – kdo má [[právní osobnost]] a dostatečnou míru [[svéprávnost]]i. Není-li jednající plně svéprávný, nebo trpí-li [[Duševní porucha|duševní poruchou]], která ho činí v tomto ohledu neschopného, je jeho právní jednání neplatné ({{OZ|581}}). Může jít např. o [[Zletilost|nezletilého]], za kterého nebude jednat jeho [[zákonný zástupce]] a který ani od něj nebude mít udělen předchozí souhlas k danému právnímu jednání, jenž nebude přiměřené věku ({{OZ|31 a 32}}). To, zda půjde o neplatnost absolutní, nebo pouze relativní, však zde bude závist na tom, jestli v určitém případě došlo ke zjevnému porušení veřejného pořádku.
Je potřeba, aby právní úkon činil ten, kdo je k němu [[svéprávnost|způsobilý]]. Nezpůsobilost této osoby (dále „kontrahent“) může být dána několika okolnostmi:
* kontrahent je nezletilý a právní úkon není přiměřený rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku.
* kontrahent byl (částečně nebo úplně) zbaven způsobilosti k právním úkonům (svéprávnosti).
* kontrahent sice svéprávnosti zbaven nebyl, ale právní úkon učinil v duševní poruše, z níž jeho nezpůsobilost vyplývá.
 
<!-- === Náležitosti vůle ===
Především musí být jednající osoba způsobilá k danému úkonu a musí jít o skutečný projev vůle. Rozdělí-li herec představující při divadelním představení krále Leara všechen svůj majetek svým dcerám, zajisté nejde o platnou [[darování|darovací smlouvu]] tohoto herce vůči herečkám představujícím Regan a Goneril. Vůli lze projevit výslovně (tzn. ústně, písmem, posuňkovou řečí, počítačem) či konkludentně (tzn. projev učiněný jinak než výslovně; patří sem i projev učiněný mlčky, jestliže nelze mít pochybnosti. co jednající chtěl projevem vyjádřit).
 
Řádek 70 ⟶ 69:
Řadí se také mezi náležitosti projevu vůle, pouze však tehdy, je-li zákonem předepsána. Například kupní smlouva musí být písemně, výpověď z pracovního poměru musí být písemně, jinak je neplatná. Není-li forma zákonem předepsána, platí zásada neformálnosti (tzn. právní úkony mohou být učiněny jakoukoliv formou.
 
=== Náležitosti obsahupředmětu ===
Absolutně neplatný je i právní úkon, který předpokládá nemožné plnění. Neplatné jsou právní úkony zapovězené zákonem, tedy právní úkony s plněním nedovoleným, nebo takové, které zákonný zákaz obcházejí. Nelze se například dohodnout s budoucím [[dědic]]em, že dědic [[zůstavitel]]i bezplatně přenechá své auto a zůstavitel mu za to po smrti odkáže veškerý majetek, neboť by se jednalo o českým právem nedovolenou dědickou smlouvu.
 
Právní úkon nesmí být v rozporu se zákonem, ani s [[Dobré mravy|dobrými mravy]]. Dohodnou-li se zloději, kteří společně vyloupili banku, na způsobu rozdělení kořisti, je taková smlouva absolutně neplatná a její plnění nelze vynutit u soudu. Podobně by mohla být neplatná smlouva se zprostředkovatelem, který majiteli domu slíbí přinutit za úplatu k vystěhování nájemce, kteří užívají byty s regulovaným nájemným. -->
 
== Literatura ==