|
=== Druhá světová válka ===
{{Podrobně|Boje v kostele svatých Cyrila a Metoděje}}
Za [[Protektorát Čechy a Morava|německé nacistické okupace]] se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin,. kdy bylByl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků českého [[Zahraniční odboj|zahraničního odboje]], kteří se podíleli na organizaci atentátu [[Zastupující říšský protektor|zastupujícího říšského protektora]] [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Po dokončení [[Operace Anthropoid|''operace Anthropoid'']] [[27. květen|27. května]] 1942, ve spolupráci s domácím [[Odboj během druhé světové války|nekomunistickým odbojem]] poskytl [[Jan Sonnevend]] a jeho pravoslavný farář [[Vladimír Petřek|ThDr. Vladimír Petřek]] sedmi českým a slovenským parašutistům úkryt v [[krypta|kryptě]] pod chrámem. Byli to: štábní kapitán [[Adolf Opálka]], kpt. [[Jozef Gabčík]], kpt. [[Jan Kubiš]], kpt. [[Josef Valčík]], por. [[Josef Bublík]], por. [[Jan Hrubý]], por. [[Jaroslav Švarc]].
Původně se zde měla skupina pobýtúkrývat jen nakrátkokrátce, ale jeden z parašutistů podz nátlakemvýsadku [[Operace Out Distance|Out distance]] rtn. [[Karel Čurda]] úkryt prozradil ještě předtímdříve, než mohliskupina mohla uniknout. Dne 18. června byla katedrála obklíčena 800 přísluníky [[Gestapo|gestapa]]. Rozkaz zněl dostat parašutisty živé. Tři z nich zemřeli při obraně hlavní lodi katedrály. Poté, co byla gestapemgestapo chrámováobjevilo kryptachrámovou objevenakryptu, následovalo její dobývání. Tam zbylíZbylí čtyři Češi bojovali až do posledních čtyř kulek, které si nechali pro sebe. Z vnější strany chrámu i v interiéru (na zábradlí a na podlaze kůru kostela) jsou dodnes patrné zářezy od kulek z německých zbraní.
Biskup Gorazd se jako pokus o ukončení nacistického teroru, který následoval po atentátu, rozhodl pro sebeobětování, jak známe z životopisů svatých [[mučedník]]ů. Napsal několik dopisů, předsedovi vlády, ministrovi školství, a do kanceláře říšského protektora, kdypřičemž vzal veškerou odpovědnost na sebe a byl připraven podstoupit jakýkoli trest, třeba ivčetně smrtsmrti. Dne 25. června byl uvězněn. Represálie na civilním obyvatelstvu však pokračovaly a byla zničena obec [[Lidice]] (10. června 1942). Všichni muži byli zastřeleni, ženy byly poslány do koncentračních táborů a děti deportovány do říše na převýchovu. Celá vesnice byla vypálena a srovnána se zemí. Čtrnáct dní na to (24. června) byly vypáleny [[Ležáky]] a jejich obyvatelé zavražděni – dospělí zastřeleni a děti až na dvě určené k poněmčení odeslány do plynové komory.
Soud se členy České pravoslavné církve se konal [[3. září]] [[1942]], v němž byli. biskupBiskup Gorazd, farář Čikl, a předseda rady starších Sonnevend byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením následujícího dne. Dr. Petřek byl popraven [[5. září]]. Za napomáhání parašutistům bylo 263 Čechů uvězněno, transportováno do [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|KT Mauthausen]] a [[24. říjen|24. října]] zastřeleno, a to včetně devíti členů katedrální kongregace, jimiž byli: Marie Čiklová, manželka děkana, Marie Gruzinnova, sekretářka biskupa Gorazda, Marie Sonnevendová, manželka předsedy rady, Ludmila Rysová, členka sboru, Václav Ornest, kostelník, jeho manželka Františka Ornestová a dcera, Miluše Ornestová, členka sboru a sdružení mládeže, Karel Louda, člen sboru a Marie LoudovaLoudová, také členka sboru a sdružení mládeže. Celkem pravoslavná církev ztratila 13 osob.
Říšský protektor pro Čechy a Moravu vydal výnos [[27. září]] 1942 výnos, jímž se s okamžitou platností uzavíraly všechny české pravoslavné kostely a zabavuje zabavoval jejich majetek. Pravoslavní kněží byli odvlečeni na [[Nucená práce|nucené práce]] v Německu, čímž byla tehdejší česká pravoslavná církev prakticky zničena.
=== Po roce 1945 ===
|
